Když byla naše dcera v pubertě, vůbec jsem si s ní nevěděla rady. Pak se jí vše vrátilo měrou vrchovatou. Na výchovu svého syna byla i ona krátká. Mám tři děti, dvě starší prošly pubertou bez problémů. Překvapivě v pohodě. To se ovšem nedalo říct o naší nejmladší dceři Martině. Ta si to vybrala za všechny tři. Už jako malá těžko snášela kritiku a neměla mnoho kamarádů. Vše se ve třinácti let

Náš Jára se ženit musel a to se projevilo na jeho nešťastném manželství. Jeho žena je hrozná osoba, naštěstí už to pochopil i on a chystá rozvod. S manželem máme dvě děti, dceru Aničku a syna Járu. Anička se vdala šťastně, vzala si svou lásku ze školky, fajn kluka. Takového zetě jsem si představovala a nedám na něho dopustit. Bohužel u mého syna tomu tak není. Járovi je sedmatřicet, žije v n

Seděla jsem v archivu a studovala materiály na seminární práci. Najednou se přede mnou objevil starý muž a začal mi vyprávět... Studovala jsem historii v době, kdy ještě neexistovaly počítače. Všechny informace ke studiu jsem musela najít ve starém školním archivu a v knihovně. Moje seminární práce se tehdy týkala velké bouře, která udeřila v naší zemi v roce 1929. To odpoledne pršelo, a tak mě

Na starém kabátě v maminčině skříni byla připnutá krásná brož. Ten šperk s sebou ale nesl dávné prokletí. Naší rodině přinášel jen neštěstí. Tu vůni levandulového sáčku, která se linula ze šatníků mojí maminky, jsem milovala. Asi jako každá dívenka jsem se v maminčině šatníku ráda hrabala a zkoušela si různé šaty, samozřejmě nejraději ty plesové, krásně zdobené. „Mami, koho je ten velký čern

Ten zvláštní sen mě měl tehdy určitě varovat. Naštěstí jsem ho poslechla a nenechala se přemluvit k rychlému a dost riskantnímu výdělku. V tom podivném snu jsem se ocitla na dvoře starého domu. Za zdí na ulici svítily lampy. Zamířila jsem k domu, jeho velkým dřevěným dveřím. Opřela jsem se do nich a ony povolily. Vešla jsem do místnosti, uprostřed které svítila vysoká svíce. Nikde nikdo nebyl.

Byl jsem nadšený sběratel hmyzu, nejvíce jsem měl políčeno na motýla smrtihlava. Pro něho jsem si přišel až do močálu u starého hřbitova. Na tu noc nezapomenu. Noc byla černá jako antracit. Na nebi nebylo jediné hvězdy. To byla chvíle, kdy jsem vkročil do lesa. Nesl jsem s sebou srolovanou bílou plachtu, dvě kovové tyče a pak věci v brašně. Pinzetu, lupu a láhev na hubení hmyzu, takzvanou sm

Přemýšleli jste někdy, jaký smysl byste nechtěli ztratit? Já jsem si neuměla představit, že neuvidím. A vidíte, tyto řádky píšu s pomůckami pro slepé. Nevidět ty krásy kolem sebe. Snad by mi nevadila ztráta sluchu, ale zrakové vjemy? Nevidět své blízké, nové věci kolem sebe nebo třeba i nebezpečí. Neuměla jsem si představit, že bych se mohla orientovat v prostoru, jít na autobus nebo tramvaj. O

Náš Radek byl chytrý, úspěšný a plný energie. Měl krásnou rodinu. Jenže pak se začal měnit. A najednou zmizel. Radek byl normální kluk. Chytrý, zvídavý, zkrátka měl předpoklady pro to, aby si našel dobrou práci a měl se dobře. Jenže až později jsem si uvědomila, že ten tlak na výkon může člověka zcela zdevastovat. Najednou se onen člověk změní v někoho, koho nepoznáváte. Miloval poznávání

Nikdy jsem nevěřila na nějaké věci mezi nebem a zemí. Možná jsem se bránila, protože v naší rodině se opakovaly tragédie. Jen co sahá paměť historek naší rodiny, tak vím, že prababička se oběsila, druhá s pradědou zemřeli při tragické autonehodě. Babička spolykala prášky na spaní. Bohužel jsem tyto příbuzné chtěla následovat, když mi tragicky zahynul syn. Viděla jsem to. Byla jsem u jeho posled

Mezi člověkem a přírodou existuje zvláštní spojení. Stačí se mu jen otevřít. V přírodě mám dva stromy, ze kterých čerpám energii! K myšlence na to, že bych mohla komunikovat s přírodou, konkrétně se stromy, mě přivedla Martina, kamarádka, která se zabývá ezoterikou už dlouhá léta. Prožívala jsem nešťastné období Viděla na mně, jak jsem unavená životem. Bylo to zrovna v období, kdy se mi v