Domů     Mé kroky hlídá kouzelná víla
Mé kroky hlídá kouzelná víla
6 minut čtení

Měla jsem smutné dětství. Kamarádky jsem neměla a většinu času jsem trávila sama u potoka v lese. A právě tam jsem jednoho dne spatřila zvláštní bytost, která mi dodala sílu a naději.

Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji nebo se lituji, ale pravdou je, že jsem neměla zrovna dvakrát šťastné a idylické dětství.

Prarodiče z matčiny strany zemřeli ještě před mým narozením, takže jsem je znala pouze z matčina vyprávění, a s dědou a babičkou z otcovy strany jsem se skoro nestýkala.

Jednak proto, že bydleli na druhém konci republiky, ale tím hlavním důvodem byly především špatné vztahy mezi nimi a mým otcem. Můj otec byl arogantní a bezohledný člověk.

Mamince nikdy s ničím nepomáhal, věčně jen remcal a urážel ji, a skoro všechny peníze propil v hospodě. Co si jen pamatuji, vždycky dával přednost alkoholu a kartám před rodinou.

Můj koutek v lese

Jako malá holka a ani během dospívání jsem neměla žádný mužský vzor. I když se maminka o mě dobře starala a měla mě velice ráda, postrádala jsem takovou tu otcovskou (mužskou) lásku. Ve škole jsem se vždy snažila být nejlepší a mít vyznamenání.

Pro ostatní spolužáky jsem tak byla šprtka a moc kamarádů jsem neměla. Zatímco holky ze třídy trávily volný čas spolu – chodily do města na zmrzlinu nebo do kina, já jsem byla sama.

Žádnou nejlepší kamarádku, se kterou bych si mohla povídat nebo hrát hry, jsem neměla. Často jsem chodila na kraj lesa, kde mezi stromy tekl malý potok.

Snila jsem o lepším životě

Pokaždé jsem si tam vzala skicák a tužku a s oblibou jsem skicovala tamní nádhernou přírodu. Pak jsem se vždy posadila pod starou rozložitou vrbu, opřela jsem se o její mohutný kmen a snila jsem o lepším životě.

Věřila jsem, že až vyrostu, potkám nějakého hodného muže, který se do mě zamiluje a vezme si mě. Snila jsem o tom, jak si společně zařídíme krásný dům a budeme mít hodně dětí. Doufala jsem, že najdu štěstí, radost a hlavně lásku, která mi tak chyběla.

Byla jsem osamocená

Jednoho letního podvečera jsem opět přišla pod starou vrbu. Měla jsem zrovna po maturitě a před týdnem jsem oslavila osmnácté narozeniny. Doma jsem být nechtěla. Otec byl opilý a sprostý jako vždycky a maminka byla v práci. Zavřela jsem oči a zasnila jsem se.

Toužila jsem po tom, abych našla někoho, kdo na mě bude hodný a bude si se mnou povídat. Cítila jsem se osamocená a bylo mi smutno jako už dlouho ne. Kéž bych potkala někoho, kdo se na mě alespoň usměje. Kolem mě však panovalo naprosté ticho.

Nebylo slyšet šumění lesa, ani zurčení potoka. Dokonce i ptáci přestali zpívat.

Viděla do mé duše

Někdo by se mohl začít bát, nebo mít nepříjemný pocit, já jsem však žádné nebezpečí necítila. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se do koruny stromu. Musela jsem si promnout oči, protože jsem si myslela, že mě šálí zrak.

Mezi větvemi jsem totiž spatřila podivnou bytost. Byla drobná, měla dlouhé plavé vlasy a připomínala mladou dívenku. Nad ní byla rozprostřená zvláštní záře. Ohromeně jsem na ni zírala a ona mi pohled oplácela. Měla světle modré oči, hluboké jako studánky.

Upřeně na mě koukala a já měla pocit, jakoby viděla až do mého nitra. V tu chvíli mě zaplavilo příjemné teplo. Cítila jsem, že ke mně ta bytost nějakým způsobem patří.

Ukázala mi budoucnost

Slabě jsem se na ni usmála. Pak mě bytost oslovila jménem a pověděla mi, že je kouzelnou vílou a že má za úkol mě ochraňovat. „Nedovolím, aby ti ještě někdy někdo ublížil. Vždy ti podám pomocnou ruku a budu tě chránit. Zavři oči a na nic nemysli,“ řekla mi.

„Osvoboď svoji mysl od všech myšlenek.“ Poslechla jsem ji. Zavřela jsem oči a čekala, co se stane. Opět jsem ucítila to zvláštní příjemné teplo a v myšlenkách se mi začal odvíjet krásný příběh. Byla jsem v něm já a jeden hezký mladík.

Byli jsme šťastní a zamilovaní jeden do druhého. A i přesto, že byly jeho obrysy rozostřené a nebylo mu vidět do tváře, věděla jsem, že on je tím mužem, kterého mám v životě potkat a který mě udělá šťastnou.

Byla jsem silnější

Příběh pokračoval. S mladíkem jsme se vzali a postupně se nám narodily tři děti. Seděla jsem tam se zavřenýma očima a šťastně se usmívala. Pak jsem musela asi na chviličku usnout, protože mě probudilo prudké trhnutí.

Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se kolem. Došlo mi, kde jsem a co se stalo. Podívala jsem se do koruny stromu. Víla tam pořád byla. „To, co jsi viděla, byl tvůj budoucí život,“ řekla mi a já jsem jí to věřila.

Když jsem šla domů, cítila jsem se mnohem jistější a silnější. Těšila jsem se na svoji budoucnost, protože jsem věřila, že příběh, který jsem viděla, se stane. A navíc jsem věděla, že je tu někdo, kdo na mě bude dohlížet a chránit mě.

Vidění se naplnila

Od toho dne se mi v životě začalo více dařit. Našla jsem si skvělou práci, takže jsem mohla finančně pomáhat mamince, která pak měla více času na sebe i na nás dvě. Otec se od nás po několika měsících odstěhoval, což pro mě i pro maminku byla velká úleva.

Uběhly dva roky a já jsem na jedné zábavě poznala Zdeňka – moc milého a sympatického muže. Byl na mě moc hodný a staral se o mě jako o nejvzácnější květinu. Po roce jsme se vzali a založili rodinu.

Jako první se nám narodila dcera Anežka a pak přišli ještě dva kluci – Jakub a Josef. Vedle svého manžela a dětí jsem našla štěstí a lásku, které mi, když jsem byla malá, tolik chyběly.

Dodnes jsem přesvědčená o tom, že za svůj báječný život vděčím právě té kouzelné dívence, která se mi tehdy u potoka zjevila, dodala mi sílu a ukázala mi, jak krásný život mě čeká.

Stanislava B. (59), Přibyslav

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme
3 minuty čtení
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc, která mě vždycky velmi zajímala. A to bylo okno protějšího domu, k
3 minuty čtení
V nočním parku jsme se dostali do křížku s podivnou partičkou. Tři muži nás chtěli okrást. Na manžela dokonce vytáhli nůž. Pak se stal zázrak. Nebyla jsem nadšená z toho, že s mužem půjdeme po půlnoci zkratkou přes park. I když je manžel silný chlap, bála jsem se. Ta část města neměla dobrou pověst, kriminalita tu rostla, zvlášť parku v noci bylo radno se vyhýbat. Jenže jsme se u kamaráda na za
3 minuty čtení
Barvy, jimiž jsem se obklopovala, mi braly energii a ničily zdraví. Odvážná změna mě zbavila všech problémů. Nebyla to černá ani bílá, jak by se mohlo zdát, já měla slabost pro tyrkysově modrou a žlutozelenou. Jakmile jsem tyto odstíny viděla, hned se mi zlepšila nálada. K nim jsem později přiřadila blankytně modrou a lila. Obklopená těmito barvami jsem se cítila skvěle, svěže a mladě. Jenže čl
2 minuty čtení
Nikdy jsem netušila, že mám talent na věštění. Jednou jsem ale zírala na dno svého šálku čaje a lístky mi prozradily budoucnost. Zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Hleděla jsem z okna a nadávala na počasí. Pršelo už druhý den. Popíjela jsem šálek čaje z konvičky, která patřila k mým oblíbeným. Ten čaj jsem si přivezla ze Srí Lanky, kde jsem byla s kamarádkou. Obě jsme musely navštívit ča
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé