Byla jsem zrovna na návštěvě u dcery, když u dveří zazvonil kontrolor práce neschopných. Nebyla doma a já ji musela zastoupit. Jak ho oklamat, když jsem byla o skoro čtyřicet let starší a padesát kilo těžší?
Dceru jsem porodila skoro ve čtyřiceti a stala se středobodem mého vesmíru. A manželova samozřejmě taky. Navzdory našemu nezřízenému rozmazlování z ní vyrostla chytrá a pracovitá ženská.
Když si umínila, že bude při zaměstnání a třech dětech studovat vysokou školu, nijak jsme jí nebránili. Naopak, pomáhali, jak to jen šlo!
Na chvíli si odskočila
„Mami, už to nedávám. Vzala jsem si neschopenku, abych se stihla připravit na zkoušky! Neuvařila bys nám něco?“ zavolala mi moje Květuška jednou takhle po ránu, a já hned nadšeně souhlasila. V poledne jsem jí nesla gulášek a knedlíkem, a pro vnoučata bábovku.
Netušila jsem, že mě čeká velké divadelní představení. „Mami, nevadilo by ti, kdybych se šla na chvíli projít? Potřebuju si provětrat hlavu, od rána ležím v knížkách. Už mi to učení neleze do hlavy!“ konstatovala nešťastně.
Měla jsem zrovna rozečtený nějaký její časopis, tak jsem zůstala, že ho dočtu a potom si půjdu po svých. V plánu byly nějaké nákupy, když už jsem vyrazila na druhý konec města.
Kontrolor vypadal přísně
Ještě neuběhla ani půlhodinka, když se ozval zvonek. „To už je doma? Proč si neodemkne?“ nechápala jsem a šla otevřít. V poslední chvilce jsem se zarazila a kukátkem se podívala, kdo je za dveřmi. Stál tam nějaký mužský ve větrovce a s lejstrem pod paží!
„Haló, kdo je?“ zavolala jsem skrz dveře. Myslela jsem, že je to nějaký prodejce dek, energií nebo vitamínů, ale bylo to horší. Mnohem horší! „Tady kontrola práce neschopných. Prosím, otevřete mi!“ řekl nepříjemně řezavým hlasem. Co dělat?
Když zjistí, že dcera není doma, bude průšvih! Přijde o nemocenskou a možná ji vyrazí z práce! Znovu jsem přiložila oko ke kukátku. Chlap se tvářil netrpělivě. „Moment!“ zachrčela jsem. Rozcuchala si vlasy. Zamotala se do peřiny a schoulená mu šla otevřít. Nesměl mi vidět do obličeje!
Snědl mi to představení i s navijákem
Schovaná pod tou peřinou jsem jen pootevřela dveře a spěchala do postele. Po chvíli se nade mnou zjevila postava. „No paní, vidím, že ležíte…“ řekl kontrolor spokojeně a něco si zapsal. „Ukažte mi občanský průkaz!“ řekl a já se rozkašlala. Hrála jsem o čas.
Netušila jsem, kde ho dcera má. Kašlala jsem a kašlala, až mi stoupily do očí slzy. V tom jsem zaslechla hlas dcery. Vrátila se z procházky!
„To je moje sousedka, chodí mě navštěvovat, zda něco nepotřebuji, když je mi tak zle!“ řekla jsem rychle a dcera pochopila. Přikryla mě ještě víc a vzala pána za paži. „Nebudeme tu chudinku trápit, Určitě bude spát!“ řekla a odtáhla chlapa zpět ke dveřím. Na občanku si v tom spěchu už ani nevzpomněl!
Lída B. (69), Přerov