S každým dnem jsem cítila, jak mi najednou ubývá energie. Podle lékařů mi nebylo pomoci. Já ale věřila, že se stane zázrak a já kvůli svým blízkým porazím smrt.
Takové zprávy se děsí každý. Když si vás lékař posadí před sebe, podívá se vám do očí a řekne, že máte zhoubný nádor a metastázy a operace vás nezachrání. Tou vteřinou se mi život zhroutil.
Bylo mi jasné, že jsem na tomto světě skončila a každý další den bude větší utrpení. Jak to řeknu své rodině? Co s nimi bude, když odejdu? Taková slova se mi honila hlavou, když jsem odcházela. Ani plakat jsem nemohla. V duši mi zavládlo hrobové ticho. A to trvalo i doma a celou noc.
Byla to naděje
K ránu jsem si udělala kávu. Abych přišla na jiné myšlenky, sáhla jsem po jednom z časopisů, co doma ležely. Jeden se mi vnutil do ruky, vyklouzl však a spadl na zem. V tu chvíli se otevřel. Jak jsem ho zvedala ze země, nemohla jsem uvěřit svým očím.
Na té stránce byl článek nějakého léčitele nebo šamana s podivným indiánským jménem. Vyprávěl o zázracích a nekonečné přírodní energii, která z nás dokáže vytáhnout i tu nestrašlivější nemoc.
Ještě ten den jsem běžela do knihkupectví, a nakoupila si několik knih na toto téma. Nejvíce ze všeho mě zaujaly kameny. Ty jsem vždycky milovala. Jedna z knih mi nabízela kombinace kamenů a drahých kovů proti různým nemocím, a to mi dalo naději. Vypravila jsem se do čarodějného obchodu, kde jich byl velký výběr.
Kameny a amulety
Štěstěna mě neopustila, v obchodě byla čajovna a v ní právě probíhala přednáška o tom, jak se rychle zbavit jedů v těle. Úplně omámená jsem se připojila k poslouchajícím a sledovala přednášející se zatajeným dechem.
Musela jsem na ní tak viset očima, že si toho všimla. Po přednášce ke mně sama přistoupila a řekla, ať jí ukážu kameny, které jsem si pořídila. Poradila mi, který dobíjet na slunci, který v měsíčním svitu a s které na chvíli zahrabat do země.
Nakonec mi doporučila amulet z jantaru, který dokáže detoxikovat, a pak mi vytvořila jídelníček. Podle něho jsem se měla dva týdny stravovat. Cítila jsem se líp, a navíc trochu zhubla. Byla to skvělá podpůrná léčba k té, kterou mi nasadili lékaři.
Věřím, že jsem vše zvládla hlavně proto, že jsem to všechno správně prokombinovala. Dnes jsem už mimo nebezpečí, ale ponaučila jsem se. Velmi dbám na to, co jím a také se chodím pravidelně dobíjet v přírodě, držím se v pohodě a raduju se z maličkostí.
Jitka (57), Domažlice