Nechápala jsem údiv v manželových očích, když poprvé spatřil přítelkyni našeho syna. Mělo mě napadnout, že se ti dva znají. Donedávna byli milenci!

Náš jediný syn nebyl žádný mamánek ani budižkničemu. Celkem úspěšně podnikal a života si dovedl užít. Hodně cestoval a holky střídal jako na běžícím pásu. Bylo mi to občas trochu proti mysli, ale manžel vždycky jen mávnul rukou. Prý, ať si kluk užije, dokud to jde!

Syn se mi měnil před očima

Manželovy rady mi vadily daleko víc, než synova promiskuita. Tušila jsem, či spíš jsem si byla jistá, že věrnost není jeho silnou stránkou. Říkala jsem si ale, že co oči nevidí, srdce nebolí.

Možná v tom mém tolerantním postoji bylo i trochu lenosti cokoli řešit. „Co si pomohu, když se něco dozvím?“ říkala jsem si a tiše přivírala oči. To když jsem cítila z manžela nějaký dámský parfém, nebo jsem prala jeho košile umazané od rtěnky.

Synáček nám občas nějakou svoji kalupinku přivedl ukázat, ale já se ani nenamáhala zapamatovat si její jméno. Věděla jsem téměř s jistotou, že jeho objekt zájmu bude brzy vystřídán a vyměněn za jiný. Úderem třicetin se náš Honza začal měnit.

Jakoby zmoudřel, či co. Začal mluvit o tom, že se usadí a založí rodinu. Kdyby byl holka, myslela bych, že mu začaly tikat biologické hodiny. Na společné procházce dokonce zvědavě nahlížel i do kočárků, které jsme cestou potkávali. Nevěřila jsem svým očím!

Zatoužil po rodině

„Mami, nesměj se mi, ale já už bych vážně chtěl svoji rodinu. Kluci mají mimina, nebo dokonce už nějaké to dítko školou povinné, a já jsem sám jako kůl v plotě. Ani lyžovat s nimi nemohu jet.

Jsem sám a oni mají manželky a děcka!“ stěžoval si nespokojeně Honza a dodal: „Musím zapracovat na nějakém tom seznámení. Holek je přece dost!“ Radostně jsem mu tehdy přitakala. A taky ho pochválila, abych mu dodala sebevědomí! „Jsi přece pěknej kluk.

A chytrej! To by bylo, aby sis nějakou krasavici inteligentní nenašel!“ vtipkovala jsem, ale on se na mě jen zaškaredil. Bylo mu proti mysli dělat si legraci z tak vážných věcí! Snaha někoho si najít, se odrazila i na jeho šatníku. Dal sbohem tričkům s obrázky lebek a nakoupil značkové košile.

Konečně se zamiloval

Ze syna se stal během chvilky fešák! I účes změnil a nechal si narůst strniště. Měla jsem co dělat, abych ho poznala. Neuplynulo ani půl roku, spíš jen pár měsíců, a Honzík se pochlubil úspěchem: „Mami, seznámil jsem se s moc pěknou holkou. No, spíš ženou.

Je trochu starší, než já. Ale neboj, děti nemá a slušně vydělává. Není to žádná zlatokopka ani ztroskotanec. A navíc je moc hezká!

Žádná hubeňourka, mateřský typ!“ Věřila jsem mu, i když bylo jasné, že je zamilovaný a na očích má obrovské růžové brýle, jak se říká. Ale poznal těch ženských dost a tak jsem doufala, že vybírá pečlivě.

Vždyť si hodlá pořídit miminko, tak k tomu přece potřebuje ženskou na celý život! V den, kdy měli oba dorazit na návštěvu, jsem vařila a pekla už od božího rána. Všechno muselo být perfektní!

Moc se mi líbila

Coby budoucí tchyně jsem chtěla udělat co nejlepší dojem. A manžela jsem k tomu taky vyzvala. No, spíš mu to nařídila: „Koukej se oholit a vzít něco pěkného na sebe. Moderního, ať nevypadáme jako nějací zabedněnci. Snaž se trochu!

A vyluxuj…“ Manžel něco brblal, ale odporovat si netroufal. Nakonec se přemohl a vzal si novou košili, která mu náramně slušela. Taky aby ne, za tolik peněz. Pečlivě se učesal i navoněl. Vypadal k světu, stydět jsem se za něho rozhodně nemusela. Ani za sebe.

Zástěru jsem vyměnila za pěkné šaty a místo ošlapaných bačkor navlékla letní sandály. Těsně před polednem se konečně ozval u dveří zvonek. Konečně jsem měla to potěšení, seznámit se s přítelkyní našeho syna. Slečna, či spíš už paní, byla opravdu náramně hezká.

Milá a usměvavá. Nedalo se jí nic vytknout! Sympatická mi byla od první chvíle.

Byla mi trochu podobná

Dokonce jsem měla pocit, že vypadá trochu jako já za mlada. Pomyslela jsem si, že až se budeme víc znát, vytáhnu staré fotky a ukážu jí je. Tázavě jsem se otočila na manžela. Chtěla jsem se ujistit, že se mu budoucí snacha líbí stejně, jako mně!

Jenže, jeho výraz mě překvapil. Tvářil se tak nějak divně. Jakoby šokovaně. Nechápavě a zároveň překvapeně! Vůbec jsem nevěděla, co si mám myslet. „Možná se mu nelíbí,“ pomyslela jsem si, ale hned tuhle možnost zavrhla. Můj muž, takový znalec žen.

Že by se mu tak hezká holka nelíbila? Nebo že by se mu líbila až moc? Pohlédla jsem zpět na Simonu. Tak se totiž synova přítelkyně jmenovala. Ale i ona se tvářila nějak divně. Neměla jsem čas o tom přemýšlet. V hlavě jsem měla oběd a taky svoji připravenou řeč.

Syn mě totiž dopředu varoval, o čem smím a nesmím mluvit. Jako bych byla malá!

Nečekané odhalení

Oběd proběhl nečekaně klidně. Simona se na mého muže ani nepodívala. Neoslovila ho. Skoro to vypadalo, že ho ignoruje! „Prosím tě, co to má znamenat?

Co to tady hraješ za divadlo?“ vyjela jsem na manžela šeptem v kuchyni, kde jsem čekala, až se bude vařit voda na kávu. On jen pokrčil rameny. Ale i to pokrčení bylo nějaké nevěrohodné! Jindy by mě okřikl, ale teď mlčel a koukal stranou!

Když mladí konečně odešli, mohli jsme se konečně pořádně pohádat. Křičeli jsme na sebe snad hodinu, když se opět ozval zvonek. „Snad si něco nezapomněli?“ blesklo mi hlavou, když jsem spěchala otevřít. Za dveřmi stál jen syn.

„Kde máš…“ chtěla jsem se zeptat na Simonu, ale on se bez odpovědi hnal dál. Výhrůžně se postavil před svého otce. „Ty hajzle!“ zakřičel, až jsem se lekla.

Začneme znovu a lépe

Potom syn pokračoval: „Bylo mi divné, proč se oba tak divně tvář. Simona se přiznala, že byla víc než rok tátovou milenkou!“ „Honzíčku, ale to není možné…“ snažila jsem se rozzuřeného syna uklidnit, ale v tom promluvil manžel: „Je to možné.

Je to tak!“ řekl nešťastně a chytil se teatrálně za srdce. Asi chtěl vzbudit lítost, ale nepovedlo se mu to. Vyhodila jsem ho z bytu ještě ten den. Konečně mi to došlo. Proč si nechat všechno líbit jen z pohodlnosti a lenosti? Vždyť mi život utíkal pod rukama!

Měla bych být za to skandální odhalení vděčná! Honza Simonu už nechtěl ani vidět. Nedivila jsem se mu! „Mami, nebuď smutná, to nemáš zapotřebí! Najdeš si lepšího!“ Utěšoval mě syn a pohladil mě po ruce. Dala jsem mu pusu: „I ty si najdeš lepší. Vdavekchtivých ženských je všude dost!“

Šárka T. (59), Prachatice