Byl nádherný a svými rozměry i barevností, ladil s mým nábytkem v ložnici. Musela jsem si ho koupit! Skrýval v sobě ale strašné tajemství. K dyž se kolem půlnoci na koberci objevila první vlna, bylo to, jako by se geometrický motiv, podobný labyrintu, změnil v moře, které žene vlny na pobřeží. Úchvatné... Slyšela jsem pláč Koberec jsem koupila ve staré zapadlé čtvrti v tuniském Zarzizu, k

Když moje žena četla tu tajemnou knihu, každou noc se budila ve stejnou dobu a s výkřikem. Pak jsem začal mít problémy i já! Ozval se výkřik! Už několik nocí po sobě mě manželka budila uprostřed noci. Rozsvítil jsem malou stolní lampu. Manželka se vsedě předklonila ke svým nohám a obličej utopila v dlaních. Viditelně se třásla po celém těle. „Zase ten hloupý sen?“ ptal jsem se, i když jsem s

Horoskopům jsem se vždycky smála a nevěřila jim. Do rukou se mi ale dostala kniha, která mě přesvědčila o opaku. Všechno v ní se splnilo. Ještě před pěti lety jsem na horoskopy a podobné věštby nevěřila. Brala jsem je jako babské povídačky a některé věštkyně jako obyčejné podvodnice, které se snaží z lidí lákat peníze. Ptát se na radu zvěrokruhu by mě nenapadlo ani ve snu. Život však se mnou

Holky si myslely, že s Milošem spolu chodíme, ale nebyla to bohužel pravda. Překážela nám v tom taková nepříjemná věc. Seznámili jsme se na zábavě v kulturním domě. Pořadatelé pouštěli dovnitř jen mládež, která již dovršila šestnáctý rok života, což nebyl můj případ, bylo mi teprve patnáct. A tak mě takový tlustý, na první pohled zlý chlápek seřval a vyhodil. Smutně jsem courala venku a dych

Manžel, který trpí alzheimerem, zmizel z domu. Stačila k tomu chvilka nepozornosti. Marně jsme ho hledali my i policie. Už jsme ztráceli naději... Alzheimerova choroba je strašná. Člověk, kterého znáte celý život, se vám změní k nepoznání. Nejstrašnější na tom je, že si to dotyčný nechce dlouho přiznat. Můj manžel Jiří byl skvělý člověk, vzdělaný, zodpovědný, dokonalý manžel a táta, pro něhož r

S manželem nám to klape. V jednom se ale neshodneme – kde strávíme dovolenou. Sedět v kempu už nechci. Pojedu k moři, ať s ním, nebo bez něho! I po třiceti letech jsme s manželem stále skvělý pár. Umíme se domluvit na všem. I na tom, kam vyrazíme na víkend. Je pravda, že máme v některých směrech rozdílné názory, vždy se ale snažíme dělat kompromisy. Já s ním zajdu občas na hokej nebo na fotb

Byla by plnoletá. Moje vnučka. Co by asi dělala? Čím by se chtěla stát? Měla by život před sebou. Když se vám stane něco takového, smíříte se s tím, že dítě už není mezi živými. Jinak by vás ta nejistota zničila. Stejně si ale občas řeknete: „Ona určitě někde je a je moc spokojená.“ Byla naše sluníčko Gábince bylo tehdy osm let. Bydleli jsme v menším městečku, tehdy děti chodily do školy

Sama jsem vyrůstala jako jedináček, takže jsem snila o velké rodině. Bohužel se mi mé přání nevyplnilo. Vyrůstala jsem v milující rodině, ale když mi byly asi tři roky a vnímala jsem, že kamarádi mají sourozence, žadonila jsem na rodičích, aby mi taky pořídili bratříčka nebo sestřičku. Netušila jsem tehdy, jak to je. Těžký začátek Až skoro v dospělosti jsem pochopila, že naši nemohli mít

Vláďa byl vždy veselý chlapík. Hodně sportoval, takže nikdy by mě nenapadlo, že bude nemohoucí. Stačil ale banální úraz. Můj muž dělal spoustu nebezpečných sportů. Lezl po skalách, závodil. A nakonec se mu stal osudným žebřík. Byl úplně jiný Spadl na záda. I když se mohl hýbat, po letech se zjistilo, že páteř utrpěla zranění, která ji postupně ochromují. Co to šlo, pečovala jsem o něj s l

S babičkou jsem měla výjimečný vztah. Jednou jsem jí koupila ve vetešnictví starožitný budík. Ukázalo se, že nebyl zdaleka tak obyčejný. Z rodiny jsem měla vždycky nejblíže k babičce Evě. Co jsem se narodila, žila sama. Byla jsem jediná, kdo se o ni intenzivně zajímal. Vznikl mezi námi krásný vztah. Často jsme si dělaly radost maličkostmi. Cítila jsem její bolest I když jsem měla s rodiči