Sokyni v lásce, manželovu milenku, jsem nenáviděla a chtěla ji zničit. Později, když ji můj bývalý ublížil stejně jako mně, se z nás staly nerozlučné přítelkyně!

Moje deset let trvající manželství vzalo za své, když jsem se dozvěděla o manželově nevěře. Rozvádět jsme se nechtěla, měla jsem v živé paměti svůj předchozí rozvod. První manžel byl totiž velký despota a lhář. Slíbil mi, že mě zničí a málem se mu to povedlo.

Nebyl jen záletník, ale i lhář

Chtěl mě tenkrát připravit o děti i majetek. Nakonec jsem to nejdůležitější, svoje dvě dcery, uhájila a získala je do péče. Ale za cenu všeho, co jsem tenkrát měla. Skončila jsem s nimi na ubytovně a trvalo mnoho let, než jsem se finančně vzpamatovala.

Nikoho k sobě jsem si nehledala, ale život to zařídil jinak. Seznámila jsem se hezkým mužem a nakonec jsme se po tříleté známosti vzali. Člověk by čekal, že tři roky budou stačit k tomu, abych poznala, co je zač. Ale nebyla to pravda.

Radek byl na ženské a zahýbal mi, kde jen mohl. Samozřejmě jsem o tom nevěděla. To až jeho poslední nevěra mi otevřela oči! „Haničko, snad bys nežárlila.

Nebylo to tak, jak to vypadalo…“ tvrdil, když jsem ho přistihla při žhavém polibku přímo na jeho pracovišti. Šla jsem za ním, že ho tam vyzvednu a půjdeme na večeři.

On se uprostřed kanceláře líbal s nějakou kolegyní a ještě k tomu měl jednu ruku tam, kde by neměl!

Sokyni jsem nenáviděla

Kdyby to nebylo tak tragické a trapné, smála bych se. Prý že to nebylo, jak vypadalo…A jak to tedy bylo? Dával jí resuscitaci? Nebo ochutnával dutinu ústní? Od té doby jsme se hádali. A taky jsem mu přestala věřit.

Po pečlivém pátrání jsem se dozvěděla o mnoha dalších nevěrách. Následoval rozvod. Svoji sokyni jsem zuřivě nenáviděla. Vždyť nebýt jí, žila bych ve sladké nevědomosti a měla pokoj. „Tak co, jste spokojená?

Máte, co jste chtěla?“ ptala jsem se jí u soudu, kam přišla s tím mým. Ona se ale moc spokojeně netvářila. Spíš tak nějak rozpačitě. Bylo mi to jedno. Nemohla jsem se na ni ani podívat!

Byla nejen mladší a hezčí, ale chodila moc hezky oblečená a chovala se, jak to nazvat, vznešeně. Nehádala se, nediskutovala, nenadávala. Na to všechno jsem byla odborník já. Nejraději bych tu mršku něčím přetáhla! Dala jí na zadek velkou vařečkou! Možná by si zapamatovala, že s ženatými chlapy si nemá začínat…

Chodila jsem ho pozorovat

Rozvod skončil snad dřív, než začal. Nebylo co řešit, společný majetek ani děti jsme neměli. Byla jsem znovu volná jako ten pták. Mohla bych tvrdit, že jsem si svobody užívala, ale nebylo tomu tak.

Toho svého nevěrníka jsem měla, přes jeho sprosté jednání, pořád moc ráda. Chodila jsem ho pozorovat tajně až k jeho novému bydlišti. Bylo to přes celé město, tak jsem se vždycky pořádně prošla.

Opuštěná a zoufalá, sama ve tmě, jsem civěla dlouhé minuty do jejich rozzářeného okna. Pozorovala jsem ty dvě hrdličky, jak pobíhají po kuchyni, nebo se líbají na balkónu. Jednou jsem si všimla, že v bytě je jen ona. Moje sokyně.

Její milenec, můj bývalý manžel, chyběl. Až asi po hodině jsem ho zahlédla, jak se plíží domů. Čelo a krk si otíral nějakým kapesníkem a v zrcátku si kontroloval obličej. Stačila chvíle a pochopila jsem. Byl jí nevěrný! Stejně jako mně!

Přišla se mi omluvit

Moje sokyně to asi pochopila také, protože hned při mém dalším pozorování jsem uviděla prudkou hádku. Padla dokonce i nějaká ta facka! „A budeš se zase stěhovat!“ zašeptala jsem si spokojeně pod vousy a odebrala se domů.

Tentokrát jsem po dlouhé době spokojeně usnula. Tak moc jsem byla škodolibá! Neuplynul ani týden a u dveří se zjevila ta jeho krasavice. Moje sokyně! Ženská, co odloudila moji životní lásku! Stála na prahu a domáhala se vstupu. „Jdu vám něco říct!

A taky se omluvit!“ řekla nečekaně tiše a čekala na pozvání. Byla jsem plná vzteku, ale zvědavost mi nedala. Posadila jsem ji ke kuchyňskému stolu a nabídla kafe. Sama jsem se divila, jak dokážu předstírat vlídnost. Ona mi na to skočila a rozpovídala se.

Prý s tím mým zažila peklo! „Pořád by se jen miliskoval, až mi to lezlo na nervy. Samé pusinky a líbačky, ale aby s něčím doma pomohl, to ne. A peníze mi taky nedával.

Přitom měl slušný plat Vždyť je to můj kolega, tak o tom něco vím!“ Teprve v tuto chvíli jsme si uvědomila, že se mnou nebýval Radek jiný. Jen jsem byla slepá a jeho vady nechtěla vidět, natož nějak řešit. Klidně jsem za něho vše platila a ani se nezeptala, kolik vydělává…

Moc jsme si spolu rozuměly

„Hrozně mě zklamal. Nechápu, jak jsem mohla být tak slepá! Dlužím vám velkou omluvu…“ řekla sklesle a mně jí začalo být doopravdy líto. Byla tak milá a upřímná! Úplně jiná, než jsem si myslela.

Když mi vylíčila svoje těžké dětství bez maminky a sourozenců, málem jsem se rozplakala. „Víte, vyrostla jsem jen s tátou, který mě mlátil jako řešeto. Hrozně pil! Z domova jsem v šestnácti utekla. Protloukala jsem se, jak se dalo.

Maturitu jsem si dodělala až nedávno. Vlastně mi s ní pomohl ten váš…“ vysvětlovala a dodala: „To proto si asi hledám starší muže.

Utáhnou mě na svoji vlídnost a porozumění…“ Měla jsem mít vztek, když jsem si představovala, jak se můj Radek učil s touhle krasavicí a ona se mu potom za to odměnila tím jediným, co měla… Ale nepocítila jsem ani kousek žárlivosti.

Rozuměla jsem jí a byla mi čím dál sympatičtější. Neodolala jsem a taky se jí svěřila.

S kočárkem se dobře seznamuje

Vyprávěla jsem jí o prvním rozvodu a všech těžkostech, které následovaly. Možná proto jsem nad Radkovými chybami zavírala oči. Prostě jsem nechtěla být zase sama! Najednou jsme si toho měly tolik co říct!

Povídaly jsme si pořádně dlouho a loučily se jako kamarádky. Hned druhý den jsme si daly schůzku v jedné restauraci. Dobrá večeře a lahev červeného udělaly svoje. S Magdou, svoji bývalou sokyní a nyní kamarádkou, jsme si náramně rozuměly!

Kamarádství nám vydrželo dodnes. Magda se za necelý rok vdala a porodila svému o hodně staršímu manželovi krásného chlapečka. Chodím jí s ním pomáhat. Jezdím s kočárkem do parku a užívám si nové role babičky. Náramně se mi líbí! Obzvlášť v poslední době.

Seznámila jsem se totiž s jedním moc šarmantním opuštěným dědečkem. Fešákem! Je dokonce o trochu mladší než já. Zatím jsem ale opatrná, o nějakou další sokyni nemám zájem!

Hana R. (58), Louny