Klárka byla mé jediné dítě. Moc šikovná holka. Jak ale dospěla, měla jsem pocit, že až zbytečně přehání a stěžuje si. Dnes vím, že jsem měla víc poslouchat. Možná jsem byla trošku přísnější ve výchově. Nebylo to ale proto, že bych chtěla Klárku nějak trápit. Chtěla jsem, aby z ní vyrostla samostatná jednotka, která si poradí, protože život není med. Nikdy nebyla ufňukaná, zvládala spoustu věcí,

Jedné noci se v mém bytě objevil podivný stín. Nebála jsem se, dokonce jsem měla pocit, že mi ten stín někoho připomíná. Jsem asi ta poslední osoba, která by věřila, že po smrti ještě něco existuje. Před časem se mi však stalo něco, co mě přimělo pochybovat o mém skepticismu. Jedné noci jsem zažila neobvyklé setkání s člověkem, který byl tou dobou už mrtvý. Probudila jsem se uprostřed noci

Myslela jsem si, že jde o podvod. Bylo to ale něco mnohem horšího. Po tajemné seanci začala sestřenice rychle stárnout! Kdo z nás by nechtěl alespoň trochu omládnout? Někdo to zkouší i pomocí kouzel, ale hodně riskuje! Místo omládnutí se moje mladší sestřenice Karolína dočkala neobyčejně krutého pohledu do zrcadla! Byla věčný snílek Jeden z hlavních rozdílů mezi mnou a sestřenicí Karolíno

Se synem Petrem milujeme houbaření. Při jednom z pobytů v lese nás však zastihla bouřka, při které jsme se ocitli v nebezpečí. Přihodilo se to asi před deseti lety během léta. Obloha byla tehdy polojasná a vál příjemný vítr, což nám přišlo vhod. Manžel Mirek onemocněl, takže jsme vyrazili na houby se synem Petrem sami. Dařilo se nám a brzy jsme měli skoro plný koš. Nečekali jsme to a těšili se,

Byla vždy hezčí, chytřejší a schopnější. Slýchala jsem to od dětství a ani v důchodu to nebylo jiné. Nikdo nepochyboval, že já jsem jen její slabý odvar! Vlastně jsem to brala jako hotový fakt. Moje o tři roky starší sestra prostě byla lepší než já. Věděl to každý, včetně jí i mně. Všichni jsme to brali za hotovou vě. Ani můj manžel nebyl jiný. Nebylo to nic tak hrozného ani markantního. Jen ta

V mládí jsem byla vzteklá. Už nejsem, s léty jsem pochopila, že rozčilovat se kvůli zbytečnostem je hloupé. Ale to víte, v osmnácti letech člověk ten svět vidí jinak a byl by schopen se poprat kvůli maličkosti. Byla jsem horká hlava. Zdědila jsem to po tátovi, cholerikovi jako hrom. Tehdy jsem byla mladá holka, ale už jsem coby čerstvě vyučená kadeřnice chodila do práce. Těšila jsem se na kv

Byla jsem průměrná studentka. V matematice jsem, přiznávám, pokulhávala, český jazyk jsem měla naopak docela ráda. Na maturitu jsme se učili s předstihem, ale spoustu jsme si toho nechali na takzvaný svatý týden. Všichni jsme naivně věřili, že během těchto několika dní si toho nacpeme do hlavy pomalu víc než za celý rok. Platonicky zamilovaná V té době jsem byla platonicky zamilovaná do t

Byla jsem tajně zamilovaná do pohledného vysokoškoláka Pavla, ale on se ke mně choval jako kus ledu. Vypadalo to, že ho nezajímám. Bylo velmi romantické narodit se jako kastelánova dcera. Po celé dětství i dospívání jsem si připadala jako princezna. Ale jako všechno, i tohle mělo své slabé stránky. Táta byl vášnivý divadelník, amatérské divadlo hrával od dětství a nutil tuto zálibu mámě i mně.

Pracovali jsme v rodinné hospodě, můj Tomáš lítal kolem hostů a já jsem v kuchyni vařila. A samozřejmě i hodně ochutnávala a podle toho jsem také vypadala. Když jsme se s Tomášem brali, vážila jsem šedesát kilo. Byla jsem vyučená krejčová a Tomáš kuchař-číšník. Jeho rodina odedávna provozovala ve vsi hospodu a my dva jsme v tom nějak automaticky pokračovali. Tehdy jsem ještě bývala holka jak

Někteří lidé by si neměli pořizovat domácího mazlíčka, protože se o něj nedokážou postarat. Jednoho takového zvířecího nebožáka jsem zachránila. Stalo se to v době, kdy jsem se vrátila do zaměstnání po mateřské. V kanceláři mě čekalo překvapení. Jedna moje kolegyně odešla do důchodu a druhá povýšila. A to doslova. Seděla v kanceláři o patro výš. Na jejím místě seděl nový kolega Ondřej. Byl t