V babiččině domku se po smrti dědy začaly dít zvláštní věci. Psy děsilo hlavně místo v rohu ložnice, na které vytrvale štěkali. Pak jsem si všimla toho divného stínu. Nezažívala jsem žádné nevysvětlitelné jevy až do chvíle, než jsme se přestěhovali do babiččina domku. Babička si dlouho stěžovala na to, že má od smrti dědečka ošklivé noční můry, pronásleduje ji prý stín šílené ženy. Mysleli jsme

Koketovala jsem s touhou nahlédnout do budoucnosti. Jednou se mi to povedlo. Spatřila jsem malé děti, které se mi později opravdu narodily. Tehdy jsem se začala intenzivně zabývat meditací. Také mě fascinovalo věštění budoucnosti. Postupně jsem si musela vyzkoušet všechny dostupné praktiky − od karet, přes kávovou sedlinu až po věštění z křišťálové koule. Když mi náhodou něco vyšlo, byla jsem š

Duhu jsem viděl už mockrát, ale tentokrát jsem zažil zvláštní pocit. Mohla za něj zvláštní houba, kterou jsem našel? Prošel jsem řídký borový lesík a stanul před turistickou tabulí. Zde začínala řeka Chrudimka. Začalo slabě mrholit a já přidal do kroku. Zaškaredilo se tak, že jsem okamžitě vytáhl pláštěnku. Vykročil jsem z lesa a ocitl se na podmáčené louce. Bouře se mi vyhnula. A jak jsem tak

S babičkou a dědou mi bylo fajn. Měli mě rádi a naučili mě všechno, co jsem potřebovala umět. Zároveň jsme se však všichni tři trápili. Narodila jsem se, když bylo matce sedmnáct. Musel to být obrovský skandál. Byla jiná doba, nezletilá svobodná matka do tehdejších představ o uvědomělých socialistických ženách nezapadala. Rodina se za její poklesek nesmírně styděla. Babičce se ani nechtělo chod

Zuzance jsem pomáhala do svatebních šatů, česala ji a v očích jsem měla slzy. Tak jsem ji česávala, když byla malá. Měla jsem z plánované dceřiny svatby strach. Nikoli kvůli obavám o dceru, brala si bezvadného mladíka, byla jsem přesvědčena, že z nich bude spokojený pár. Bála jsem se kvůli bývalému manželovi. Nevěděla jsem, jak pojmout zasedací pořádek. Matka a otec nevěsty by přece měli sedět

S tátou se nedalo žít. Měla jsem ho ráda, ale chápala jsem, že pro mámu je tento způsob soužití k nevydržení. Byl samá ženská. Máma mi dělala starosti. Po rozvodu zahořkla, zanevřela na muže, jako by to byli samí bídáci. Přitom nebyli, bídák byl táta, protože nenechal žádnou sukni na pokoji. Vysvětlovala jsem jí, že všichni přece takoví nejsou, ona brečela, pila víno, hladila mě po vlasech a ří

Bál se i na žebříku, do letadla by nikdy nenastoupil... Nakonec děti dostaly nápad. A se svou fobií manžel zatočil. Z mého manželství jsem se sice radovala, co mě však trápilo, byla skutečnost, že byl můj muž Bohouš posedlý strachem z výšek. Přišla jsem na to až dva roky po svatbě, když jsme se vydali jednou na nedělní procházku s kočárkem. Byl krásný den a já zamířila k vyhlídce, kam jsem ráda

Když uviděla myš, lezla moje matka div ne po stropě. Svého vnuka ale tak milovala, že se nechala přesvědčit, aby pohlídala jeho Pedra. Maminka byla jedináček, který vyrůstal v Praze. Během studií na vysoké škole potkala mého tatínka. Ten pocházel z malé vesnice a do Prahy přišel studovat vysokou zemědělskou. Zato maminka byla z vážené rodiny, rodiče byli lékaři a pro dceru si představovali přec

Kvůli intrikám jsem sice zradila kamarádku, ale dosáhla jsem svého. Věřila jsem, že čas všechno srovná. Ten podraz mi ale nikdy neodpustila. Znaly jsme se s Jiřinou od dětství. I když se na střední škole naše cesty rozešly, kolem třicátého roku jsme se náhodou potkaly v jedné firmě. Bylo to v našem okresním městě. Já tam dojížděla za prací z naší rodné vesnice, zatímco Jiřina se zabydlela na ok

Chtěly se vdávat z lásky! Toho se člověk ale nenají. Aby si dcery nezkazily život, musela jsem zasáhnout, žádný jejich nápadník neměl šanci! S manželem jsem to nevyhrála. Byla jsem pěkná a mohla si vybírat, a já se nakonec nechala ukecat zedníkem, který si založil po revoluci stavební firmičku. Byl to prostě takový tlučhuba. Jak se rychle ukázalo, nebyl na podnikání talentovaný, tak ho všichni