Domů     Máme společnou budoucnost?
Máme společnou budoucnost?
5 minut čtení

Za sebou jsem měla krátké manželství ještě ze studentských dob. I navzdory věku a špatným zkušenostem jsem stále čekala a věřila, že někdo pravý ještě přijde.

Nebyl to princ na bílém koni, i když podle pranostiky na něm často jezdíval. Jmenoval se Martin a seznámil nás společný známý v létě na grilování. Martin mnoho lidí na oslavě neznal. Stejně jako on, i já jsem přišla sama.

Skončili jsme v družném rozhovoru a povídali si celé odpoledne. Podezírala jsem kamaráda, že to takhle celé zinscenoval, abych se s Martinem mohla dát dohromady. Nevyčítala jsem mu to. Byla jsem naopak ráda. Martin byl sečtělý a přemýšlivý zralý muž.

Navíc dobře vypadal. Na konci večera jsme si vyměnili telefonní čísla.

Poznávali jsme se

Za pár dní jsme šli na večeři. Večer se vyvedl a my jsme se začali scházet pravidelně. Vždycky jsme šli do restaurace, do divadla, nebo ke mně domů. Nikdy ne k němu. Po čase mi to přišlo už divné.

Na rovinu jsem se ho zeptala, jestli má někoho jiného, s kým i bydlí. Martinovi bylo trochu trapně. Vysvětlil mi, že bydlí s rodiči. Není to nic, s čím se pětačtyřicetiletý muž chlubí své přítelkyni. Martin měl i svůj dům, ale daleko od práce.

Vyhovovalo mu jezdit do práce od rodičů, kteří bydlí pět ulic od firmy. Dům prý potřebuje rekonstrukci a samotnému se mu do toho nechce, vysvětlil mi. I on by se však chtěl probouzet ráno vedle mě.

Všechno se vyvíjelo slibně

Brala jsem to jako signál, že mi Martin něco naznačuje. Že by chtěl se mnou bydlet a i do rekonstrukce by se mnou šel? Potěšilo mě to. Byli jsme spolu jen tři týdny, brala jsem to jako znamení, že i Martin vidí v našem vztahu něco víc.

Od té doby jsme na víkendy jezdili do jeho domu. Vždy jsme něco malého udělali, třeba upravili zahradu, vymalovali, poklidili. Později jsme zůstávali i přes týden.

Všechen čas trávil v práci

Finančně i časově to však bylo náročné. Cestovat každý den čtyřicet kilometrů, to se odrazí i na spotřebě benzínu, i budík jsme museli nastavovat na dřívější hodinu, než jsme byli zvyklí. Navrhla jsem Martinovi, ať se přestěhuje ke mně.

Byl to jen malý podnájem, ale aspoň bychom si zkusili společné bydlení. Martin až tak nadšený nebyl, ale nakonec souhlasil. Měsíc bylo všechno relativně v pořádku. Nehádali jsme se.

Pokud se i nějaký konflikt vyskytl, dokázali jsme si promluvit a věci si vysvětlit. Potom však Martina povýšili. Měl vlastně štěstí v neštěstí. Bohužel plat mu zůstal stejný, jen množství práce narostlo. Pracoval od nevidím do nevidím. Neustále byl vystresovaný, aby něco nepokazil.

Viděl jen moje chyby

S příchodem nové pracovní pozice nadobro odešel náš intimní život. Martin dokonce začal spát na gauči. Prý si lépe odpočine. Čekala bych něco takového po třiceti letech manželství, ne po třech měsících vztahu.

Co bylo ještě horší, Martin nabyl pocitu, že se mu v práci opravdu daří. A i přesto, že pracoval stále více, pořád si stěžoval, že mu na platu nepřidali, ale doufal, že se to brzy stane. Začal se navážet i do mě. Měla bych být ambicióznější a odpovědnější.

Narážel na to, že mi nevadilo dělat na bezvýznamné pozici. Byla jsem jen řadový zaměstnanec, ale práce pro mě končila úderem půl páté a netahala jsem si ji domů.

Od známé jsem se doslechla, že si na mě stěžuje, jak jsem líná a jen bych jedla v restauracích, chodila do kina nebo se dívala na seriály. Ponížilo mě to. Martin věděl, jaký je můj životní styl, už když se ke mně stěhoval.

Dokonce se mu prý nelíbí, že vůbec nesportuji a moje tvary jsou spíše kypřejší. Nic jsem mu na to neřekla. Nevěděl, že o tom vím. Nechtěla jsem udělat zle kamarádce, která mi to celé prozradila.

Stále v nás věřím

Chvíli jsem si i myslela, že si známá vymýšlí. Jak však chvílemi vidím odpor v Martinových očích a uštěpačné poznámky, když se na mě dívá, je mi jasné, že ho už nepřitahuji tak, jako předtím. Martina však nechci ztratit.

Nevěřím, že s někým, s kým jsem si od začátku tak perfektně rozuměla, bychom se mohli až tak odcizit za tak krátkou dobu. Připisuji to stresu a vytíženosti v práci. Někdy však už nevím, jak dál. Dokdy mu mám dát ten čas a prostor a čekat, kdy se opět uklidní?

Nebo ho mám vyhodit s tím, že možná vyhazuji i něco, co mohlo být hezké a mít budoucnost? Protože někdy má Martin i světlé chvilky: když už vidí, že přestřelil a já jsem odměřená nebo se rozpláču, je tím nejvíc milujícím partnerem na světě.

Vezme mě ven, lichotí mi. Pak ale vše opět padne do starých kolejí a já si začnu připadat nepotřebná a nepřitažlivá. Takže nevím, co dál, protože moje touha po domově s partnerem je stále opravdu velmi silná.

Tamara M. (46), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Táhlo mi už na třicátý rok, na svatbu jsem měla nejvyšší čas. Ale beru si toho správného muže? Najednou jsem si tím nebyla jistá... Přemýšlela jsem o svatbě a hrabala jsem listí. Myslela jsem na Edu a na Láďu. Edu jsem si měla brát, ale s hrůzou jsem si uvědomovala, že je mi sympatický i Láďa. Na zahradě se objevila babička s koláči a hrnkem čaje. Místo poděkování jsem vyhrkla: „Babi, jak po
5 minut čtení
Poznali jsme se čistou náhodou, jako by naše cesty svedl sám osud. Ten se však o několik měsíců později také postavil proti nám. Byla jsem tak moc šťastná. Myslela jsem si, že jsem našla toho pravého. Nebyla jsem už žádná dvacítka, takže jsem v takovou lásku už ani nedoufala. Ale osud mi byl nakloněn. Jedno letní seznámení na vodě přerostlo v krásný vztah, který vypadal jako z pohádky. Jenže id
3 minuty čtení
Seznámili jsme se, když policajt zastavil tátovo auto a zjistilo se, že řidičovy doklady nejsou tak docela v pořádku. Policista, který nás stavěl, byl mladý a hezký, mohla jsem na něm oči nechat. Na druhou stranu jsem tušila, že to zas tak příjemné setkání nebude, protože táta, který seděl za volantem, byl odjakživa roztržitý zmatkář. Viděla jsem mu na obličeji, že se blíží katastrofa. „Váš tec
3 minuty čtení
Dospělí říkávají dětem, ať nedělají hlouposti, a přitom je sami dělají také. A to dokonce i ve věku, kdy už by dávno měli mít rozum. Za svoje bláznivé rodiče jsem se od jistého věku styděla. Ale ne tak normálně, jako se za rodiče stydí puberťáci, aby později zjistili, že se mamince a tatínkovi až nápadně podobají, že dělají podobné chyby jako oni a že je vlastně mají a vždycky měli rádi. U nás
3 minuty čtení
Padesát let spolu. Říkáte si: to to ale uteklo. Nechtělo se mi slavit okázalou zlatou svatbu. Nakonec jsem ráda, že jsme to udělali! K obnovení svatebního slibu nás vyhecovali kamarádi a taky můj brácha se švagrovou. Nechtěla jsem to, zoufale jsem se bránila, ale tlačili na mě. Asi se těšili, že se zadarmo najedí a napijí, však to znáte. Taky že si zažertují na náš účet. Jenže naše manželství n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
epochalnisvet.cz
Charles de Gaulle se nikdy nevzdal
Projektily z kulometu tříští prezidentovu limuzínu. Muž skrytý uvnitř ale jako zázrakem vyvázne nezraněn. Ani tento ze 30 atentátů není úspěšný a Francie o svého hrdinu nepřijde.   Mladík z přísně věřící rodiny Charles de Gaulle (1890–1970), absolvent jezuitské koleje, touží po kariéře v armádě. Vojenskou akademii ukončí jako třináctý z 211 kadetů. Ve 24 letech vstupuje do
Dýňový cheesecake
nejsemsama.cz
Dýňový cheesecake
Oblíbený cheesecake (čti: čískejk) má spoustu variant. Zkuste tento s dýňovou náplní. Potřebujete: ✿ 250 g dýňového pyré ✿ 230 g máslových sušenek ✿ 120 g másla ✿ ½ lžičky kardamomu ✿ ¼ lžičky zázvoru ✿ 350 g tvarohu ✿ 100 g cukru ✿ 2 lžíce smetany ✿ 1 vejce 1. Sušenky rozdrťte v robotu nebo v plastovém sáčku válečkem. Máslo rozehřejte, přisypte rozdrcené
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
enigmaplus.cz
Upíři z Čelákovic: Tajemné nálezy, které fascinují archeology
Historie jednoho z nejzáhadnějších archeologických nálezů v České republice se začala psát ve druhé polovině července roku 1966, kdy byla v oblasti zvané Mrchovláčka ve východní části Čelákovic naleze
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
21stoleti.cz
Tajemství životadárné tekutiny: Co víme a nevíme o krvi?
Co by mu tak mohli dokázat? Byl si jistý, že nic. Určitě ne to, že skvrny na jeho oblečení jsou od krve, a ne od mořidla. To ale netušil, že nedlouho předtím, než ho policisté zadrželi, objevil přední
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
iluxus.cz
Jeden šperk, tisíc příběhů: Venetian Princes & Princess Flower
V srdci italské tradice a precizního řemesla vznikají šperky, které mluví jazykem emocí, vášně a nadčasové elegance. Roberto Coin představuje statement klenoty, které jsou víc než jen doplňkem — jsou
Batátová krémová polévka
tisicereceptu.cz
Batátová krémová polévka
Tahle hustá polévka vás dostane směsicí různých chutí, které spolu dokonale souznějí. Potřebujete 700 g batátů 1 petržel 1 mrkev 1 l vývaru 1 lžičku čerstvého tymiánu olivový olej sůl, pep
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
epochanacestach.cz
Den plný zážitků uprostřed Jeseníků
Máte rádi výlety, kde je od každého trochu? Pak určitě zavítejte do Jeseníků. Do místa, kde na vás čeká krásná příroda, lehká turistika i lázeňská pohoda. Přímo ve středu Jeseníků se nachází malebná trasa, která patří mezi ty nejkrásnější v Česku. Řeč je o naučné stezce Bílá Opava. Ta vede podél zurčící horské říčky, přes dřevěné lávky i kolem
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
epochaplus.cz
Doplatila starověká Harrapa a Mohendžodaro na rovnostářskou politiku?
Obě metropole disponují propracovaným systémem vodovodů a kanalizací i splachovacích toalet, tedy prvků, jejichž společným jmenovatelem je voda, která nahrává nejenom fyzické očistě, ale také té duchovní. Uctívali snad kult vody? Chybí tu totiž jakékoli stavby, které odkazují na provozování náboženských či duchovních rituálů. V Mohendžodaru se paradoxně chrámu nejvíce podobá bazén zvaný Velká lázeň.
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
nasehvezdy.cz
Brání se Brodská citům ke kolegovi z Ulice?
Během natáčení seriálu Ulice možná začíná být „na place“ pořádně hustá atmosféra! Herečka Tereza Brodská (57) tam hraje jednu z hlavních postav Báru Jordánovou, majitelku chráněné dílny, a v ději jí
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
skutecnepribehy.cz
Strašidelný mlýn si dál drží své prokletí?
V dešti jsme se tehdy ukryly ve zdech starého stavení. Netušily jsme, že tam číhá děsivá minulost, která na sebe čas od času upozorní. Staré mlýny patří mezi místa, kde se to čerty a duchy jen hemží. Alespoň podle pověstí. Jedním z takových starých mlýnů, kde mi naskočila husí kůže, jsou ruiny Dolského mlýna v Českém Švýcarsku. Ten výlet
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
historyplus.cz
Bílý dům se s Trumanem ve vaně málem zřítil
„Velké bílé vězení,“ tak Harry Truman popisuje Bílý dům – budovu, v níž strávil dvě volební období coby prezident Spojených států amerických. Může se zdát, že život v rozsáhlém paláci se stovkami pomocníků nemá daleko k ráji. Truman ovšem není jediný, kdo si na život uvnitř jeho zdí stěžuje. Podobně hovoří i Ronald Reagan nebo
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i