Jirka byl do 14 let dítě bez problémů. Učil se dobře, sportoval, byl oblíbený. Jenže pak mu tragicky zemřel otec. Byla to hrozná doba. Pamatuju si jako dnes, když mi sestra volala s pláčem, že je Karel po smrti. Její muž měl autonehodu, kterou nepřežil. Jirka se z toho sesypal. Tátu miloval a měl ho jako svůj vzor. Bral to jako zradu osudu a měl pocit, že všechno to, co mu otec vštěpoval, je st

Byly jsme sestry i kámošky. Pak jsme vyrostly. A naše cesty se začaly rozcházet, když šlo o peníze. Dodnes nechápu, proč se tak změnila. I když… Změnila. Ona byla vždy na peníze, ale mě se až tak nedotýkalo, když šmelila nějaký koruny, co jí dala máma na svačiny. Nikdy by mě však nenapadlo, že naši rodinu může něco až tak rozházet. Dnes spolu se ségrou nemluvíme. Proč? Jakmile odešli oba rodiče

Nemyslela jsem, že se to může stát. Že se muž zblázní a na stará kolena si najde milenku. Ale zradil. Už tři měsíce vybaluji krabice. Zahlédnu fotky. Jsou to vzpomínky, na druhou stranu teď se na ně nemůžu ani podívat. Jsme na nich všichni. S malými dětmi, na dovolené i svatba tam je. A teď? Všechno je pryč. Chtěl mě a nevzdával se Abych se rozptýlila, usedám k dopisu. Prý pomáhá se ze vš

Lidé kolem nás mohou mít schopnosti, o kterých nemáme ani tušení. Na lázeňském pobytu jsem zažila něco neuvěřitelného. Stalo se to před necelými třemi lety, když jsem byla na měsíčním lázeňském pobytu po jedné komplikované operaci a potřebovala jsem čas na zotavenou. Nezapomenutelné setkání Během těch několika týdnů jsem tam poznala několik zajímavých lidí, ale jedno setkání nemohu z pamě

Babička dostala do vínku dar, kterému nikdo z nás nevěřil. Tvrdila, že umí mluvit s mrtvými. Když umřel děda, své schopnosti mi předvedla. O babičce Anně se vždycky mluvilo jako o té divné. Tvrdila totiž, že umí komunikovat s mrtvými. Když jí zemřela sestra, říkala, že s ní komunikuje pomocí snů. Po smrti blízké sousedky zase opakovala, že ta za ní v noci chodí a povídají si. Pro maminku byl

Procházky lesem jsem vždycky milovala. Po jedné děsivé příhodě se mi ale radost z přírody a venčení mé fenky na čas vytratila. Svoji fenku Amy jsem ráda chodila venčit do lesa na okraji našeho města. Nikdy jsem z toho lesa strach neměla. Jednoho letního podvečera jsem tam ale zažila něco, při čem mi tuhla krev v žilách. Na mýtince zhruba v půli trasy stála podivná žena ve starodávných bílých

Naši začali mluvit o rozvodu. Byla jsem rozmazlený jedináček a představa, že by se mi najednou zhroutil domov, byla pro mě zničující. Když mi naši opatrně naznačili, že se budou rozvádět, zhroutil se mi svět. Pocit jistoty splaskl jako propíchnutý balonek. Ještě nikdy v životě jsem se necítila tak mizerně. Nevěřila jsem svým uším. Nevěřila jsem, že to myslí vážně. Můj domov, milovaný přístav, ú

Byl zázrak, že jsme si vůbec dokázali naplánovat oddavky. Rodiny trvaly na tom, že musí být levné, aby se nevyhazovaly peníze oknem. Tak se nám zase už přiblížil máj, lásky čas, a to já pokaždé vzpomínám na naši dávnou svatbu. Nevím, jestli se mám smát, nebo plakat. Byl skoro zázrak, že jsme se do­opravdy vzali a že všechno dobře dopadlo. A že jsme spolu vydrželi takových let! Přitom to vypadal

Když jsem byla malá, létal k nám na zahradu sýček a houkal celou noc. Babička věřila, že přináší zlou novinu. Dnes už vím, že babička měla pravdu. Ten strašidelný zvuk děsil lidi odjakživa. Kaž­dý, kdo někdy slyšel v noci houkat sýčka, určitě potvrdí, že mu při tom zvuku naskočí husí kůže a fantazie začne vymýšlet hororové scénáře. Tak to bylo i v mém případě. Houkání sýčka jsem slýchala na naš

Seděla jsem na lavičce a učila se na zkoušku. Najednou mě oslovil mladík a celou látku mi vysvětlil během chvíle. Pak se po něm slehla zem. Jako studentka vysoké školy jsem se ráda učila v parku nedaleko domova. Měla jsem tam svou oblíbenou lavičku, kde byl klid i hezký rozhled po parku. Cítila jsem se tam v bezpečí, i když musím říct, že jsem měla občas divný pocit, že mi za zády někdo stojí a