Bylo mi krásných dvacet jedna let a svět mi ležel u nohou. Kluci také. Jenomže já jsem chtěla jen toho jediného, který si mě nevšímal. Byla jsem dojemně mladá a bláznivě zamilovaná do mladého muže, o kterém jsem nevěděla vůbec nic. Měli jsme stejnou cestu Znala jsem ho jen z autobusu, ale nikdy jsme spolu neprohodili jediné slovo. Jen jsme ráno nastupovali na téže autobusové zastávce. Mys

Byla jsem ráda, když mě moje sestra, s kterou jsem se moc nevídala, pozvala na večeři. Prý si konečně hezky popovídáme! Nenapadlo mě, co má za lubem. Moje sestra byla jen o rok starší, ale blízké jsme si nebyly nikdy. Spíš vzdálené mnoho světelných let! Ani podoba nenapovídá, že bychom byly příbuzné, natož sestry. Ona malá a černovlasá, já vysoká blondýna. Byla upovídaná, zatímco já zamlklá. Ve

Po padesátce jsem skončila sama. Jak se to mohlo stát, že se na mě všichni vykašlali. Co je ode mne odehnalo? S manželovým náhlým a rázným odchodem jsem se smířila, co ale nesu opravdu těžce, je to, že moje dcery se v exmanželově nové ženě vidí. S Josefem jsme byli sehraná dvojka, alespoň to o nás všichni tvrdili. Měli jsme dobré nápady a odvahu pustit se do podnikání. Jak to dopadne, mě ani v

Kdykoliv přijedu na vesnici, kde jsem vyrůstala, stále se mi vrací ten den, kdy zemřela má kamarádka. A přitom to je už přes padesát let. I dnes to vidím jako včera. I pocit viny je stejně intenzivní. Neprávem jsem obvinila svoji nejlepší kamarádku. Maruška měla ještě o dva roky staršího bratra Martina. Právě on byl mojí první láskou. Napřed jsme byli tříčlenná parta, ale v pubertě se mé city k

Když jsem si našla konečně chlapa, se kterým mě zase začal bavit život, netušila jsem, jaká překážka bude jeho malá dcera! Našla jsem si přítele, který byl naprosto dokonalý a sedli jsme si od prvního dne. Je jako můj nejlepší přítel a sdílí se mnou nejen pohled na život, ale i některé bláznivé koníčky. Jen tedy přítelova dcera je problémem. Společná vášeň Když jsem se zamilovala do Jáchy

Se sestrou jsme měly vždy skvělý vztah. Samozřejmě, v pubertě se občas objevily šarvátky. Nikdy to ale nevygradovalo tak, jako když zemřela maminka. Moje sestra Ivana je o pět let starší. Když jsem se narodila, byla nadšená. Měla mě prý za svoje miminko, které hýčkala, chlubila se s ním, hrála si se mnou. Když jsme byly obě školou povinné, někdy jsem jí byla přítěží, ale bylo to samozřejmě tako

Těšila jsem se na příjezd vnuků, proto jsem pro ně nachystala místnost v podkroví. Zde jsme pak našli něco neuvěřitelného. Myslela jsem, že dům babičky a dědečka dobře znám. Jako dítě jsem ho prolezla od sklepa až po půdu. Vnuci mě ale přesvědčili o opaku. Našli skrytý pokoj, o kterém neměl nikdo ani tušení. Znali jsme snad každou skulinu Náš rodný dům, ve kterém jsem vyrůstala se souroze

Stačila jediná noc v tom domě, abych pochopila, že je v něm ukrytá zlá energie. Naštěstí jsem dostala nápad, jak se jí zbavit. Ten dům byl prý prokletý. Lidé v něm měli psychické problémy. A přesto stačilo tak málo – přesunout nábytek, pověsit do dveří zvonečky a rozsvítit kulaté lampy, které by vyzařovaly pozitivní energii. Dlouho se zabývám odhalováním negativní energie v domech. Jsem touto č

Nikdy neztrácejte naději, vždy je tu šance na lepší osud. Náš smutek se před štědrovečerní půlnocí proměnil v neskutečnou radost. Ještě den před Vánoci jsem byla velmi smutná kvůli zdravotnímu stavu svého syna. Byl v kómatu a šance na zlepšení jeho stavu byly mizivé. Pak se ale stalo něco zvláštního, čemu dodnes úplně nerozumím. Autonehoda vše změnila Bude to necelých devět let, kdy se mů

Dcera o mně tvrdí, že jsem takzvaný uklízecí maniak. Jenže sterilní pořádek, který u mě doma panoval, je už minulostí. Zakládám si na pořádku. Snad jsem tím i okolí nepříjemná, ale doma má být uklizeno. Denně luxuji, vytírám, utírám prach. Donekonečna peru ubrusy, záclony, povlaky na peřiny a polštáře. Zkrátka to chci mít doma hezké. Dcera se mi směje, tvrdí, že jsem uklízecí maniak. Odpovídám,