Sourozenci mají mezi sebou zvláštní pouto. Navíc dvojčata. I když vás od sebe oddělí, stejně vás cosi spojuje. S Helenkou jsme dvojčata. Narodily jsme se do celkem harmonické rodiny, tedy zpočátku jsme to tak vnímaly. Jenže jak jsme začaly chodit do školy, rodiče se s přibývajícími starostmi začali více hádat. Nakonec se rozvedli. Šly jsme od sebe Každý si nechal jednu z nás. Jako když si

Občas se ohlížím a bojím se chodit ven. I když už je pryč, ty vzpomínky tam jsou. Zpočátku sympaťák, poté byl úlisný. A pak udělal tu věc... Kdo je pryč? Můj soused. Takový sympaťák to zpočátku byl. A pak se vybarvil. Sympaťák se změnil Když u nás bydlel teprve několik dní, tak jak jsme se poprvé potkali, hned se mi představil, potřásli jsme si rukou a já mu popřála, ať se mu u nás v domě

Dodnes nechápu, jak mohli moji rodiče překonat vše, co jsem prováděla. Že nade mnou nezlomili hůl. Byla jsem klidné dítě z pohodové rodiny, jenže pak se naši rozvedli, já jsem se ocitla v pubertě, takže jsem to nezvládala moc lehce. Rebel bez příčiny Přitom u nás ani nebyly žádné hádky, dnes vím, že se rodiče chovali maximálně ohleduplně kvůli mně. Jenže jsem se chytla špatné party, potul

Potkala jsem u řeky přízrak, do kterého jsem se překvapivě rychle zamilovala. Ale tomu se nelze divit, vždyť mi bylo sedmnáct. Jaro přišlo dřív, zahrady a louky kvetly jako o život, byla sobota, a tak jsem se vydala na romantickou procházku kolem řeky. Co kdyby mě tam potkala láska? A jak jsem se tak courala voňavou jarní trávou, najednou jsem vyjekla. Spatřila jsem fatu morgánu, rytíře na koni

Toho muže jsme milovaly obě. Ona se stala jeho ženou, a já s ním měla nemanželské dítě. Léta jsme se o něj přetahovaly, až nás obě podrazil. Láďa byl můj idol už od mateřské školky. Chodili jsme spolu za ruce ještě na prvním stupni základky – než se do naší vesnice přistěhovala Zdena. Holka z města, rozmazlená fiflena. Už v šesté třídě se líčila a kluci se kolem ní jen točili. Ona si ale bohuže

S Denisou jsme se už od začátku nemusely. Bojovaly jsme o pozici královny v pracovním kolektivu. Ta z nás, která bude víc šik, vyhraje! Než nastoupila do naší firmy, byla jsem nekorunovanou královnou já. Nebyla jsem sice nejmladší, ale zato nejkrásnější, uměla jsem se skvěle líčit, hezky se obléct – hlavně díky tomu, že jsem si mnoho pěkných modelů dovedla sama ušít a šperky si vyrobit. Tehd

Do kuchyně mi znenadání vběhlo černé kuře, nemám ponětí, kde se u nás vzalo? Na paty se mi ale od té doby začala lepit smůla a jen samé neštěstí. Jakmile moje babička uviděla černé kuře, křižovala se. Říkala, že je to určitě plivník, komu vběhne do domu, na toho se přilepí smůla, které se nedá snadno zbavit. Přišlo mi to směšné, na takové povídačky jsem nevěřila. Nechávala jsem proto u jejíh

Seděla jsem nad archivem dlouho do noci a kolem mě se promenádovali duchové mých předků. Pak zamířili do jídelny ke kulatému stolu. Do toho domu po prarodičích jsem se přistěhovala nově, bydlela jsem tu zatím jen pár dní. Domek byl hodně dlouho opuštěný, protože babička s dědou už před lety odešli bydlet do domova seniorů, kde měli veškerý komfort. Jejich domek byl neobydlený několik let, sa

Jmenovala se Johana a usadila se Karolínce ve snu. Chtěla, aby šla s ní a přinesla z jejího pokoje důležitý předmět. Tehdy jsem jela do jižních Čech za svou sestřenicí, kterou jsem dlouho neviděla. Začínalo léto, a tak jsem s sebou vzala i svou sedmiletou vnučku Karolínku, abychom si užily krásné, slunné dny společně. Výlet jsem zpestřila prohlídkou zámku Červená Lhota, který vnučka zná ze s

Když jsem si Milana brala, myslela jsem si, že jsem si lepšího chlapa snad ani nemohla přát. Byli jsme spolu šťastní, jenomže pak začal pít. Než se nám narodily děti, tak jsme si s Milanem pěkně užívali. Rádi jsme cestovali a poznávali Evropu. Jenomže pak Milan změnil práci, přišla rodina, nějaké ty starosti k tomu a obláček spokojenosti na obloze manželství byl fuč. Změnila ho práce Všec