Bylo mi jen třináct let, když zemřela. Vždycky mi říkala, že mě bude chránit. Když jsem se jednou málem propadla pod led, maminka se ozvala. Bylo ticho. Příroda mlčela jako zakletá. Stála jsem na židli a pomáhala tátovi se zdobením stromečku. Ten rok byly pro nás vánoční svátky smutné! Umřela nám maminka. S rakovinou bojovala dlouho a statečně, ta podlá nemoc ale nakonec zvítězila. Bylo mi t

To malé lišče se objevilo u našich dveří před zimou. Matku mu zastřelili myslivci a my jsme se ho ujali. Za odměnu pak zachránilo manželovi na procházce život. Když manžel odešel do důchodu, koupil malý domek se zahrádkou na venkově, kam jsme se přestěhovali. První zimu jsme byli ještě ve starém bytě. Pak jsme ale městský byt předali synovi a snaše, a přesídlili na venkov definitivně. Zima o

Takovou finanční krizi jsme už nikdy poté nezažili. Já i můj manžel jsme byli najednou bez práce a k tomu se blížily vánoční svátky. Děti se na ně moc těšily! Vždycky to nějak šlo, ale od doby, co jsem byla na druhé mateřské, nastala v naší rodině krize. Ať jsem se snažila sebevíc, finančně jsme nevycházeli. Občas jsme si museli i půjčit. A pak, když bylo druhému dítěti sedm měsíců, přišel manž

Před patnácti lety vyhnal můj syn naši vnučku z domu. Loni na vánoční svátky přijela za námi i s kočárkem. Nesměla ale překročit náš práh... Když jsem čekala druhé dítě, moc jsem si přála holčičku. Osud ale chtěl, aby i druhé dítě byl kluk. S manželem jsme vychovali dva syny a já doufala, že se jednou holčičky dočkám díky nim, až mi dají vnoučata. Jeden z nich bude určitě mít princezničku, k

Jeníkovi je sedm a letos nás zaskočil svým přáním. Žádný dárek pod stromeček nechce! Máme si prý šetřit raději na důchod! Odkud to má? Je nejstarší z našich vnoučků a loňské Vánoce pochopil, že s Ježíškem to je jen taková pohádka. O tom, co si pod stromeček přeje, nikomu neřekl. Dárek si přál jen v duchu, což by prý Ježíškovi mělo stačit, aby přání splnil. Jenže tím pádem jeho vysněný dárek

Když ji syn přivedl domů, do oka jsme si nepadly. Namyšlená intelektuálka! Doma má binec a do prachu by se dalo malovat. Vánoce jsou podle ní přežitek. Vždycky jsme si jako rodina zakládali na tradicích. Vánoční čas je jich plný. A tak jsem doufala, že tomu bude i u mého syna. Těšila jsem se, že si náš jediný syn Hynek najde ženu, se kterou budeme společně péct cukroví a povídat si o tom, jak n

Víte, že se o Vánocích plní přání? Když si něco důležitého přejete usilovně a z celého srdce, Ježíšek vám to splní. I já jsem měla velké přání! Byla to velká láska. Navždy. Napořád. Taková, kterou nikdo a nic nerozdělí! Tak proč tu tedy teď sedím u slavnostního vánočního stolu s vyhaslýma očima nešťastné ženy, která zůstala na ocet? Maminka mě sleduje smutnýma bezradnýma očima. Moje máma, nejho

Někdy mám pocit, že jsem se zbláznila. Hrozně se s bojím o naše jediné dítě a hlídám ho jako oko v hlavě. Manžel naší Bětce dokonce „napíchl“ mobil. S manželem jsme spolu dvacet let. Chtěli jsme mít velkou rodinu, ale bohužel, nebylo nám přáno. Po několika potratech, a když už jsme to málem vzdali, se mi podařilo, byť za cenu několikaměsíčního pobytu v nemocnici, porodit zdravou dceru. Pojmenoval

Náš Kubíček strašně naléhal, abychom mu pořídili pejska. Sliboval, že se o něj bude starat. Bohužel to tak teď nevypadá. Já se ale rozhodla být důsledná. Kuba si pejska strašně přál a prosil, kudy chodil. Mluvili jsme o tom s ním několik dnů, nejen já jako babička, ale také dcera se zetěm. Nakonec nás přesvědčil a my mu k Vánocům koupili štěňátko. Je roztomilé a živé, pořád pobíhá a něco okusuje,

Když mi přišel první dopis, podezírala jsem kdekoho. A nejvíce ze všeho souseda. Ten se naopak postaral o odhalení pachatele, které pro mě bylo velkým šokem. Svá nejlepší léta jsem strávila po boku muže, který si mě nevážil. Po sedmadvaceti letech manželství si našel krásnou mladou modelku. Naše děti byly už naštěstí dospělé a dokázaly se s otcovo rozhodnutím vypořádat. Dlouho jsem se dívala do