Nejhorší je ztratit víru, že bude zase líp. Lékaři nade mnou vyřkli krutý ortel. Pak jsem ale vyrazila k moři, kde mi pomohla cvičitelka jógy. Zdravotní problémy jsem měla už jako dítě, rychle jsem vyrostla a musela chodit na cvičení kvůli skolióze. S páteří jsem byla dokonce v lázních. Časem se ukázalo, že to není jen skolióza, ale i potíže s ploténkami. Nebylo mi ještě ani pětatřicet, když

Z dnešního pohledu se naše rodina stravovala velice nezdravě. Táta zbaštil na posezení dvanáct knedlíků, my s mámou šest. U nás doma se vždycky pořádně jedlo. Táta říkával: „Až přijde vojna, tlustý budou hubený a hubený budou studený,“ a dlouze se tomu smál. Máma vařila od rána do večera, bavilo ji to. Soutěžili jsme, kdo sní nejvíc nadýchaných knedlíků, velikých jako kola od vozu. To dá roz

Těšili jsme se na krásné chvíle u moře. Vyrazili jsme celá rodina, včetně staré maminky. Netušili jsme, jak dramatické chvilky tam zažijeme. Před pár lety jsem vzala na dovolenou celou rodinku. Kromě manžela a synů Jirky a Pe­tra také svou starou maminku a bratra s sedmiletou dcerkou. Chtěla jsem jim ukázat své milované Řecko a ostrov, který jsem si oblíbila ze všech nejvíce – Zakynthos. Nej

Nechápu, jak jsem si to mohla nechat tak dlouho líbit! Mé manželství byla katastrofa a můj muž tyran. Když jsme se seznámili, byl to rozvedený táta malé dcerky, kterou jeho bývalá uklidila stovky kilometrů daleko a striktně odmítala, aby ji navštěvoval. Už to jsem neměla podcenit. Jenže já byla mladá, nezkušená a na očích mi seděly růžové brýle. Stále jsem se jen omlouvala a prosila za odpuš

Osud nám nabízel spoustu šancí k tomu, abychom byli spolu. Bohužel jsme je nikdy nevyužili. Litovat budu asi navždy. Znali jsme se s Michalem od nejútlejšího věku. Do první třídy základní školy jsme kdysi nastoupili ve stejný den. Jediné, co nás rozdělovalo, bylo to, že jsem byla v áčku, zatímco on v béčku. Bydlel se svými rodiči nedaleko našeho domu. Michal se mi líbil a viděla jsem mu na jeho

Vzduch prořízl důrazný hlas tanečního mistra: „Pánové, zadejte se!“ V sále to zašumělo. Mladí tanečníci se rychle sunuli ke svým vyvoleným. Děvčata se modlila, aby nezůstala na ocet. Já jsem se nebála, věděla jsem, že přijde. A nezklamal mě ani teď. „Smím prosit?“ uklonil se s úsměvem. Přijala jsem nabízenou ruku. Za chvilku už jsme se vlnili v rytmu pomalého blues. Zavřela jsem oči, nechala se

Pomlouvá nás, dělá naschvály a na pozdrav neodpovídá. Přiznala se, že nám závidí. Nejde o majetek ani o vzhled či nějakou výhru. Nikdy bych nevěřila, že závist se může týkat i obyčejného lidského štěstí. Přesto jsme s manželem takovou zhoubnou závist zažili. A trvalo dlouho, než jsme se dovtípili, proč je na nás sousedka tak ošklivá! Vše začalo naším výročím svatby. Tvářila se divně Jen t

Náš nový byteček se leskl novotou. My do jeho renovace investovali veškeré úspory, a ještě jsme se zadlužili. Místo stěhování ale přišel šok. Náš starý byt už byl nejen velký, ale i drahý. Byl to manžel, kdo přišel s nápadem na stěhování. Vše nové a krásné „Pořídíme si nějaký malý byt a pěkně si ho zařídíme. Aby nám nic nechybělo a byli jsme maximálně spokojení,“ navrhl, a možná ani nedom

Obrovský křik mých dvou vnuček mě zachránil před pokutou. Až pozdě jsem si uvědomila, že jsem si měla dávat dobrý pozor na to, co jím. Syn se snachou vyznávají takovou tu volnou výchovu, což neznamená dle mého nic jiného, než že nechají svoje potomky dělat si, co sami chtějí. Nic jim nezakážou ani nestanoví jasná pravidla. Snažila jsem se jim několikrát domluvit, ale marně. Musela jsem to vzdát

Odmala jsem věděla, co v životě chci a co je podstatné. Nebýt chudá a mít peníze! Přestěhovala jsem se do města s jediným cílem: sbalit boháče. Naši nikdy nebyli bohatí. Ne že bychom neměli na jídlo nebo kde bydlet, to ne, ale celý život jsem jen poslouchala: „Na to nemáme, Maruško! To si nemůžeme dovolit!“ Žili jsme skromně a měli jsme se rádi, nic zásadního nám nechybělo, ale já přesto někdy