Domů     Stíhá mě jedna rána za druhou
Stíhá mě jedna rána za druhou
5 minut čtení

Jsou lidé, kterým se ve všem daří. A pak jsou tu takoví jako já, kterým osud dává jednu ránu za druhou. Nevím, co jsem komu udělala…

Mé dětství nebylo úplně idylické, ale tehdy jsem to ještě tak moc nevnímala. Já se narodila po pěti letech a zřejmě jsem byla pro otce zklamáním. Začal pít a manželství rodičů se rozpadlo.

Táta prohlásil, že alimenty platit bude, odstěhoval se a od té doby jsem ho neviděla. Když jsem se po pár letech dozvěděla, že otec zemřel, necítila jsem vlastně nic. Nebyl součástí našeho života, alkohol mu byl přednější.

Nový dočasný domov

Za nějakou dobu po rozvodu rodičů jsme se odstěhovali k maminčinu novému příteli. To bylo asi nejhezčí období mého života. Bydleli jsme na vesnici v domku u jeho rodičů. Dalo by se říct, že nám tam nic nechybělo. Měli tam králíky, slepice, psy, kočky, dokonce prasátko.

Matčin přítel byl vdovec a měl syna, takže jsme s Jirkou získali nevlastního bratra a skvělé prarodiče. Hodně jsme se tam jako děti vyřádili, vlastně nám nic nechybělo. Jenže můj nevlastní dědeček mě měl radši.

Víc, než bylo přípustné… Dlouho jsem tomu nerozuměla, takže dlouhá léta jsem si myslela, že je to normální, že „to“ asi dědečkové dělávají.

Jenže když na mě přicházela puberta, pochopila jsem, že je něco špatně, a svěřila se mamince. Ta na dědu uhodila. Vše popřel a nakonec nás děda osočil, že já jsem coura a moje matka taky, a vyhodil nás z domu. Matčin přítel nijak nezasáhl, a tak jsme se museli odstěhovat.

Nesli jsme to špatně. Jediné štěstí bylo, že mamka sehnala novou práci s ubytováním. Bylo to malé, žádná zvířátka, smutné. Ale Jirka se vyučil a sehnal si práci, já začala studovat ekonomku a doufala, že až začnu pracovat, bude to lepší.

Nešťastné známosti

V sedmnácti jsem si našla přítele. Byla to láska jako trám, alespoň z mé strany. Mamka ho ale nesnášela. Pořád jsem se s ní kvůli tomu hádala, uvažovala jsem, že odejdu z domova.

Ale k tomu jsem odvahu nenašla a po neustálých hádkách a nátlaku doma jsem už byla tak otrávená, že jsem mu řekla, že se s ním raději rozejdu.

Kupodivu to přijal celkem klidně a chtěl po mně jen jedno: abych s ním zašla na poslední večeři. Souhlasila jsem, připadalo mi to romantické, ale to byla velká chyba. Místo do restaurace mě odvezl za město a v lesíku mě znásilnil. Pak mě tam nechal a ujel…

Nikomu jsem to neřekla, ale začalo mi být všechno jedno. Začala jsem chodit za školu, kouřit marihuanu. Nakonec mě vyhodili ze školy těsně před maturitou.

Tehdy jsem potkala v naší partě jednoho kluka, se kterým jsem začala víceméně chodit a odstěhovala jsme se k němu. Byla jsem plnoletá a myslela si, že si konečně můžu dělat, co chci.

Jenže po nějaké době jsme už nemohli žít spolu, ale ani bez sebe. Věčné hádky, výhrůžky, bití, sledování… Z přítele se vyklubal paranoidní žárlivec. Po téměř dvouletém vztahu jsem byla psychicky zdeptaná a skončila na psychiatrii.

Dala jsem se tam nějak dohromady a smířila se s maminkou. Všechny mé věci zůstaly u bývalého přítele, ale já už s ním nechtěla mít nic společného. Po léčení jsem se vrátila domů, našla si práci a chvíli se zdálo, že se vše konečně obrací k lepšímu.

Vše se zamotalo

Pak jsem se znovu zamilovala. Michal byl úžasný člověk, skvělý chlap, o dvacet let starší než já. Zpočátku jsem k němu obdivně vzhlížela. Svěřila jsem se mu se vším, co se mi stalo, a jemu to nevadilo. Začali jsme spolu žít.

Jenže po dvou letech jsem začala mít pocit, že mi něco chybí, že se starším partnerem o něco přicházím.

Do toho jsem poznala Karla. Odešla jsem od Michala a nastěhovala se s Karlem do pronajatého domku. Dokonce jsem si půjčila peníze od kamarádky, abych měla na zaplacení realitky a vratnou kauci.

Jenže už po měsíci bydlení s novým přítelem jsem si uvědomila, že to není ono, a pocítila jsem stesk po Michalovi.

Začala jsem toho neuváženého vzplanutí litovat. Jenže jsem se bála vrátit, ani jsem nevěděla, jestli o mě bude mít Michal ještě vůbec zájem, a na krku jsem měla velký dluh. Naštěstí jsme našli k sobě cestu zpátky. A to je to nejlepší, co jsem mohla kdy udělat. Je mi s Michalem dobře a já se snažím, aby bylo dobře i jemu se mnou.

Splácím dluh

Stále ale musím splácet svůj dluh. S kamarádkou jsem se dohodla na rozumných splátkách, ale i tak je to pro mě složité. Michal mi s tím nepomáhá, protože jsem mu neřekla, že dlužím a ani bych to po něm nemohla chtít.

Naštěstí ode mne nechce žádné peníze na společné výlohy, takže doufám, že se mi nějak podaří svůj dluh splatit.

Nakonec jsem asi měla štěstí, že to takhle dopadlo. I když moje situace není zrovna růžová. Poslední dobou mi začal psát Karel, ať se k němu vrátím, že mě miluje a lituje, jak to dopadlo. Ale jsou to jen řeči, kterými se mě jen snaží srazit na kolena. Už si nechci dovolit žádný další přešlap.

Navenek se sice tvářím, jako že je všechno v pořádku, ale uvnitř jsem úplně roztrhaná. Jen doufám, že to snad na mně Michal nepozná. Trochu mě ale děsí právě ten náš velký věkový rozdíl.

Vždyť on tady nebude věčně, a ani já už nejsem zrovna mladice – co když opět zůstanu sama a zase někomu naletím? Další průšvih bych už asi neustála.

Radka (47), severní Morava

Související články
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
5 minut čtení
Bylo zářijové ráno, mlha se líně válela mezi domy a mně bylo šest. První školní den. A tehdy jsem ji potkala. Měla jsem novou aktovku, byla cítit takovým tím umělým textilem. Uvnitř jsem měla penál, tužky, pastelky, zkrátka vše, co prvňák nepotřebuje, ale musí se tím pochlubit. Maminka mi před školou upravila culíky, ale ruce se jí trochu třásly. Možná víc než mně. Byl to nový život. Éra, kt
3 minuty čtení
Padesát let jsem tam nebyla. Padesát let jsem to jen odkládala, přesouvala na „někdy jindy“. A když jsem tam přijela, bylo už pozdě. Najednou jsem cítila, že pokud to neudělám teď, už se tam nikdy nepodívám. Bylo mi skoro 80 let, když jsem se vydala na cestu. Fyzicky jsem stále vitální, mentálně mě ta cesta však zlomila. Vlak mi připadal pomalejší než dřív, i když možná jen já jsem spěchala. Se
3 minuty čtení
Vzpomínky na mládí mě před lety držely nad vodou. Vzpomínky a dcera. To jsou poklady, které mi nikdy nikdo nevezme. V životě jsem měla štěstí jen na jednu velkou lásku, ta ale stála za to. S Romanem jsme se seznámili na chmelové brigádě a od té doby jsme byli jedno tělo, jedna duše. Přestože byl z druhého konce republiky, pravidelně za mnou jezdil. Jen kvůli pár hodinám stráveným společně by
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zachraňte v létě svou barvu vlasů
nejsemsama.cz
Zachraňte v létě svou barvu vlasů
Znáte to. S velkou pýchou odcházíte z kadeřnictví s krásně sytou barvou. Jenomže žhnoucí sluníčko u vody je zabiják vlasového pigmentu. Zvláště v případě tmavých odstínů. Ale i na to jsou způsoby, díky nimž můžeme zkáze předejít. Pozor na chlor i mořskou vodu Slunce, zvlášť pokud jsou vlasy mokré po koupání, nebo dokonce od mořské soli či chloru, je jednoznačně tím, co nám může změnit
Čeští vědci objevili nové houby – žijí ve slané půdě a v kořenech mořské trávy
21stoleti.cz
Čeští vědci objevili nové houby – žijí ve slané půdě a v kořenech mořské trávy
Mykologové z Botanického ústavu AV ČR objevili a vědecky popsali dva nové rody mikroskopických hub, které žijí v prostředí s vysokým obsahem soli – v mořské trávě u Mauricia a ve slané půdě v západníc
Bramborová omeleta
tisicereceptu.cz
Bramborová omeleta
Další verze té nejlepší snídaňové klasiky. Suroviny 4 vejce 2 stroužky česneku uzenina kousek špeku 2 větší cibule sůl, pepř sladká paprika olej vařené brambory zmrazený hrášek zbytek
Útok z úplně jiné fronty: Tři války, které ovlivnily nemoci
epochaplus.cz
Útok z úplně jiné fronty: Tři války, které ovlivnily nemoci
Nepřítel se blíží a on sám doufá, až bude moci vyrazit k útoku. Po několika minutách skučí a vyjeveně zírá na krvácející ránu ve stehně. Okamžitě ho odnáší do polního lazaretu, kde rozhodnou o amputaci nohy. Netuší, že během operace se nakazí nemocí, která ho za pár dní pošle pod drn. Někdy prostě zasáhne vyšší moc
Jak mohla vše zapomenout?
skutecnepribehy.cz
Jak mohla vše zapomenout?
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství.
PARDUBICKÝ FESTIVAL VÍNA 2025
epochanacestach.cz
PARDUBICKÝ FESTIVAL VÍNA 2025
Na zámku v Pardubicích se uskuteční 28. ročník. Po oba dva dny hraje cimbálová kapela DUR a moderuje Petra Beránková. Pátek – 29. 8. 2025 13:00 – začátek 1. dne festivalu s cimbálovou kapelou DUR 15:00 – slavnostní zahájení festivalu vína s Petrou Beránkovou 17:00 – vyhlášení soutěže vín 18:00 – zahájení vinařské noci s Petrou Beránkovou 18:00 – Pouta 20:00
Tajné šifry mistra Michelangela: Sixtinská kaple je jich plná!
enigmaplus.cz
Tajné šifry mistra Michelangela: Sixtinská kaple je jich plná!
Renesanční génius Michelangelo se do historie nesmazatelně zapsal mimo jiné tím, že vymaloval strop Sixtinské kaple a na její oltářní stěně zvěčnil výjev Posledního soudu. Podle některých názorů v kap
Nechte se unést kouzlem babího léta v Leogangu
iluxus.cz
Nechte se unést kouzlem babího léta v Leogangu
Leogang a okolní region Saalfelden Leogang patří dlouhodobě mezi nejatraktivnější destinace v rakouských Alpách – a právě podzim tu má své výsadní postavení. V době, kdy se krajina zbarví do odstínů z
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Marii Terezii vychovala Liška
historyplus.cz
Marii Terezii vychovala Liška
Budoucí panovnici Marii Terezii je teprve 11 let, když dostává novou vychovatelku. Dvorní dáma, které se říká Liška, ji bude provázet celým životem a možná má na osudy monarchie větší vliv než kdokoli jiný. Svým původem je hraběnka Karolina von Fuchs-Mollard (1675–1754) předurčena pohybovat se v nejvyšších kruzích habsburského dvora. Je dcerou viceprezidenta dvorské komory, starající
Hledá Dana Batulková nového chlapa?
nasehvezdy.cz
Hledá Dana Batulková nového chlapa?
Vztah Dany Batulkové (67) ze seriálu Kamarádi budí poslední dobou velké otazníky. O divadelním režisérovi Ondřeji Zajícovi (55) totiž najednou není ani vidu, ani slechu. Herečka o něm alespoň občas
Dřevěný louskáček: Ikona Vánoc i symbol štěstí
epochalnisvet.cz
Dřevěný louskáček: Ikona Vánoc i symbol štěstí
U nás známe louskáček především jako kovový nástroj na ořechy. Ve světě jsou ale s vánočním obdobím pevně spojeny dřevěné figurky „louskáčků“, které slouží jako oblíbené dekorace. Jejich původ můžeme vystopovat až do německé oblasti Krušných hor.   Dřevěné postavičky, které rozlousknou ořechové skořápky ve svých ústech, původně slouží jako symbol štěstí a ochrana proti