Loni jsem vyrazila se svou fenkou Mandy na chatu do hor. Chtěla jsem si na pár dní odpočinout. Místo klidu jsem ale zažila hrůzu. Měla jsem tenkrát za sebou hodně náročné období. Především po psychické stránce jsem se ocitla téměř na samém dnu. V práci to na mě padalo ze všech stran. Sotva jsem dokončila jeden projekt, hned mi přistála na stole další zakázka. Poslední týdny jsem trávila v práci

Těch historek, že tatínkům někde tzv. ujely nohy a byl z toho levoboček, slýcháte v životě spoustu. Když se to však přihodí vám, zaskočí vás to. Když jsem byla malá, moc jsem si přála sourozence, o kterého bych se starala jako o miminko. Byla jsem s tím až otravná, když jsem rodiče nutila, aby ten čáp ještě jednou přilétl. Pamatuji si, že mě podporovala i má teta. Sama nemohla mít děti, i když

Obě jsme prožily tragickou událost. Mirka na tom byla hůř, protože její dítě, má snacha, zemřela. Nemohli jsme za to, ale Mirka to dávala za vinu mému synovi. Byla to divná noc. Prosinec, přesto byla bouřka. Syn Radek jel se svojí ženou Lenkou a jejich dcerkou Kamilkou z chaty. Cítila jsem se ten večer divně. Když je bouře v takovém období, vnímáte tu zvláštní energii. Čekala jsem na telefon, r

Cikánka mi v mládí vyložila z ruky osud, který se splnil. Toužila jsem taky mít tu schopnost číst lidem z dlaní. vesmír mě nejspíš vyslyšel a já ten dar dostala. Bylo mi tehdy krásných sedmnáct let a bylo to samozřejmě v době, kdy se o věštění toho moc nevědělo. Kartářky a léčitelé sice existovali, ale své praktiky provozovali tajně. Když mě tehdy oslovila na ulici cikánka, neodehnala jsem ji.

Tlupa agresivních koček mnoho let trápila obyvatele naší vísky. Jen jediného člověka poslouchaly. Byla to podivín, kterému se každý vyhýbal. V lesích Lužických hor najdete mnoho starých opuštěných hřbitůvků sudetských Němců, kteří zde kdysi žili. Jsou polorozpadlé a leží v blízkosti vesniček, které už mají nové hřbitovy z dob po válce. Na jednom takovém opuštěném hřbitově nedaleko naší vsi s

Nevěřil jsem pohádce o andělovi, který hlídá obyvatele vesnice, kde prarodiče žili. Až jsem ho jednou sám potkal. Babička se na mě významně podívala a řekla: „Každý máme svého anděla, který nás chrání!“ Chodil jsem tehdy do páté třídy a patřil k premiantům. Byl jsem takové to přemoudřelé dítě, které si nenechalo nic nakukat. „A jak to, že nejsou vidět?“ zeptal jsem se nedůvěřivě. „Jeden andě

Rodiče mě před hudebníky varovali. Říkali, že se s nimi nedá žít, skoro nejsou doma a potrpí si na nevěry. Dnes vím, že to není pravda. Před hudebníky mě máma s tátou odjakživa varovali, říkali, že jsou to problémoví partneři. Byla to svým způsobem pravda, však jsem měla chování muzikantů málem dennodenně na očích. S kamarády jsme měli od střední školy kapelu a objížděli s ní tancovačky v okolí

Vlastní vinou jsem se ocitla v nepříjemné situa­ci. Najednou jsem zoufale potřebovala dobrodružství, dokázat si, že o mě muži ještě stojí... Tehdy mi bylo osmačtyřicet, byla jsem vdaná a děti chodily na střední školu. V manželství jsem byla šťastná. Nevím tedy, co to do mě tehdy najednou vjelo. Začala jsem chodit na jógu a dostala se tam do společnosti zvláštních žen, co neměly chlapa a užív

Syn mi ten test DNA daroval pod stromeček spíše pro zábavu, než že by mi měl přinést nějakou zásadní novinu. Přesto mě čekalo velké překvapení. Splnil se mi sen! Odmalička jsem vyrůstala jako jedináček, sourozenec mi moc chyběl. Tajně jsem snila o tom, že mám mladšího bratříčka, nebo sestřičku, parťáka na celý život. Tatínek mi zemřel brzy a maminka už krátce po mých osmnáctých narozeninách.

Do našeho domu se nastěhovala paní, kterou jsem si hned oblíbila. Věřila jsem, že i ona mě ráda vidí. Byla ale falešná, na přítelkyni si jen hrála. Jmenuje se Alenka a se svou malou dcerkou Karolínkou se přistěhovala před pár lety do našeho panelového domu. Pocházela z malé vesnice nedaleko našeho města a byla čerstvě po rozvodu. Hned jsem si ji oblíbila. Odchod z děsivého manželství byl pro