S manželem jsme zažili to nejhorší, co může rodiče potkat. Ve třech letech nám zemřel syn. Po čase jsme se rozhodli pro další dítě. Máme za sebou s manželem tragický zážitek. Ve třech letech nám zemřel na leukémii syn Honzík. Dlouho jsem se bála znovu otěhotnět, protože ten strach, že bych mohla přijít i o druhé dítě, mě zcela paralyzoval. Potřebovali jsme čas Po Honzíkově smrti jsme si d

Je všeobecně známé, že vyvolávání duchů je riskantní. Když mi ale zemřela teta, kterou jsem milovala, rozhodla jsem se pro spojení s ní. Bála jsem se, proto jsem o vyvolání duchů dlouho přemýšlela. Přečetla jsem si na toto téma mnoho článků a nakonec jsem se rozhodla, že se pokusím ducha mé zesnulé tety Zuzany vyvolat. Myslela jsem si, že se mi to nepovedlo, a tak jsem to celé hodila za hlavu.

Moje kamarádka věřila na duchy. Prosila mě, abych si něco zjistila o starém domě, kam jsem se měla stěhovat. Já se tomu ale jen smála. Když mi kamarádka vyprávěla, že má doma duchy, klepala jsem si na čelo. Myslela jsem si něco o povídačkách a o tom, jak chce na sebe strhnout pozornost. Klára se ale nikdy nedala, a jednou dokonce řekla: „Počkej, až se ti někdy něco takového stane. Budeš mluvit

Odmala jsem žila v menším městě. Ne že bych byla rozmazlená, ale tamní kluci mi nikdy nepřišli jako ti praví pro život. Jak jsem se spletla! Když jsem dospěla, rozhodla jsem se přestěhovat do velkoměsta. Právě tam jsem se vydala vdát, což jsem nijak netajila před svým okolím. Byl zadaný, ale nešťastný Některé kamarádky mi to odsouhlasily, jiné, které našly svoji lásku v našem městečku, už

Už je to šestnáct let, co se nám Simonka ztratila. Stále ještě věříme na zázrak, naděje umírá poslední. Ten osudný den slavila Simonka šesté narozeniny. Pozvali jsme všechny její kamarády ze školky na zahradní party. Tehdy jsme bydleli na kraji města v pěkném domečku se zahradou. Vyšlo krásné počasí a já, ještě s mojí sestrou, jsme dětem připravily pohoštění, velký dort a spoustu zábavy a legra

Už jsem to zažila, a nebylo to nic příjemného. Mám znovu opustit muže kvůli jinému, i když to nemusí vyjít? Vdávala jsem se poměrně brzy, již v osmnácti, a brzy jsem měla děti (v devatenácti). Už po pár letech vztahu jsem ale pochopila, že můj první muž nebyl ten pravý. Ale rozvést se? Rodina by mne vydědila, sousedé by se mnou nemluvili, přišla bych o přátele a o sporech se svým mužem ani neml

Byla jsem sobec a myslela jen na sebe. Rodičům jsem tím ublížila. A moje dcera se ke mně zachovala úplně stejně. Mrzí mě to, ale mohu jen mlčet. Bylo mi osmadvacet let a mému budoucímu manželovi o tři roky více. Chodili jsme spolu už sedm let, svatba pro nás byla v podstatě jen formalita, nechtěli jsme nic velkého a okázalého, žádné divadlo pro okolí. Domluvili jsme si proto svatbu jen se sv

I když jsem své práci vůbec nerozuměla, cítila jsem se jako princezna. Všichni skákali, jak jsem pískala, a já nemusela na nic sáhnout. Když jsem do té práce nastupovala, měla jsem už tříletého synka. Manžel totiž přišel s tím, že mi našel novou práci, skákala jsem radostí. Vůbec se ale nejednalo o práci v oboru, který jsem vystudovala. V té firmě se opravovaly motory a různé další přístroje

Někdy je těžké udělat dobrý skutek. Třeba když vás prosí o pomoc bezradné, toulavé kočky a vy dobře víte, že váš muž nemůže tyhle šelmy ani vidět. Manžel nemá rád kočky, připadají mu falešné a nevyzpytatelné. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo přinést nějakou domů, vím, že by zuřil, a jsem ten poslední člověk na světě, který by vyhledával hádky. Ale osud rozhodl jinak. Není tomu tak dávno, co

Najednou se objevil na mém okně. Díky tomu kocourkovi jsme se po letech usmířily s mou sestrou. Zvířata jsou zkrátka někdy chytřejší než lidi! Odbíjela šestá hodina ranní, udělala jsem si kávu a zasněně se usadila na židli. Mou pozornost náhle upoutal stín, který se mihl přes okno. Lekla jsem se. Co to bylo? Asi se mi to zdálo, usoudila jsem. Vtom jsem ale slyšela skřípot na okenním skle. Ro