Moje nadřízená nebyla žádný andílek, i když si to o ní mnoho lidí myslelo. Pořád nás jen úkolovala a vyhrožovala vyhazovem. Napsala jsem na ni anonym a doufala, že bude klid!

Moje šéfová se nám všem měnila před očima. Z kdysi celkem slušné ženské se stala učiněná dračice. Nic jí nebylo po chuti, nic jí nebylo dost dobré. Pořád nás jen napomínala, vyhrožovala a kritizovala.

Měla jsem peklo doma i v práci

„To je od té doby, co se ten její s ní rozvedl,“ kroutila očima moje o dost mladší kolegyně a ta starší jí odporovala: „Rozvod s ní ani nehnul, ale o kariéru se bojí. Nemá dostatečné vzdělání a tak se pod ní klepe židle!“ No, já měla za to, že pravdu mají obě.

Navíc, šéfka byla ještě o trochu starší než já, a tak měla nervy prostě na pochodu, jak se říká. Sama bych mohla vyprávět! Doma neustále nabručený manžel a dávno dospělé dětičky, co pořád potřebovaly jen půjčovat peníze.

Vždycky jsem s trochou hořkosti konstatovala, že nemusím chodit ani do obchodu, abych utratila celou výplatu. Prostě jsme ji rozdala hned mezi dveřmi svým dětem!

Dala jsem si záležet

„Marie, už jste zase přišla pozdě! Marie, to musíte každý měsíc k zubaři? Marie, máte na stole nepořádek! Marie, stěžoval si na vás zákazník, prý se neusmíváte!“ ryla do mě šéfka snad každý den. Už jen když se ke mně blížila, chvěl se mi žaludek.

Tušila jsem nepříjemnost a nikdy se nezmýlila. Pracovala jsem už pár let v oddělení reklamací a tak ani moje práce nebyla z nejklidnějších. Konflikty a dohady byly na denním pořádku.

Jednou, když jsem doma ukončila manželskou hádku bouchnutím dveřmi, jsem se rozhodla. Na šéfku napíšu anonym. Sedla jsem ke stolu a natáhla si rukavice, které jsem používala na gruntování. To abych nezanechala otisky!

Šéfka byla ještě horší

Popadla jsem obyčejnou tužku a tiskacím písmem napsala: „ Zkontrolujte si peníze. Možná jich dost chybí!“ Potom jsem ještě barvitě vylíčila, jak velké tašky šéfka při odchodu domů nosí. Jistě v nich má něco kradeného!

O tom, zda je na mých tvrzeních alespoň špetka pravdy, jsem neměla vůbec tušení. Stačily mi nepříjemnosti, které tenhle anonymní dopis šéfce přinese! Po pár dnech se začaly dít věci. Kontrola poslaná naším generálním nás vyslýchala celý den.

Šéfka si musela vzít volno. Měly jsme konečně klid! Když se vrátila, byla jako vyměněná. Ale k horšímu! Kontrola nic nenašla. Vlastně ano. Jen potvrdila, že moje šéfka je hvězda a všechno dělá správně! V těch taškách si nosila domů práci.

Lejstra k vyřízení… Z psaní anonymů jsem vyléčená. Člověk by se prostě měl vždycky podepsat!

Marie M. (60), Strakonice