Když jsem nesnesitelný ženský kolektiv vyměnila za dílnu plnou chlapů, měla jsem se jako královna. Byla jsem čerst­vě po mateřské, když jsem si našla nej­úžasnější zaměstnání svého života. Manžel dostal služební byt v našem okresním městečku, kam se pracovně posunul na lépe placené místo. Když jsme se stěhovali, byly naší Majdalence dva roky. Manžel byl tak schopný, že mi místo pomohl sehnat hn

Když dcera začala chodit do práce a našla si přítele, změnila se. Odstěhovala se a nemluví se mnou. Bez ní budou svátky tak strašně smutné. S manželem máme dvě děti, Stáně je pětadvacet, Mirkovi devatenáct. Když začala Stáňa vydělávat, přispívala nám na domácnost a jídlo a domluvily jsme se, že bude také pomáhat s domácností. Před několika měsíci si ale našla přítele, a na své povinnosti začala

Celý život jsem si myslela, že jsem jedináček. Najednou se ale v mém životě objevil muž, který jako by z oka vypadl mému tatínkovi. Byla jsem jedináček, na žádné další dítě se mí rodiče nezmohli. Čí vinou to bylo, to jsem se nikdy nedozvěděla. Máma se na tohle téma nikdy bavit nechtěla. Táta rovněž. I já sama jsem nakonec měla jediné dítě, dceru Martu. Ovšem na rozdíl od rodičů se mi nevyvedlo

Ve zchátralém, strašidelně působícím domě bydlela opuštěná, mrzutá stařenka. Bylo mi jí líto, celé dlouhé roky tam žila sama. Myslím, že skoro každá vesnice má svůj strašidelný dům. Ta naše ho tedy měla. Bydlela v něm stará paní, které se přezdívalo Bodláková. Kdoví, zda vůbec někdo věděl, jak se jmenuje doopravdy. Barák byl zchátralý, rozbité okno zakrývala igelitová plachta. Někdy jsem si

Objevila se v tanečních a já z té krásy zkrátka nemohl spustit oči. Jako náměsíčný jsem s ní nejprve tančil a pak šel za ní do lesa… Přišla do tanečních jako poslední. Éterická bytost, plující v tanečních střevíčcích jako primabalerína. Usedla na samý okraj řady, ve které sedělo mnoho dívek. Na sobě měla bílé šaty s tenkými ramínky, na nohách bílé střevíčky. Ve vlasech stuhu, která zvýrazňovala

Vychovávaly mě maminka s babičkou. Otec mi zemřel v dětství, stejně jako děda i prastrýc. Když jsem jim byla zapálit na hrobě svíci, objevil se povědomý muž... Tatínka jsem si moc jako dítě neužila, zemřel, když mi byly čtyři roky. Byla to tehdy tragédie, pracovní úraz. Maminka se po jeho smrti odstěhovala z rodné vísky a o otci moc nehovořila. Myslím, že ji to trápilo a nikdy se s jeho smrtí n

Po smrti manžela jsem se bála, že to nezvládnu. Přátelé mi dodávali odvahu, že to dám. Bohužel se mi to nepodařilo. Sedím na hrobě a pláču. Mluvím s Mirkem a omlouvám se mu, že se mi nepodařilo udržet si náš domov. Tak lehce jsem o něj přišla. Nebyl tu, aby mi poradil, není tu, aby mě objal. On byl praktický a vždy si věděl rady. Já jsem bez něj jako tělo bez duše, mé srdce bije jen napůl… B

Klára byla hýčkaná, obdivovaná, já byla upozaděná a ještě jsem se o ni musela starat. Sestra se měla v životě lépe, přesto nepřežila. A já se zase musela postarat. echci ji pomlouvat. Jen přibližuji, že jsme zkrátka neměly milující sourozenecký vztah, takže jsme asi ani jedna neočekávaly, že ta druhá pomůže, pokud bude třeba. Klárka se narodila tři roky po mně. Protože jsem byla starší, tak jse

V poslední době trpím nespavostí a v noci jen tak chodím po bytě nebo koukám z okna. Jednou jsem uviděla něco děsivého. V posledních měsících jsem toho měla v práci hodně a ani doma jsem se nedokázala zbavit myšlenek na nový projekt. Prostě spousta povinností a stresu. Už pár týdnů kvůli tomu trpím nespavostí. Na práci jsem se těšila Na nový projekt jsem se opravdu těšila. Změna je někdy

Stála jsem u hrobu a vzpomínala na svého strýce, když se zničehonic začaly dít neuvěřitelné věci, které se rozumem vysvětlit nedají. Negativní emoce si mohou lidé přenést až do záhrobí! Nenávist mých příbuzných se přenesla až na onen svět! Na vlastní oči jsem viděla, jak zuřivý boj mezi dvěma lidmi probíhal ještě po jejich smrti. Do oka si nepadli Jak se říká, přátele si člověk vybrat můž