Maminka mi vždy říkala, že strašidla nejsou. Přesto jsem tehdy spatřila podivnou postavu, která na mě mávala. Byla jsem v té době malá holčička, s rodiči jsme navštívili jejich známé, kteří bydleli nedaleko hradu Sovinec. Pamatuji si, jak jsme se vydali na prohlídku hradu – byl to zážitek spíše pro rodiče, mně byly tenkrát čtyři roky. Dívala jsem se kolem sebe a v hlavě se mi honily myšlenky

Vždycky jsem říkala manželovi po pravdě, jak jsem na tom s financemi. Kolik beru a tak. Teď už vím, že to nebylo tak docela moudré. Byla jsem vždycky ta poctivá a hloupá, jak říkala moje máma. Když jsem si Jardu brala, tak jsme si založili společný účet, kam kaž­dý posílal svou výplatu. Z tohoto účtu nakupujeme dodnes věci do domácnosti, platíme nájem i jídlo. Myslela jsem si dlouho, že nám to

Přes ulici si udělala stejný obchůdek a já musela skončit s podnikáním. Bylo to právě včas, abych se nedostala do velkých potíží. Ten krámek jsem si vysnila. Prodávala jsem v něm různé drobnosti pro radost a udělala tam malé posezení, kam chodili lidé na kávičku. Nájem v centru velkoměsta byl značný. Přežívala jsem, pracovala i o víkendech, ale svou práci jsem milovala. Kopie Bylo to tako

Nebyli jsme na tom s mužem nejlépe, a tak jsme přijali vstřícnou nabídku bydlet v jednom domě s jeho starší, a bezdětnou sestrou Monikou. Když Martin přišel o místo a já byla na mateřské s malým Otíkem, ocitli jsme se v těžké situaci. Museli jsme si najít levnější bydlení. S pomocí tehdy přispěchala Martinova sestra Monika. Byla o deset let starší než on, bez muže a bez dětí. Jako med Byl

Byla jsem šťastná, že jsem si našla úžasného muže. Snažila jsem se svou šanci nepromarnit. Nejlepší kamarádka mi ale štěstí nepřála. Dětství jsem špatné neměla. Maminka se sice rozvedla, ale já byla ještě malá a žádná dramata jsem tehdy nepociťovala. Táta se prostě sbalil a odešel. Mámě ale alimenty posílal. Dlouho jsme spolu žily samy, až si našla cizince. Z Afriky. Ten se stal mým nevlastn

Pravé přátelství nikdy nevyprchá. Zvlášť, když vzniklo už v dětství. Přátelé se mohou dokonce na řadu let ztratit, když se ale najdou, jako by se naposledy viděli včera. Vidím Marušku, jak netrpělivě rázuje po zahradě Domova pro seniory. Nestěžuje si, že tu musí být. Přesto můj návrh přijala s nadšením. A teď čeká, že ho dnes zrealizujeme. Naše rozhodnutí bylo rychlé. Tak jako vždy v našem živo

Mám svědomí čisté a stále doufám, že se u nás v rodině všechno spraví. K tomu, aby se u nás doma vše obrátilo vzhůru nohama, stačil okamžik. Verunka pobíhá po zahrádce a moje dcera Irena připravuje večeři a také peče dort. Mé vnučce totiž bude zítra pět let. Chceme jí proto udělat s dcerou a zetěm pěknou oslavu. Je to vlastně oslava i pro nás. Na rodinných oslavách se nevídáme tak často. A když

Dokud babička žila, měla úžasné květy. Po její smrti se však na květině několik let nerozvinulo jediné poupátko. Babička mi k patnáctým narozeninám darovala květinu. Rozkvétala průběžně po celý rok. A někdy i v zimě. Když babička zemřela, květina roky žádný květ neukázala. První větší květ přišel až s narozením mé dcery. Myslím, že to symbolizuje babičku a její přítomnost. Babička usoudila, že

V den Památky zesnulých jsme prožily na hřbitově nevysvětlitelné věci! Zjistily jsme, že krátce po uložení do hrobu mohou být duše zemřelých velice aktivní. Hodně lidí chodí na hřbitov pravidelně alespoň na Dušičky. Já jsem navštěvovala hrob svých blízkých pravidelně každý týden už několik let. Přišlo mi to tak správné. Sestra mi dělala doprovod Chodila jsem tam hlavně za svým milovaným m

Podivné rány nás probouzely téměř každou noc. Pomohl až místní spiritista. Vyhnaná duše nás ale dál pronásledovala. Když jsem byla dítě, žila jsem s rodiči tři roky v Bulharsku, kde otec pracoval jako technik v cukrovaru. Bydleli jsme v hezké vilce s velkou zahradou na kraji vesnice. Vzpomínám si na jeden sen, který se stále opakoval a který mě vždycky vyděsil. V tom nejzazším pokoji, kam jsme