Domů     Nemluvit s vlastní matkou je v naší rodině špatná tradice
Nemluvit s vlastní matkou je v naší rodině špatná tradice
5 minut čtení

Když jsem jako středoškolačka pozorovala vztah mojí mámy s její matkou, mou babičkou, říkala jsem si, že takhle to mít rozhodně nechci. Ty dvě se jen hádaly a od jisté doby spolu nepromluvily, až nakonec babička umřela.

Děsila jsem se, že bych takhle dopadla s vlastní mámou nebo dokonce s dcerou. Občas jsme se doma pohádaly a máma byla někdy dost jedovatá.

Dokázala mě ranit v těch nejcitlivějších záležitostech jako je první láska a zklamání, studijní neúspěchy a naopak jsem se zřídkakdy dočkala pochvaly.

S tátou to šlo

Při každé významné události jsem radši volala tátovi. Pomáhalo mi, se s ním vídat alespoň jednou týdně. To, že jsem odmaturovala s vyznamenáním, proběhlo u mámy téměř bez povšimnutí. Naopak když jsem neudělala napoprvé řidičák, to bylo velké haló.

Taky když se mnou rozešel můj první kluk, potřebovala jsem utěšit. Ale od mámy nic nepřišlo. Slyšela jsem jen, že si za to můžu sama. „Vždyť si ani nedokážeš udržet kluka. Byl pro tebe moc dobrej,“ zpražila mě.

Odstěhovala jsem se

Těšila jsem se, až si najdu práci, budu soběstačná, ale nešlo to tak hladce. Doma se to ale nedalo vydržet, takže jsem se sbalila a odstěhovala k tátovi, se kterým se máma rozvedla, když mi bylo deset.

Byla jsem dospělá, takže jsem si mohla konečně rozhodovat o svém životě a táta mi bydlení nabídl. Žilo se s ním příjemně. Měla jsem volnost a na rozdíl od mámy mi byl oporou. Naštěstí záhy po stěhování jsem si našla i práci a nebyla na nikom závislá.

První co přišlo od táty, byla pochvala, jak jsem šikovná. Tohle mi tak chybělo. Po životě s mámou jsem byla citově vyprahlá. Teď jsem si užívala každou minutu doma u táty. Naopak s mámou jsme se ještě víc vzdálily, pokud to vůbec ještě víc šlo.

Prostě jsme se nevídaly. Ona sama mi nezvolala, a když jsem volala já, byla hodně odměřená a hovor vždycky rychle utnula.

Tátu máma nesnášela

Snažila jsem se ji, i přes její nechuť, čas od času kontaktovat, navštívit. Nechtěla jsem dopadnout jako ona se svou mámou. Když jsem si našla partnera, se kterým jsem byla šťastná, chtělo se mi to hlásat do celého světa.

Potřebovala jsem se jako každá zamilovaná holka pochlubit. Jenže máma zase nijak nereagovala. Když mě Marcel požádal o ruku a chystala jsem s ním svatbu, máma prohlásila, že pokud se tam má setkat s tátou, tak tam ani nepáchne.

To opět otřáslo s mými city a už jsem to neřešila. Táta na svatbě bude, to je jasné. A když ho máma nechce vidět, tak ať tam nechodí. Nepřišla. Mrzelo mě to a stále víc jsem si uvědomovala, po kom mám tak tvrdou palici.

Byly jsme vlastně hodně podobné, i když jsem se víc snažila. Hned jsem si vzpomněla, jak dopadl vztah mámy a babičky a bylo mi z toho smutno.

Máma byla svá

Marcel zdědil krásný byt, do kterého jsme se od mého taťky sestěhovali. Když jsem otěhotněla, doufala jsem, že se mezi námi prolomí ledy. Co by mohlo jiného mámu rozněžnit než miminko a to, že se stane babičkou?

Pozvala jsem ji na oběd, abych jí tu šťastnou novinu oznámila, ale odmítla. Že jsem těhotná, jsem ji tedy řekla aspoň po telefonu a čekala několik měsíců, jestli opravdu vydrží hrát tu tvrdou hru nebo konečně zjihne a hodíme naše sváry za hlavu.

Jenže nestalo se. Snažila jsem se horem dolem, ale nic nepomohlo. Když se narodila Klárka, zavolala jsem jí. Přišla se podívat do porodnice, pogratulovala, ale nezapomněla mi říct, že tu svatbu, na kterou jsem pozvala radši tátu, mi nezapomene.

O to jak Klárka rostla a prospívala, se máma moc nezajímala. Nikdy ji nehlídala, nikdy jí nic nedala a na narozeniny a svátky si ani nevzdychla. Měla nějakého podivného chlapa, který byl zřejmě středobodem jejího vesmíru. A tak se happy end s mámou nekonal.

Dcera má jednu babičku

Smířila jsem se s tím. Některé vzorce chování si neseme z vlastní rodiny, z našeho dětství až do dospělosti. Potom je aplikujeme ve vlastní rodině, aniž bychom chtěli. Ale já jsem se chtěla z naší rodinné situace poučit.

Měla jsem skvělou tchyni, která mi mámu tak trochu nahrazovala. Klárce jsem o babičce-mojí mámě nikdy nevyprávěla a ona tak viděla jen tu skvělou, hodnou a obětavou babičku Karličku. Jak Klárka rostla, měly jsme občas nějaké rozepře.

V její pubertě jsme se dost hádaly, ale dbala jsem vždy na to, abych ji v dětství hodně pomazlila a v dospívání vyslechla, pochválila a podporovala ji v jejích správných rozhodnutích.

Jsem už hrdá babička

Občas mě Klárka pozlobila, ale chodila se mi svěřovat i vypovídat a já věděla, co přesně nesmím udělat. Chovat se jako moje máma. I když jsme měli s Marcelem problémové období právě v době dospívání Klárky.

Bylo těžké se od toho oprostit, dělat, jako že se nic neděje a věnovat se dítěti. Vždycky jsem si na Klárku našla čas, abychom si popovídaly a vysvětlily si, co od sebe navzájem potřebujeme.

Svěřila jsem se jí i já, co mě trápilo u Marcela, a zjistila jsem, že mám ve své puberťačce velkou kamarádku. Vlastně jsme se díky Klárce s Marcelem zase udobřili.

Teď se Klárce se narodilo miminko a já jsem hrdá babička, která ráda hlídá a rozmazluje svého vnoučka Adámka. S Klárkou se navštěvujeme, i když už je dospělá a navzdory rodinné tradici udržujeme krásný vztah.

Renata S. (55), Nové Město na Moravě

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Moje rodina byla chudá a nikdo z ní neměl ani maturitu. Já ale toužila po lepším životě, což mi začali brzy závidět a házeli mi klacky pod nohy. Od dětství jsem snila o tom, že to v životě někam dotáhnu. Jakmile jsem ale vyslovila nějakou svou představu, setkala jsem se s hurónským smíchem nebo s posměšky. Říkali mi, že jsem naivní, budu makat na poli nebo v kravíně jako všichni z rodiny. Měla
4 minuty čtení
Žiju v malé vesnici u Tábora, v domě, kde jsme vyrostly s mojí sestrou Lenkou. Dům je starý, s křivými podlahami a zahradou plnou růží. Lenka je o pět let mladší a vždycky byla ta veselá duše, která tančila na vesnických zábavách a zpívala, až se sousedi smáli. „Ireno, život je na to, aby se žil!“ říkávala, když jsme jako děti běhaly po loukách. Po svatbě se odstěhovala z našeho domu za manžele
3 minuty čtení
Svého vnuka moc miluju. Je celý můj syn, i když někdo tvrdí, že je po snaše. To ale není pravda. Vojta je chytrý a bystrý hoch, to o jeho mámě říct nemůžu. Adéla mi nesedla od první chvíle, kdy jsem ji uviděla. Zatímco můj jediný syn Richard studoval práva, ona byla jen zdravotní sestra. Nepracovala ani v nemocnici, ale v ordinaci praktického lékaře. Doufala jsem, že ta zamilovanost syna přejde
4 minuty čtení
Nikdy by mě nenapadlo, že by starý receptář mé babičky mohl zapříčinit, že se naše rodina dá zase po dlouhé době dohromady. Vždycky jsem si myslela, že rodinné tradice jsou jen něco, o čem se vypráví, ale nikdy jsem nečekala, že právě ony nás naučí, co znamená být rodinou, která drží pospolu. Voňavé vzpomínky Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času na vesnici u babičky Anny. Byla to
3 minuty čtení
Mám tři děti, všechny jsem vychovala co možná nejlépe. Vždycky jsem si říkala, že budu hodná babička, co nosí buchty a hlídá vnoučata. Vastně jsem se docela na období v důchodu těšila. Jen jsem absolutně nečekala, že se ze mě stane služka, která si nedovolí ani zakašlat, aby ji její snacha nepeskovala. Na to jsem tedy rozhodně připravená nebyla! Drsná snacha Můj syn Martin si vzal Simonu
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více