Domů     Darovala jsem vnučce ledvinu
Darovala jsem vnučce ledvinu
5 minut čtení

Moje vnučka Eliška se narodila o sedm týdnů dříve, než byl plánovaný termín porodu. Vím, že Lenka si za to mohla částečně sama.

Neposlouchala lékaře, že má v těhotenství ubrat se svým oblíbeným posilováním a hlavně s kouřením, které bylo jejím těžkým zlozvykem.

Ačkoliv byla sportovkyně a sport a cigarety spolu nikdy nefungovaly, nikdy ji ani nenapadlo, že by mohla svou spotřebu cigaret omezit, natož úplně vypustit. „Mě to chutná,“ říkala mi na moje poznámky.

Někde se Lenka dočetla, že pokud nastávající maminka vždycky sportovala, není důvod, aby v tom nepokračovala. Tak tomuto sdělení slepě důvěřovala. Její lékař jí doporučil, aby zvolnila, ale neposlechla.

Od pátého měsíce jí hrozil předčasný porod a ona stejně zvedala činky, běhala na pásu a cvičila aspoň šikmé břišní svaly. Cigarety doktor zakázal úplně. Ze začátku těhotenství Lenka kouření opravdu aspoň trošku omezila na tři cigarety denně.

Postupně ale dávku zase zvyšovala, až skončila na deseti za den. Na všechno měla své odpovědi, věřila svým teoriím, které si vsugerovala a ještě měla tvrdou hlavu. Děsivá kombinace. Její přítel ji v jejích rozhodnutích podporoval. Sám byl nadšený kulturista a vášnivý kuřák.

Nedala si říct

Varovala jsem ji. „Dětem kuřaček hrozí různé komplikace! Třeba častější nemocnost, astma, srdeční vady, poruchy chování nebo větší pravděpodobnost výskytu rakoviny. To chceš?“ Apelovala jsem na Lenku dávno, aby s tím kouřením přestala.

„Rizikem kouřením je také samovolný potrat, předčasný porod nebo nízká porodní váha,“ klepala jsem si na čelo. „Copak to varování nečteš na těch krabičkách?“

Dávala jsem jí číst různé studie o škodlivosti kouření. Nic nepomáhalo. Bylo to silnější než ona. V kombinaci s její posedlostí cvičením se stalo to, čeho jsem se obávala. Miminko se narodilo ve třicátém třetím týdnu těhotenství. Malá Eliška měla 43 centimetrů a nevážila ani celé dva kilogramy.

Jako matka selhala

„Byla jsem blbá,“ proklínala se Lenka, když viděla, co způsobila. Eliška ale byla velká bojovnice, ale bohužel nezvládla sama dýchat, tak byla pět dní na dýchacích přístrojích. Pak se objevila břišní infekce, což znamenalo antibiotika na týden.

Celkem strávila čtrnáct dní v inkubátoru. Přesně za měsíc po porodu byla propuštěna domů za rodiči. Problém, který je zdržel v nemocnici, byl hlavně v kojení. Lenka se snažila, ale malá nechtěla pít, tak byla tři měsíce na odstříkaném mateřském mléce.

Eliška vypadala jako zdravé statečné miminko a všichni jsme měli velkou radost, že ji v porodnici takto vypiplali. Jen Lenku sžíralo černé svědomí. Po porodu konečně přestala kouřit. Ale propadla se do poporodní deprese, že jako matka selhala.

Myslela jen na sebe a na doktora pohlížela jako na strašáka, který ji jen děsí s možnými komplikacemi. Teď dala za pravdu jemu i mně. V porodnici totiž opravdu potvrdili, že Eliška se narodila předčasně kvůli Lenčině velké sportovní zátěži a také kvůli kouření.

Eliška se držela

Eliška těch sedm týdnů, které jí chyběly, brzy dohnala. Po třech měsících přešla na umělé mléko a přibírala jako ostatní děti. Nikdo by na ní nepoznal, že je nedonošená a jaké problémy ji po narození potkaly.

Lenka musela navštívit kvůli svým depresím psychologa, ale postupem času se i její stav zlepšoval. Všichni jsme měli radost, že nakonec všechno dobře dopadlo. Pro mě bylo největší výhrou kromě narození vnučky i to, že Lenka sekla s kouřením.

Přišly problémy

Jenomže to jsme ještě netušili, že přijdou další komplikace. Když byly Elišce dva roky, lékaři u ní jen náhodou objevili skrytou vadu ledvin. S Eliškou jsme běhali po nemocnicích na různá vyšetření, protož najednou nebyla úplně v pořádku.

Znova jsme se báli o její zdraví. Po několika týdnech nám doktoři konečně řekli krutou pravdu. Eliška má problém s ledvinou a tu bud nutné transplantovat. Celá rodina jsme okamžitě podstoupili vyšetření, které mělo zjistit, zda jsme někdo vhodným dárcem.

Jediná, u koho byla nalezena shoda a zároveň byla fyzicky schopná darovat ledvinu, jsem byla já. U Lenky lékaři zjistili, že nemá jednu ledvinu vyvinutou, ale nikdy se to nijak neprojevilo. Nebyla proto vhodnou dárkyní.

Opět začala upadat do depresí, protože dceři způsobila zdravotní problémy a ještě to nemohla ani napravit darováním vlastní ledviny. „Já jí nemůžu pomoct!“ plakala Lenka.

Já jsem samozřejmě ani na minutu neváhala. Moci zachránit jediné vnučce život je přeci dar. Řekla jsem Lence, že udělám cokoliv, abych Elišce pomohla. Lenka zase musela začít brát uklidňující léky, ale byla ráda, že aspoň já jsem schopná ledvinu darovat.

„Mami, ty jsi můj poklad,“ říkala teď mnohem častěji. Já to nepokládám za žádný hrdinský nebo velkorysý čin, ale za povinnost a věc, kterou by snad udělal pro své dítě nebo vnouče každý. Elišku pustili po týdnu a zákrok zvládla skvěle.

Den ode dne byla veselejší. Díky transplantaci vlastně nemá žádná zdravotní omezení. Teď je to půl roku od operace a po kontrole lékař Elišku prohlásil za zdravou. Lenka se zase dala dohromady a je šťastná, že všechno dobře dopadlo. Odmítám její vděk. Odměnou je mi Lenčin a Eliščin úsměv, zdraví a spokojenost.

Věra J. (53), Tábor

Související články
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
2 minuty čtení
Je to pech, když mužem vašich snů je švagr. Byla bych mu mnohem lepší ženou, než moje sestra. Nezasloužila si ho. Musel zjistit, jaká doopravdy je. Už na začátku puberty se vztah mezi mnou a starší sestrou Jindrou zhoršil. Jindra byla vždycky lepší než já. Kráčela jsem v jejím stínu a byla ve všem ta druhá. Dokud jsme byly malé, tak jsem to moc nevnímala, byla ke mně hodná a se vším mi pomáhala
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé