Domů     Mé kroky hlídá kouzelná víla
Mé kroky hlídá kouzelná víla
6 minut čtení

Měla jsem smutné dětství. Kamarádky jsem neměla a většinu času jsem trávila sama u potoka v lese. A právě tam jsem jednoho dne spatřila zvláštní bytost, která mi dodala sílu a naději.

Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji nebo se lituji, ale pravdou je, že jsem neměla zrovna dvakrát šťastné a idylické dětství.

Prarodiče z matčiny strany zemřeli ještě před mým narozením, takže jsem je znala pouze z matčina vyprávění, a s dědou a babičkou z otcovy strany jsem se skoro nestýkala.

Jednak proto, že bydleli na druhém konci republiky, ale tím hlavním důvodem byly především špatné vztahy mezi nimi a mým otcem. Můj otec byl arogantní a bezohledný člověk.

Mamince nikdy s ničím nepomáhal, věčně jen remcal a urážel ji, a skoro všechny peníze propil v hospodě. Co si jen pamatuji, vždycky dával přednost alkoholu a kartám před rodinou.

Můj koutek v lese

Jako malá holka a ani během dospívání jsem neměla žádný mužský vzor. I když se maminka o mě dobře starala a měla mě velice ráda, postrádala jsem takovou tu otcovskou (mužskou) lásku. Ve škole jsem se vždy snažila být nejlepší a mít vyznamenání.

Pro ostatní spolužáky jsem tak byla šprtka a moc kamarádů jsem neměla. Zatímco holky ze třídy trávily volný čas spolu – chodily do města na zmrzlinu nebo do kina, já jsem byla sama.

Žádnou nejlepší kamarádku, se kterou bych si mohla povídat nebo hrát hry, jsem neměla. Často jsem chodila na kraj lesa, kde mezi stromy tekl malý potok.

Snila jsem o lepším životě

Pokaždé jsem si tam vzala skicák a tužku a s oblibou jsem skicovala tamní nádhernou přírodu. Pak jsem se vždy posadila pod starou rozložitou vrbu, opřela jsem se o její mohutný kmen a snila jsem o lepším životě.

Věřila jsem, že až vyrostu, potkám nějakého hodného muže, který se do mě zamiluje a vezme si mě. Snila jsem o tom, jak si společně zařídíme krásný dům a budeme mít hodně dětí. Doufala jsem, že najdu štěstí, radost a hlavně lásku, která mi tak chyběla.

Byla jsem osamocená

Jednoho letního podvečera jsem opět přišla pod starou vrbu. Měla jsem zrovna po maturitě a před týdnem jsem oslavila osmnácté narozeniny. Doma jsem být nechtěla. Otec byl opilý a sprostý jako vždycky a maminka byla v práci. Zavřela jsem oči a zasnila jsem se.

Toužila jsem po tom, abych našla někoho, kdo na mě bude hodný a bude si se mnou povídat. Cítila jsem se osamocená a bylo mi smutno jako už dlouho ne. Kéž bych potkala někoho, kdo se na mě alespoň usměje. Kolem mě však panovalo naprosté ticho.

Nebylo slyšet šumění lesa, ani zurčení potoka. Dokonce i ptáci přestali zpívat.

Viděla do mé duše

Někdo by se mohl začít bát, nebo mít nepříjemný pocit, já jsem však žádné nebezpečí necítila. Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se do koruny stromu. Musela jsem si promnout oči, protože jsem si myslela, že mě šálí zrak.

Mezi větvemi jsem totiž spatřila podivnou bytost. Byla drobná, měla dlouhé plavé vlasy a připomínala mladou dívenku. Nad ní byla rozprostřená zvláštní záře. Ohromeně jsem na ni zírala a ona mi pohled oplácela. Měla světle modré oči, hluboké jako studánky.

Upřeně na mě koukala a já měla pocit, jakoby viděla až do mého nitra. V tu chvíli mě zaplavilo příjemné teplo. Cítila jsem, že ke mně ta bytost nějakým způsobem patří.

Ukázala mi budoucnost

Slabě jsem se na ni usmála. Pak mě bytost oslovila jménem a pověděla mi, že je kouzelnou vílou a že má za úkol mě ochraňovat. „Nedovolím, aby ti ještě někdy někdo ublížil. Vždy ti podám pomocnou ruku a budu tě chránit. Zavři oči a na nic nemysli,“ řekla mi.

„Osvoboď svoji mysl od všech myšlenek.“ Poslechla jsem ji. Zavřela jsem oči a čekala, co se stane. Opět jsem ucítila to zvláštní příjemné teplo a v myšlenkách se mi začal odvíjet krásný příběh. Byla jsem v něm já a jeden hezký mladík.

Byli jsme šťastní a zamilovaní jeden do druhého. A i přesto, že byly jeho obrysy rozostřené a nebylo mu vidět do tváře, věděla jsem, že on je tím mužem, kterého mám v životě potkat a který mě udělá šťastnou.

Byla jsem silnější

Příběh pokračoval. S mladíkem jsme se vzali a postupně se nám narodily tři děti. Seděla jsem tam se zavřenýma očima a šťastně se usmívala. Pak jsem musela asi na chviličku usnout, protože mě probudilo prudké trhnutí.

Otevřela jsem oči a rozhlédla jsem se kolem. Došlo mi, kde jsem a co se stalo. Podívala jsem se do koruny stromu. Víla tam pořád byla. „To, co jsi viděla, byl tvůj budoucí život,“ řekla mi a já jsem jí to věřila.

Když jsem šla domů, cítila jsem se mnohem jistější a silnější. Těšila jsem se na svoji budoucnost, protože jsem věřila, že příběh, který jsem viděla, se stane. A navíc jsem věděla, že je tu někdo, kdo na mě bude dohlížet a chránit mě.

Vidění se naplnila

Od toho dne se mi v životě začalo více dařit. Našla jsem si skvělou práci, takže jsem mohla finančně pomáhat mamince, která pak měla více času na sebe i na nás dvě. Otec se od nás po několika měsících odstěhoval, což pro mě i pro maminku byla velká úleva.

Uběhly dva roky a já jsem na jedné zábavě poznala Zdeňka – moc milého a sympatického muže. Byl na mě moc hodný a staral se o mě jako o nejvzácnější květinu. Po roce jsme se vzali a založili rodinu.

Jako první se nám narodila dcera Anežka a pak přišli ještě dva kluci – Jakub a Josef. Vedle svého manžela a dětí jsem našla štěstí a lásku, které mi, když jsem byla malá, tolik chyběly.

Dodnes jsem přesvědčená o tom, že za svůj báječný život vděčím právě té kouzelné dívence, která se mi tehdy u potoka zjevila, dodala mi sílu a ukázala mi, jak krásný život mě čeká.

Stanislava B. (59), Přibyslav

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Mohou někteří lidé skutečně vidět do naší budoucnosti? Roky jsem vůči věštbám byla skeptická. Pak se ale stalo něco, co můj názor změnilo. řed lety mě kamarádka Mirka přemluvila, abychom společně zašly k jedné věštkyni. Moc jsem těmto věcem nevěřila a původně jsem jít nechtěla, ale Mirka mě přemluvila. A tak jsem si nechala svoji budoucnost také vyložit. Ovšem tomu, co jsem vyslechla z úst v
3 minuty čtení
Rádi se jako rodina scházíme a hrajeme karty. Jednou jsme hráli dlouho do noci a manželovi se začaly najednou objevovat vize. Můj muž Aleš se nikdy o věštění nezajímal a příliš těmto věcem nevěřil. Věštce považoval za šarlatány a podvodníky. A netajil se tímto názorem. To, co se mu tedy událo, bylo něco naprosto ojedinělého. Společné večery Čas od času jsme se společně s mým mužem, sestro
3 minuty čtení
Trápily mě podivné sny. Vídala jsem v nich svého otce, za nímž létali dva havrani. Pár týdnů nato jsem se dozvěděla zlou zprávu. Sny se mi zdají, ostatně jako každému z nás, už od dětství. Nikdy jsem si z nich moc nepamatovala. Vždycky jen pár útržků. Tentokrát se mi v nich ale opakovaly podobné scény, v nichž figuroval můj otec a havrani. A jiné bylo i to, že jsem si po probuzení vybavila prak
3 minuty čtení
Ten malý, starý domek na kraji lesa mi byl tak povědomý! Jako by vystoupil z mého snu. Stála jsem tam a poslouchala, co mi radí moje skvělá babička. Když jsem nastoupila do důchodu, byla jsem třicet let rozvedená a sama. Žila jsem v městském bytě s kočkou a kanárem. Celý život jsem snila o malé chaloupce někde v lese, kde budu mít zahrádku. Kdysi se mi o ní i zdálo. Dřevem vonící domek stál upr
3 minuty čtení
Nemohla jsem uvěřit, že horoskopy opravdu fungují, předpovědi mé dcery mě ale přesvědčily. Dnes už naslouchám jejím radám s daleko větším respektem. Stala jsem se pokusným králíčkem své dcery Marty, která se začala věnovat astrologii. Nevím, co ji to tehdy posedlo. Bylo jí necelých třicet, měla roční dcerku a doma se nejspíš na mateřské nudila. Zeť byl schopný podnikatel, celkem se mu dařilo, t
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
historyplus.cz
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
Nazout brusle, popadnout hokejku a honem na led. Na Ulickém rybníku v Telči je rušno. Hokejisté v teplých svetrech s pětilistou růží na hrudi se musejí před utkáním ještě rozbruslit. Uprostřed jejich chumlu se rozjíždí tmavovlasá usměvavá slečna. Jediná mezi houfem chlapů…   Novému sportu, který v českých zemích získává stále větší popularitu, propadne i
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
21stoleti.cz
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
Tady byste pastu mohli jíst celý den. Maso má rodokmen od Luigiho z vedlejšího kopce. A každé desáté jablko prý pochází z Jižního Tyrolska, a když mi Francesca jedno dává, chutná jako božská mana. A p
Švestková pomazánka na chléb
tisicereceptu.cz
Švestková pomazánka na chléb
Výtečná rychlá švestková pomazánka potěší malé i velké. Navíc má velmi univerzální využití. Ingredience 1,5 kg hodně zralých švestek 250 g cukru krupice 250 g třtinového cukru 1 sáček vanilko
Sousedka si mě vybrala jako terč
skutecnepribehy.cz
Sousedka si mě vybrala jako terč
Bydlím sama v bytě, který kdysi patřil dvěma lidem. Dnes jsem tu sama. Sama mezi těmi zdmi a za nimi někdo, kdo mě chce zastrašit. en byt není bezpečím, ale spíš místem, kde se snažím vydržet další den. Od smrti manžela uplynulo několik let, a přesto mám pocit, že je tu stále se mnou a dává mi
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
iluxus.cz
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
Gastronomie může být zážitkem, který se neodehrává jen na talíři. V Panské Zahradě v Dobřichovicích se o tom hosté přesvědčí během jedinečného večera věnovaného porcování celého tuňáka. Tato kuliná
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
epochalnisvet.cz
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
Po mnoha tvorech, kteří běhali po Zemi před miliony lety, nám zbyl jediný důkaz. Zub! Zuby jsou také často to nejzachovalejší, co najdeme v lidských hrobech z pravěku či starověku. Proč to tak je? A jak toho využít?   Na první pohled se může zdát, že zuby vůbec odolné nejsou. Stačí chvíli nedodržovat základní návyky…
Výstava Faustův labyrint –  Faust, Goethe a … Aš
epochanacestach.cz
Výstava Faustův labyrint – Faust, Goethe a … Aš
Základem výstavy jsou výtvarná díla malíře Vladimíra Kiseljova, který se ve své tvorbě také dlouhodobě zaměřuje na velké postavy dějin. K objektům jeho zájmu patří i Johann Wolfgang Goethe (1749-1832). Jak známo J. W. Goethe Aš několikrát při svých lázeňských cestách navštívil a zmiňuje se o ní i ve svých denících a osobních dopisech. Protějškem
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
epochaplus.cz
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
Král přichází s hlavou hrdě vztyčenou. Kat se ukloní, když mu vtiskne do dlaně zlatou minci. „Aby to bylo rychle.“ O pár minut později sekera dopadne a korunovaná hlava padá k zemi. Tak dlouho se anglický král Karel I. Stuart (1600–1649) hádá s vlastním parlamentem až vyvolá občanskou válku a dotáhne to na prvního evropského panovníka, kterého
Sytý italský salát s vejci a salámem
nejsemsama.cz
Sytý italský salát s vejci a salámem
Že by po tomto salátu měl ještě někdo hlad, to opravdu nehrozí ani u hodně velkých jedlíků. Ingredience: ● 2 hrsti na kousky natrhané červené čekanky ● 2 hrsti ledového salátu ● 2 hrsti polníčku ● 150 g kvalitního italského salámu nebo středně suché klobásky ● 150 g mozzarellových třešinek ● 3 vejce ● 1 menší ciabatta ● olej ● 1 lžíce kaparů ● 5 lžic panenského olivového
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
nasehvezdy.cz
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
V dětství si Hana Kusnjerová (41) prošla tvrdou výchovou, která ji poznamenala. Zlomí herečka rodinné prokletí? Herečka ze seriálu Polabí Hana Kusnjerová (41) sice pracovně září a nabídky se jí jen
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
enigmaplus.cz
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
Bludičky? Přírodní jev? Něco víc? V mlhavých nocích nad rašeliništi a lučinami Šumavy se od nepaměti objevují světélka, která místní i poutníci popisují jako záhadné tančící plamínky. Už v 19. stol