Vdávala jsem se v osmnácti. Tak to bylo zvykem. Dívky, které v té době měly více než pětadvacet let, a zůstaly svobodné, byly považovány za staré panny. Tehdy to tak prostě bylo. Můj nastávající byl vysoký, modrooký a světlovlasý muž, který se líbil nejen mně, ale i všem mým kamarádkám. Byla to velká láska, která vyústila do manželského slibu. Jako novomanželé jsme začali bydlet u manželových r

Byla jsem dlouhá léta sama a myslela jsem si, že už to tak, jak se říká, doklepu. Ale přišel první máj, lásky čas, a všechno bylo jinak. V naší obci se první máj vždy svědomitě slaví. Nemyslím prvomájovým průvodem, ten se již celá desetiletí nepořádá, ale slavíme jej coby svátek lásky, radosti a tance. Scházíme se na návsi pod májí, zdobenou nahoře věncem a stuhami z krepového papíru. Nechybí t

Můj vyvolený nastupoval v dubnu na vojnu, čekaly nás dva roky odloučení. Věřila jsem, že to překonáme a po jeho návratu se vezmeme. Jak moc jsem ho milovala! Nastupoval na vojnu v dubnu, v jarním turnusu. Na nádraží hrála dechovka od podlahy, tváře muzikantů byly veselé a kontrastovaly se smutkem v očích branců, jejichž mámy a holky mávaly a brečely. Dva roky! Budeme spolu ještě za dva roky, pt

Zelenou barvu jsem odjakživa milovala. Dělala mi dobře na tělo, mysl i oči. Pak jsem ale náhle onemocněla. Byl za tím jiný odstín téže barvy. Celý život jsem inklinovala k zelené barvě. Milovala jsem ji, a kdykoli jsem si vybírala oblečení, většinou zvítězila tato barva. Nebo musela převažovat v kombinaci s jinou, která s ní ladila. Všude jsem četla, že lidé, kteří nosí hodně této barvy, jsou d

Keltské tradice dědeček uctíval, snad se cítil být jedním z nich. I nás učil některé magické rituály. Dlouho jsem ale nevěřila, že by mohly fungovat. Kamarádi mi mého dědečka záviděli. Byl to úžasný člověk. Miloval přírodu, stromy, zvířata a hlavně s ním byla náramná legrace. Měl dlouhé, šedé vlasy, plnovous a velké, zářivě modré oči. Vypadal prostě jako laskavý druid z doby starých Keltů. T

Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem. Teď si říkám, proč jsem ty změny neudělala dřív. Proč jsem byla tak dlouho naivní? Od života jsem toho nechtěla málo. Dokonale jsem si vysnila, jakého partnera chci, jaká bude moje domácnost, kolik budu mít dětí a co z nich jednou bude. Prostě jsem byla beznadějný snílek. A ze svých představ jsem nehodlala slevit. Což byla chyba. Jakmile nějaký muž

Ženil jsem se z lásky. Po letech se ale z milé a krásné princezny vyklubala hádavá čarodějnice, která se nestydí zatahovat do našich sporů děti. Svou ženu jsem si brát nemusel. Dcera se nám narodila až dva roky po svatbě. Po ní přišel na svět syn. Po dvanácti letech se nám pak narodil ještě syn Tomáš. Mohli bychom tedy být šťastná rodina. Když jsem svou ženu poznal, byla to skromná a milá holka

Věděla přesně, kdy vyjdu ze dveří, nebo se vrátím dříve ze školy. Dokázala lstivě číhat na neskutečných místech, aby mi mohla ublížit. Měla jsem z té kozy opravdu strach. Mezi zvířaty na našem dvorku vládly zajímavé vztahy. Pes kamarádil s vepříkem tak, že jeden bez druhého neudělal krok. Ale i mezi přáteli někdy nastanou nesváry. Jednou zarylo prasátko svůj nenechavý rypáček pejskovi Punťovi d

V šestnácti je člověk zranitelný. Také má mnoho tajemství a lásek. Moje snacha to nechápe. Mám strach, že Karolína v nás ztratí důvěru. Moje snacha Vilma je bezcitná, nemá kousek empatie. Má jediné dítě, Karolínku a odmalička na ni byla přísná, až se jí Karolínka bála. Snažila jsem se v rámci možností zasahovat, a dělat to přitom diplomaticky, abych snachu nedráždila. Jenže přišla puberta a to

Nikdy nevíte, zda ten, do koho se v mládí zakoukáte, je doopravdy ten pravý. Postupem času to naopak víte určitě. Byla jsem tajně zamilovaná do jednoho hezkého spolužáka, ale vyrozuměla jsem, že takových je nás víc. Byl to takový tmavovlasý krasavec, navíc ve všem vynikal, šla mu matika, perlil ve fotbale a dobře to všechno věděl, takže byl bohužel i trošičku nafoukaný. Když jsme měli jednou ve