Na to, že má můj manžel bokovku, jsem přišla docela brzy a on se tím ani netajil. Kupodivu mě to nijak zvlášť nezasáhlo, spíš se mi ulevilo.
Můj příběh je dost netradiční. S manželem jsme stejný ročník a on byl vždycky velmi náruživý, s tím jsem si ho i brala. Zpočátku mi to vyhovovalo, ale jak léta běžela, moje intimní potřeby trochu slábly.
Rozdílné představy
Pak děti odrostly, odešly z domu a já řešila přechod. Naštěstí jsem neprožívala dramatické návaly nebo deprese, ale do toho se dostavily ještě zdravotní problémy s kyčlemi a já pomalu, ale jistě přestávala mít zájem o manželské hrátky.
Věděla jsem, že to mého muže trápí, jeho apetit byl stále velký, občas jsme o tom i mluvili, ale já se prostě nechtěla přetvařovat a přemáhat. Nakonec jsme se domluvili a zdálo se, že mě chápe, když mi řekl, že mě nebude nutit do ničeho, co by mě nebavilo.
Žádné překvapení
Tušila jsem, že se zařídí nějak jinak, ale nenapadlo mě, že to bude tak rychle. Už další týden přišel se stopou růžové rtěnky na tváři, kterou jsem nemohla přehlédnout. Jistě, jako první se ozval osten lehké žárlivosti, ale hned jsem to překonala. Vždyť jsem stejně věděla, že něco takového prostě musí přijít.
A protože jsme byli zvyklí řešit celý život všechno na rovinu, zeptala jsem se, jestli si už někoho našel. Nic neskrýval, nezapíral a na mou přímou otázku odpověděl cosi ve smyslu, že vztah má, ale že to neznamená absolutně žádnou změnu pro naše manželství.
Byli jsme spokojení
Neptala jsem se, o koho jde, ale i to mi manžel řekl. Šlo o mladou kolegyni z práce, skromnou a nezkušenou slečnu Ilonu s hlavou v oblacích. Můj muž byl pro ni spíše takovým starším, zkušeným rádcem, kterému poskytovala sex, než životní láskou.
Rozhodně to nebyla žádná „zlatokopka“, a prý měla i kvůli tomu, že je ženatý, špatné svědomí, prý by mi nechtěla nějak ubližovat. Ale mně to neubližovalo, vždyť dnes má pomalu každý druhý muž milenku, kterou tají nebo kvůli ní prchá od rodiny. A tak jsem manželovi slečnu schválila, a on byl na můj liberální přístup dokonce i hrdý. Vlastně jsme v tu dobu byli oba i spokojenější.
Jsem bláhová
Takhle to šlo asi tři roky. Někteří známí, kteří se o naší situaci dozvěděli, kroutili hlavami a prorokovali nám, že to nemůže skončit dobře. A já se smála. Vždyť nám to skvěle fungovalo. Doma jsme na sebe byli milí, vůbec nemůžu říct, že by mě manžel kvůli své známosti nějak výrazně zanedbával. Jenže, jak se říká, nic netrvá věčně.
Chtěla schůzku
Slečna Ilona zřejmě dospěla a uvědomila si, že vztah s ženatým mužem, který se nehodlá rozvést, není perspektivní. Přece jen měla pro svůj život jiné plány, a navíc ho měla celý před sebou. Jednoho dne mi zavolala – bylo to úplně poprvé za celou dobu – a poprosila mě, jestli bychom se nemohly sejít.
To bylo nečekané!
Sešly jsme se v kavárně. Ilona mi byla sympatická od prvního pohledu. Po počátečních rozpacích mi vysvětlila, že se chce s mým mužem rozejít, protože potkala někoho jiného – věkově přiměřeného, svobodného, milého muže.
Chtěla to říct mně jako první. Koukala jsem na ni s otevřenou pusou. Ale vysvětlila mi, že se trochu obává manželovy reakce, tak abych se prý nedivila, kdyby se začal chovat nějak jinak.
Co nás čeká?
Bohužel Ilona měla pravdu. Manžel jejich rozchod opravdu nesl těžce, zvykl si na ni i na to, jak si díky ní všichni v klidu žijeme. Popravdě i já si na to zvykla. A začínám se bát, co nás čeká. Doma je to teď takové divné. Mám strach, že takovou ženu, jako byla Ilona, už nepotká. A co když narazí na nějakou, kvůli které se bude chtít rozvést? A co pak bude se mnou?
Johana L. (60), Plzeň
