Domů     V mládí jsem dala miminko k adopci a dodnes ho marně hledám
V mládí jsem dala miminko k adopci a dodnes ho marně hledám
4 minuty čtení

Některých kroků, které se nám zdají v mládí rozumné, později celý život litujeme!

Každý z nás má v srdci svoji třináctou komnatou. Ta moje je velmi bolestivá a neřešitelná. Jsem dnes rozvedenou ženou ve zralém věku, s dospělou dcerou a po rozvodu i s novým partnerem. Mám dobrou práci a slouží mi zdraví.

Vlastně by se dalo říct, že mi na první pohled nic nechybí. Uvnitř mojí duše, v hloubce mého srdce se ale skrývá trápení, kvůli kterému dodnes občas trpím nespavostí a depresemi.

Doufala jsem, že si to rozmyslí

V době dospívání jsem byla naivní romantickou holkou, takovou, která naletí prvním sladkým slovům o lásce. Miloš, ten kluk, který mě svedl, dobře věděl, co dělá a co si může dovolit.

Byla jsem zamilovaná tak, že bych za ním opravdu šla třeba na kraj světa, jak se říká. Vystřízlivění přišlo rychle a krutě. Jakmile jsem zjistila, že jsem v jiném stavu a své první životní lásce jsem to oznámila, Miloš hodně rychle ochladl.

Jasně mi dal najevo, že si mě nevezme a že rozhodně nemá v úmyslu strávit se mnou zbytek života. Doma jsem o svém těhotenství nic neřekla. Pořád jsem doufala, že si Miloš kluk rozmyslí. Když jsem se pak svěřila mámě, byla jsem už ve čtvrtém měsíci.

Věděla jsem, že je to velký problém. Bylo mi osmnáct let, čekala mě maturita a rodiče se mnou měli velké plány – dobře jsem se učila a doufali, že se dostanu na vysokou školu.

Po pláči, výčitkách a scénách nakonec doma dospěli k rozhodnutí, kterému jsem se podřídila: dítě přivedu na svět, ale dám ho k adopci. Bojovala jsem se dvěma protichůdnými pocity.

Na jednu stranu jsem pořád byla zamilovaná a naivně jsem si chtěla miminko nechat jako památku na svoji lásku. Na druhou stranu jsem ale věděla, jak moc by mě trápila ta zrada a jak moc bych si zkomplikovala život jako svobodná matka.

Začala jsem pátrat

Po dobu těhotenství jsem přerušila studium, s tím, že si zopakuji ročník. Abych nebyla na očích sousedům a známým, odvezli mě rodiče na Moravu k tetě. Tam jsem v místní nemocnici nakonec také porodila, celkem bez problému a v termínu.

Ani jsem nevěděla, jestli se jednalo o holčičku nebo chlapečka, protože dítě hned odnesli pryč. Už jsem ho nikdy nespatřila. Postupně jsem se vzpamatovala a to, jak jsem si zkomplikovala život, jsem se snažila z mysli vytěsnit. Dařilo se mi to.

Dokončila jsem střední školu, nastoupila na vysokou. Našla jsem si přítele, i když dlouho trvalo, než jsem nějakému muži zase uvěřila. Jednoho dne se mi moje těhotenství znovu připomnělo: to když jsem znovu po čase potkala Miloše.

Překvapilo mě, že se mi omluvil. Chtěl vědět, jestli dítě, které se mnou čekal, byl kluk nebo holka. Odpustila jsem mu, ale odpovědět jsem nedokázala. Od té doby začalo moje občasné životní pátrání po osudu miminka.

Věděla jsem, že někde musí existovat záznamy o adoptivních rodičích a strašně moc jsem si přála mít jistotu, že se potomkovi, kterého jsem se zřekla, dobře daří.

Nikdy se to asi nedozvím

Moje snaha zjistit pravdu se ještě zvýšila, když jsem znovu přišla do jiného stavu a porodila dceru, tentokrát už ve stavu manželském. Při pohledu na ni jsem si často kladla otázky, jak své dětství prožilo dítě, které jsem měla s Milošem.

Jeden čas to vypadalo, že moje pátrání bude úspěšné. Za pomoci úplatku jsem zjistila jméno náhradní rodiny. Další hledání ale bylo marné: jako by se po těch lidech slehla zem. Nevím, jestli si změnili jméno, odstěhovali se nebo zemřeli.

Vím jen to, že mému synovi nebo dceři je dnes už skoro čtyřicet let. Kdybych se mohla vrátit v čase, rozhodla bych se dnes jinak. Ale to je jen „kdyby“, které mě bude pronásledovat do konce života.

Eliška Z. (58), Praha

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé