Vychovávaly mě maminka s babičkou. Otec mi zemřel v dětství, stejně jako děda i prastrýc. Když jsem jim byla zapálit na hrobě svíci, objevil se povědomý muž... Tatínka jsem si moc jako dítě neužila, zemřel, když mi byly čtyři roky. Byla to tehdy tragédie, pracovní úraz. Maminka se po jeho smrti odstěhovala z rodné vísky a o otci moc nehovořila. Myslím, že ji to trápilo a nikdy se s jeho smrtí n

Po smrti manžela jsem se bála, že to nezvládnu. Přátelé mi dodávali odvahu, že to dám. Bohužel se mi to nepodařilo. Sedím na hrobě a pláču. Mluvím s Mirkem a omlouvám se mu, že se mi nepodařilo udržet si náš domov. Tak lehce jsem o něj přišla. Nebyl tu, aby mi poradil, není tu, aby mě objal. On byl praktický a vždy si věděl rady. Já jsem bez něj jako tělo bez duše, mé srdce bije jen napůl… B

Klára byla hýčkaná, obdivovaná, já byla upozaděná a ještě jsem se o ni musela starat. Sestra se měla v životě lépe, přesto nepřežila. A já se zase musela postarat. echci ji pomlouvat. Jen přibližuji, že jsme zkrátka neměly milující sourozenecký vztah, takže jsme asi ani jedna neočekávaly, že ta druhá pomůže, pokud bude třeba. Klárka se narodila tři roky po mně. Protože jsem byla starší, tak jse

V poslední době trpím nespavostí a v noci jen tak chodím po bytě nebo koukám z okna. Jednou jsem uviděla něco děsivého. V posledních měsících jsem toho měla v práci hodně a ani doma jsem se nedokázala zbavit myšlenek na nový projekt. Prostě spousta povinností a stresu. Už pár týdnů kvůli tomu trpím nespavostí. Na práci jsem se těšila Na nový projekt jsem se opravdu těšila. Změna je někdy

Stála jsem u hrobu a vzpomínala na svého strýce, když se zničehonic začaly dít neuvěřitelné věci, které se rozumem vysvětlit nedají. Negativní emoce si mohou lidé přenést až do záhrobí! Nenávist mých příbuzných se přenesla až na onen svět! Na vlastní oči jsem viděla, jak zuřivý boj mezi dvěma lidmi probíhal ještě po jejich smrti. Do oka si nepadli Jak se říká, přátele si člověk vybrat můž

Zdědila jsem dům, který kdysi postavil děda vlastníma rukama. V noci v něm slyším podivné kroky. Mám si ho nechat, nebo se ho zbavit? Když zemřela moje babička, zdědila jsem dům, ve kterém strávila celý život. Má velkou zahradu a byla by to úžasná změna v porovnání s tím, že teď se s manželem a dvěma dětmi tlačíme v menším panelákovém bytě. Jenže už první noc v tom baráku mě pořádně vyděsila. J

Býval to takový tichý hoch. Nesmělý a bázlivý. Teď je z něho hrubián. Hovoří sprostě a nejraději by se pral. Můj syn se změnil k nepoznání. Vždycky nám dělal jen a jen samou radost. Už jeho narození byl malý zázrak. Dlouho jsem nemohla mít děti, tak jsme byli s manželem, i a prarodiče z obou stran, štěstím bez sebe. Všichni jsme ho rozmazlovali, nemohli jsme si pomoci. Ale on nezlobil, byl posl

Provdala jsem se za staršího, úspěšného a bohatého muže. Kvůli mně se rozvedl. Mně i dětem zajistil život v přepychu, ale já se trápím. Před více než třiceti lety jsem po vysoké nastoupila do jedné firmy jako asistentka ředitele. Práce to pro mě byla velmi zajímavá, navíc zde byla možnost postoupit časem dál v kariérním žebříčku. Život jako v bavlnce Po několika měsících jsem musela zasto

Moje kamarádka ze školy to uměla vždy roztočit, což jsem jí vždy trochu záviděla. Ve společnosti na sebe strhne veškerou pozornost. Už od školy jsem s ní vždy ráda chodila na pařby a později už jen na fajn večery, kolikrát jen ve dvou. Sice na sebe strhávala vždy pozornost všech mužů okolo, ale příliš mi to nevadilo. Sama jsem po obdivu tolik netoužila, zvlášť poté, co jsem se vdala. A nakonec

Když můj syn dospěl, byla jsem ráda, že mi zůstal doma. Jsem pár let vdova, tak jsem byla ráda, že ještě nějakou dobu nebudu opuštěná. Můj Tomáš byl vždy moc hodný kluk. Po maturitě sice uvažoval o vysoké škole ve velkém městě, ale když ho nevzali, našel si práci u nás a zůstal bydlet doma. Sama jako kůl v plotě Jsem už pět let vdovou, tak jsem to přivítala s nadšením. Sama bych náš velký