Domů     Nejpilnější studentka
Nejpilnější studentka
6 minut čtení

Bylo mi přesladkých osmnáct let. Měla jsem figuru antické bohyně, dlouhé černé vlasy a reparát z češtiny. Celé léto jsem proto trávila šprtáním dávno mrtvých básníků, až na jediný týden, kdy mi otčím zařídil práci hostesky.

Poklonkováním boháčům na jachtě někde v Chorvatsku jsem si měla ozřejmit, jak se mají ti, kteří se učili dobře a jak ti, kteří dostali kouli. Můj drahý zákonný zástupce však poněkud nepochopil, že podobný pobyt nepůsobí jako trest.

Za poslední peníze jsem koupila kouzelné puntíčkované plavky a nadšeně vyrazila do exotického Zadaru. Pokud jsem si však myslela, že půjde o to sem tam donést barevný drink nějakému milionáři, hodně jsem se mýlila.

Na  malé lodi na nás částečně připadla i práce posádky a pracovalo se od rána do noci.

Když jsem po třech dnech galejí konečně dostala volno, čekal mě malý ráj. Zadar byl bělostný a modrý a prastaré uličky nabízely vlahý stín, který na lodi tolik chyběl.

Za chviličku jsem už nacpaná místní zmrzlinou líně posedávala na barokním opevnění pod branou s benátským lvem.  Bez zájmu jsem kopala do malého pevnostního děla a díky slunečním brýlím v klidu a nenápadně pozorovala nejkrásnějšího muže, jaký kdy žil.

Košile na jeho opáleném těle musela být z nějakého kosmického materiálu, protože vypadala jako z reklamy. Byla od pohledu hebká, lehoučká a nikde nebyl jediný záhyb.

Vykreslovala ladnou siluetu pevné a svalnaté postavy korunované ušlechtilou tváří s klasickými rysy. Učiněný Adonis v moderním provedení. Do mých slovanských tváří se pomalu hrnula zrádná červeň a příval hříšných myšlenek mě donutil sklopit zrak.

Fešák však zamířil přímo ke mně. Krásným a vysloveně erotickým hlasem pronesl několik vět v jazyce, který jsem neznala, a když viděl, že mu nerozumím, přešel plynule do angličtiny. Představil se jako Kostas a prozradil, že je rodilý Řek.

Do Chorvatska ho prý přivádí nějaké obchodní jednání, ale má tu strávit maximálně tři dny. Následně se ptal, co tu dělám a jak se mi tu líbí. Když jsem zmínila svou brigádu, nechal si ukázat loď, na které pracuji. Z nějakého důvodu ho to pobavilo.

Příjemně jsme si popovídali, pak mě pozval na skleničku bílého a nakonec nabídl doprovod až k lodi. Pak mi ale s neodolatelným úsměvem zmizel a já se jen vztekle kousala do rtů.

Vycházka skončila a mě čekaly brambory, friťák a lana. Také roznášení drinků, což se mi po celodenním shonu opravdu nechtělo. Vztekle jsem si uhladila debilní krajkovou zástěrku a vyrazila po milionu schodů s tácem přetékajícím koktejly.

Meeting sestával z obvyklé sbírky odpudivých typů, jenže tentokrát mezi nimi jako růže mezi trním zářil Kostas. Kolena se mi proměnila v rosol a tak tak, že jsem neupustila podnos.

Krasavec mi věnoval ten nejsladší úsměv, ale pak se dál zabýval obchodním jednáním. Když jsem o tři hodiny později uklízely stoly, většina děvčat nadšeně štěbetala, že se konečně dostanou na pevninu.

Končil totiž jeden turnus a malá loď se nyní měla vydat na moře se značně oslabenou posádkou. Já zůstávala, ale měla jsem aspoň výrazně méně práce. Při blaženém polehávání na sluníčku jsem náhle zaslechla známý melodický hlas.

Nade mnou stál ten nádherný Řek a usmíval se svým podmanivým způsobem. Netuším, co tu dělal a v té chvíli jsem nad tím ani neuvažovala. Vyskočila jsem jako nějaká potrefená husa a začala zmateně blekotat.

Kostas se jen smál a mě napadlo, že musím udělat něco, abych napravila beznadějně zpackaný druhý dojem. Chtěla jsem totiž působit jako světaznalá Bond girl a ne zmatená školačka.

Vrhla jsem tedy mnohoslibný úsměv, shodila ručník z boků a skočila co nejladnější šipku do blankytné vody. Můj nádherný Řek na nic nečekal a vrhl se za mnou.

Asi dvacet minut jsme se vznášeli na něžných vlnách. Pak mi ale začala být zima a zatoužila jsem po vyhřátém ručníku. V té chvíli mi to došlo. Nehodili jsme si žádné lano, žádný žebřík, prostě nic.

Na lodi navíc chyběla polovina posádky a ten zbytek pospával zmožený letním žárem. A jachta plula, takže se nám neustále vzdalovala. Zaplavila mě vlna paniky. Z modu „jsem svůdná“ jsem okamžitě přešla do modu „vyděšené děvčátko“.

Zuby se mi rozdrkotaly a plná hrůzy jsem se Kostase ptala, zda ten stín, co se u nás mihl, nemohl být žralok. Překrásný muž se však ukázal jako pravý gentleman. Uklidňoval mě a ani náznakem nepřipomněl, že jsme se do této situace dostali kvůli mé hlouposti.

Když mě pak po vyčerpávajícím šlapání vody opouštěly síly, pomáhal a držel mě nad vodou. Doslova. Žádná slova na světě nedokáží vylíčit, jak strašně jsem mu byla vděčná. Mé erotické poblouznění se ve studeném moři pozvolna měnilo ve vřelý cit.

Napadlo mě, že pokud zemřu, tak budu šťastná, že jsem předtím poznala někoho tak skvělého. Byla jsem přesvědčená, že jde o mé poslední hodiny a tak jsem k němu připlavala a promodralými rty ho začala líbat. Jen tak, bez úvodu, skoro nahá, studená a vyčerpaná.

Kostas mě konejšivě hladil a sem tam přejel mokrou rukou po mých holých zádech. Tmavé vlasy se mu lepily na čelo a vypadal jako nějaký mořský bůh. Naše zoufalé volání však nakonec přece jen našlo odezvu a pomocný kuchař nám přičinlivě pomohl.

Vyčerpáním jsem se zhroutila na palubu, ale Kostas mě zvedl do náruče a něžně políbil.

Posledních pár dní uteklo jako voda a já zanedlouho seděla doma za svým psacím stolem. Rodiče se však nestačili divit, jak mě ten pobyt změnil. Z lenošky se stala ta nejpilnější studentka, která v září odmaturovala s těsnou dvojkou.

V té chvíli jsem už také měla našetřeno a čekal mě vytoužený pobyt v Řecku. Jela jsem za svou studentskou láskou.

Ivana, 22 let

Související články
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
3 minuty čtení
Můj manžel byl vždy pracovitý a starostlivý, ale taky tak trochu pecivál. Pak se přistěhoval nový soused a můj muž se změnil k nepoznání. S mým mužem Toníkem jsme prožili velmi pěkný život. Znali jsme se od dětství. Chodili jsme spolu do jedné školy, on o rok výš. První pusu jsem od něj dostala už ve třetí třídě, když jsem šla na maškarní za ovečku, a on za vlka. Vyhráli jsme hlavní cenu a tanc
3 minuty čtení
Dá se říct, že to bylo přátelství na život a na smrt. Moje morče a veverka z nedalekého parku. Kdo by to býval řekl, že v sobě tahle dvě zvířátka najdou zalíbení... Říkala jsem jí Cecilka. Běhala k nám na dvůr z nedalekého parku, vždycky něco dobrého oblízla, a zase upalovala pryč. Byla jsem tehdy ještě malé dítě, zvířátka jsem milovala a z veverky, která u nás byla častým hostem, jsem byla nad
2 minuty čtení
Léto je tady a s ním i báječný čas, kdy slunce prozáří záclony, káva na balkoně chutná trochu víc po dětství a vzpomínky voní po rozkvetlé louce a opalovacím krému. Právě v takových chvílích je krásné zpomalit, pohodlně se usadit do křesla a otevřít časopis Staré dobré časy, který vás vezme zpátky nejen do minulosti, ale i do příběhů, které zůstávají v srdci.  Určite se vám rozbuší srdce A p
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé