Když už si myslíte, že vás v životě nemůže nic překvapit, tak se to stane. Alespoň tedy pro mě to byla velká životní lekce.
Jana sedí v lehátku na naší zahradě a podřimuje. Celý tento víkend pro ni byl zřejmě hodně náročný a únavný. Moc dobře ji chápu. I já se cítím, jako bych složila metrák uhlí. Ale na druhé straně cítím obrovskou úlevu. Dokázala jsem to. Zvládla jsem to. Přitom ještě před pár týdny bych považovala za nemožné, strávit víkend s Janou.
Nečekaný kolaps
Před rokem se mému muži Janovi udělala na chalupě zle. Naštěstí sanitka přijela včas a přes zle vypadající infarkt ho lékaři zachránili. Měla jsem strašný strach, že o něj přijdu. Jsme spolu už třicet pět let. Jsme na sebe zvyklí.
Neuměla jsem si vůbec představit život bez něj. Naštěstí se brzy vrátil domů. Měl zase chuť do života. Celý traumatický zážitek z kolapsu ho donutil přehodnotit mnoho věcí a další život vzal jako druhou šanci.
Povzbudilo to i mě
Věci, které odkládal, začal řešit, trávil se mnou více času na zahradě a radoval se z maličkostí. Už sice neměl tolik sil, jako před nemocí, ale byl veselý a bylo nám spolu dobře. Užívali jsme si každého dne.
Plánovali jsme, co a jak vylepšíme doma i na zahrádce. A já začala s generálním úklidem. To jsem ale vážně neměla.
Byl to velký šok
Úklid jsem vzala opravdu pořádně a začala třídit různé staré papíry a účty a mezi nimi jsem objevila obálku s manželovou závětí. To, co jsem si tam tehdy přečetla, mě srazilo k zemi. Uvedena jsem tam jako dědička byla já i náš syn Petr, ale také dcera Jana.
Zatmělo se mi před očima. Jaká Jana, o žádné nevím. Neudržela jsem se a hned jsem za ním běžela. Nic nezapíral a přiznal se, že má nemanželskou dceru. Je jí prý jedna dvacet.
Jak to mohl udělat?
Postupně vyšlo najevo, že mě manžel před více jak dvaceti lety podvedl. Skoro dva roky měl milenku, která sním nakonec otěhotněla. A i když se pak rozešli, dceru nikdy neopustil. Scházel se s ní celou dobu pravidelně a často. Hrozně mě to ranilo.
Nechápala jsem, jak mě mohl celá ta léta obelhávat. Proč mi to neřekl. A doufal, že se o Janě dozvím, až když umře a nebudu mu to moci omlátit o hlavu. Měla jsem pocit, že už s Janem dál žít nemůžu. Byla jsem hrozně zraněná.
Rozhodla jsem jinak
Několik nocí jsem nespala a přemýšlela o životě. Přitom jsem pozorovala svého manžela, jak se neklidně převaluje na posteli a těžce dýchá. Vyvolávalo to ve mně nečekané záchvěvy lásky. I přes tu jeho nevěru byl náš společný život tolik let krásný a láskyplný.
Najednou mě zachvátila zvědavost poznat manželovu dceru. Ona přece za nic nemůže a navíc ji nedávno zemřela matka na rakovinu.
Život jde dál
Manžel byl z mého přání poznat Janu dost překvapený, ale souhlasil. Jana je hezká mladá a velice milá dívka. Naše první setkání na chalupě bylo samozřejmě velmi nervózní a rozpačité. Ale určitě nebude poslední. Nemá smysl, aby se s otcem scházeli tajně.
Já mám Jana stále moc ráda a pochopila jsem, že jeho dcera k němu prostě patří. Život prostě není černobílý.
Eva S. (60), Opava