Sošku kočky jsem měla vyhlédnutou v ezoterickém obchodě. Manžel mi ji chtěl koupit k narozeninám, ale už byla prodaná.
Jsem veliká sběratelka dřevěných koček. Moje rodina a děti už vědí, co mi mají kupovat, když něco slavím. Největší radost mi udělá právě nějaká věcička z ezoterického obchůdku.
Vytoužená soška
Když se blížily moje kulaté narozeniny, tak jsem se už nemohla dočkat, co mi přibude do mé sbírky. Šedesátka, to už je nějaký věk. Manžel mi dával najevo, že si na dárku pro mě dá velmi záležet.
Už delší čas jsem mluvila o jedné dřevěné kočce, kterou jsem zahlédla v mém oblíbeném obchůdku. Chodila jsem ji pár dní před svými narozeninami hlídat, jestli ji už neprodali. Doufala jsem totiž, že mi ji manžel koupí. To, že chci právě tuto kočku, jsem dávala najevo víc než jasně.
Zklamání místo radosti
Den před mými narozeninami jsem šla zase do obchodu a už tam nebyla. Radovala jsem se, že ji určitě koupil můj manžel. Čekalo mě však zklamání, protože k narozeninám jsem dostala sice také dřevěnou kočku, ale ne tu vysněnou. Manžel si mého zklamání všiml.
Omlouval se, že když pro ni šel, už tam nebyla. Myslel si, že když je v krámě zastrčená někde v pozadí, že nehrozí, že si ji někdo koupí. Jsem dospělá ženská, takže jsem z toho nedělala tragédii, ale lhala bych, kdybych řekla, že mě to nemrzelo. Za pár dní jsem šla znovu kolem onoho obchůdku.
Stála jsem před výlohou, když se najednou ozvalo lehké zamňoukání. Rozhlédla jsem se kolem sebe, ale žádnou kočku jsem neviděla. Nakonec jsem zcela automaticky vzala za kliku a vešla do obchodu.
Veliké překvapení
Stále jsem slyšela tiché mňoukání. Nohy mě táhly na místo, kde stávala moje vysněná kočka. Došla jsem k tomu místu a byla tam. Nedávalo mi to smysl. Proč ji tedy manžel nekoupil? Vzala jsem ji do ruky a projelo mnou zvláštní vzrušení.
Bylo jasno, prostě si ji koupím sama. „Jsem moc rád, že jste se pro ni vrátila,“ řekl prodavač. „Jak to myslíte?“ zeptala jsem se. „Chodila jste se na ni koukat velmi často. Doufal jsem, že si ji vezmete právě vy.“
Povyprávěla jsem mu, že ji měl koupit manžel k mým narozeninám, ale už byla prý prodaná. „Já jsem ji totiž raději schoval,“ přiznal muž. „Když si ji jedna žena chtěla koupit, řekl jsem jí, že je v rezervaci.“ „Pro mě?“ zeptala jsem se. „Ano, pro vás. Mezi vámi a tou kočkou je nějaké spojení,“ řekl tajemně.
Co přinese budoucnost?
Odcházela jsem z obchůdku s úsměvem na tváři. Doma jsem našla sošce důstojné místo, stala se dominantou celého obýváku. Manžel si jí všiml hned, jak přišel domů. „Kde jsi ji vzala?“ ptal se překvapeně. Povyprávěla jsem mu, co mi řekl prodavač.
Zatím jsem zcela neodhalila, proč jsem právě já pro kočku vyvoleným majitelem, ale doufám, že to jednoho dne zjistím.
Alice O. (60), Poděbrady