O svých schopnostech se dozvěděl až v pozdním věku. Jednou jsme hráli kostky do noci a jemu se začaly objevovat vize. Nikdy v životě jsem se o věštění nezajímala a příliš jsem těmto věcem nevěřila. Věštce jsem považovala spíše za šarlatány a podvodníky. A před nikým jsem se tímto svým názorem netajila. Nový soused Čas od času jsme společně s mým mužem a sestrou chodili do oblíbené hospůdk

Toho pravého muže jsem si našla podle hvězd. Moje šťastné manželství podle horoskopu trvá až dodnes! Mládí jsem si chtěla hlavně užívat, a proto jsem se do vdávání nijak nehrnula. Já jsem, na rozdíl od většiny mých kamarádek, po manželovi ani dětech kdovíjak netoužila. Jenže tehdy, před třiceti lety, byla jiná doba, a tak na mě okolí vyvíjelo obvyklý tlak. Neustále jsem musela čelit otázkám, kd

S dcerou jsme chodily bruslit do těch míst často. Jednou se dostala do nebezpečí. Zachránily ji dvě podivné dívky na bruslích. Jako kdyby se to stalo včera. Zamrzlá plocha jezera se leskla jako vybroušené zrcadlo. Zdálo se, že se zima ještě nechtěla loučit. Teplota toho dne padla hluboko pod bod mrazu. Tehdy mi dcera, které bylo dvanáct let, řekla, že by šla ráda bruslit na jezero nedaleko naše

Můžete dát dítěti sebevětší lásku, snažit se ho varovat před všemožnými nástrahami života. Když je to lákadlo ale silnější, může vám to dítě navždy sebrat. S manželem jsme vychovali čtyři děti. Dvě holky a dva kluky. I když si nyní uvědomuji, že u jednoho chlapce se nám nepodařilo dovést výchovu do zdárného konce. Bohužel. Dodnes nechápu, kde se stala chyba. Děti vyrůstaly ve stejném prostředí,

Prožila jsem krásný život a snažila jsem se dopřát to nejlepší svému synovi. Bohužel mi tu péči nevrací. Jirku jsem měla se svým prvním mužem, který ale časem začal pít, a tak jsme se rozvedli. Můj druhý muž byl z bohaté rodiny a sám budoval vlastní úspěšnou rodinu, takže jsem se měla opravdu jako v bavlnce. Chodili jsme spolu do významné společnosti, o syna se nám starala i chůva. Nevytahuji s

Vyrůstala jsem mezi sedmi sourozenci a myslela jsem, že velkou rodinu budu mít jednou i já. Osud mi nadělil jen dcerku. Ta málem zůstala bezdětná. Byla jsem zvyklá, že je doma rušno. Stále obklopena sestrami a brášky jsem nikdy nepoznala pocit samoty. Vždy jsem si měla s kým hrát, prakticky nikdy jsme se ani nepohádali. I ty naše puberty se daly zvládnout. Proto jsem si neuměla představit, že j

Konečně budeme mít svůj dům, svůj klid, budeme žít v přírodě, děti za námi budou jezdit jen občas, budeme se připravovat na klidný důchod. Sen se zhmotnil, ale má kaz na kráse. Když jsme konečně dospěli do bodu, kdy jsme si mohli říct, že máme dost peněz, abychom postavili baráček podle našich představ, byl to významný moment našeho života. Syn i dcera zdárně vystudovali, dělají nám radost. Jen

Možná je to v některých rodinách jinak. Možná mají rodiče své děti rádi všechny stejně. Já jsem se ale pro tenhle ideál nenarodila. Mého bratra měli vždy všichni o mnoho raději. Vlastně jsem tu matčinu chybu dlouho neřešila a ani moc nevnímala. Žila jsem s tím, že měla mého o pět let mladšího bratříčka raději než mě a ani mi to nepřišlo moc zvláštní. Až když jsem přišla do puberty, začalo mi to

Dennodenně děkuji za všechny hodné a laskavé lidi, které mám kolem sebe. Právě oni mi pomohli překonat peklo s ochlastou. Moje manželství bylo peklo, snad jen ten, kdo žil s agresivním alkoholikem, si dokáže představit, o čem mluvím. Občas jsem utíkala. Když už se to doma nedalo vydržet, sbalila jsem si to nejnutnější a utekla k rodičům, nebo k tetě. Vyčítala jsem si to, byli už staří a moc

Tak podivný úplněk jsem v životě nezažila. Nebyl ani tak magický, jako ďábelský. Začaly mě pronásledovat děsivé souhry náhod a zjevovat se nadpřirozené bytosti. Jezdím na výlety se svými vnuky moc ráda a ze všeho nejradši ke kamarádce na chalupu. Jednou jsem ale na té cestě, kterou znám téměř zpaměti, zažila děsivé dobrodružství. Byla už tma a zničehonic se před námi zjevila objížďka. To je vžd