Musela jsem si to vyzkoušet. Nikomu bych ale takový návrat do dávné minulosti nedoporučovala. Nejdříve kohout, pak rebelka odhodlaná zemřít. Vzpomínka na mou smrt nebyla příjemná.

O minulé životy jsem se zajímala od prvního okamžiku, kdy jsem o nich zaslechla. S kamarádkou jsme se přihlásily do kurzu, kde jsme se měly naučit, jak postupovat, abychom se propracovaly k vizím z dáných životů. Samozřejmě jsem doufala, že jsem byla někdo výjimečný!

Klovla jsem ho

Moje cesta do minulosti mi ale přinesla pořádné rozčarování, a poznání, že je lepší, když člověk nic neví… Po uvolnění celého těla, čehož jsem docílila pečlivou autosugescí, jsem se ocitla v krásné krajině. Moje astrální tělo se odpoutalo, vzneslo se do výše a letělo…

Viděla jsem domek s velkou zahradou, po ní pobíhaly děti, babička seděla na zápraží. Chlapíci řezali dřevo a jakási žena právě vykoukla z okna, aby pobídla děti k jídlu. „Buchty!“ slyšela jsem. To bude moje maminka! Řekla jsem si v duchu a hnala se k buchtám. Moje duše se snášela k míse.

A najednou rána, až jsem se skoulela na zem. „Zatracený kohout!“ zaječela na mě žena v okně. Dítě, které přiběhlo, mě odkoplo stranou. Klovla jsem ho zato. „Půjde na pekáč!“ rozhodla babička.

Rozběhla jsem se pryč, ale cítila jsem, jak mě ten statný chlapík, co řezal dřevo, dohání.

Moje duše se vznesla k obloze a spěchala jinam.V tu chvíli jsem se přenesla v čase a ocitla se jinde. Zuřila nějaká revoluce. Stála jsem na kostkách, vytrhaných z chodníku, oháněla se nějakým praporem a ječela výhružná hesla.

Konec revoluce

Proti nám se vztyčili vojáci v uniformě a zamířili. Mé odhodlání bylo veliké. Zemřít za lepší zítřky! Kde to bylo? Kdy? Odhadovala jsem polovinu 19. století, revoluce, které se v tu dobu hnaly Evropou.

A právě v tom okamžiku mi hlas z nahrávky přikázal, abych meditaci ukončila. Dlouho jsem ležela a nemohla se vzpamatovat. Najednou jsem pochopila, proč mám fobii z davu. A také proč nesnáším kuřecí!

Klára (59), Čáslav