Domů     Matka byla jako vyděšené dítě
Matka byla jako vyděšené dítě
7 minut čtení

Moje maminka byla celý život v domácnosti. Vždycky měla doma naklizeno a nepamatuji si na den, kdy by na stole nestála teplá večeře.

Nikdy neměla ambice jít do práce a takzvaně dělat kariéru. Tatínek nás v pohodě uživil a v životě své ženě nedal najevo, že by si ji snad nevážil. Měli hezký vztah a já jsem jim vděčná za to poklidné dětství.

I díky němu jsem v sobě našla sílu na to, abych se zdravým rozumem zvládala to peklo spojené s matčinou nemocí.

Tatínek odešel do penze ve dvaašedesáti letech. Do té doby pracoval jako ředitel jednoho menšího státního podniku a díky téhle skutečnosti dosáhl na slušný důchod. On i maminka byli ještě v té době plní zdraví a síly, takže si spolu volno užívali.

Hodně chodili na procházky, sem tam si zašli do divadla, jezdili i na chatu – prostě ideální život dvou starších  lidí, kteří se mají rádi. Tahle pohoda trvala nějakých patnáct let.

Roztomile střelená

Za rodiči jsem pravidelně jednou týdně chodila – buď sama, nebo s dcerou, velmi výjimečně jsem vytáhla i manžela. K tomu, abych si uvědomila, že se kolem matky děje něco podivného, jsem potřebovala poměrně dost času.

Tatínek totiž dokázal obrušovat hrany naprosto všemu, co byť jen z dálky připomínalo problém. Že maminka vyběhla ven pro chleba a místo něho přinesla lak na vlasy? Že uklidila klíče do mrazáku a ke svíčkové uvařila brambory místo knedlíků?

To buď odbýval tatínek mávnutím ruky (všichni jsme občas roztržití, ne?), anebo se smál. A když jsme spolu byli sami, prohodil třeba: „A víš, že jsem rád? Teď, když je maminka takhle roztomile střelená, se s ní aspoň nenudím.“

Potíže se stupňovaly

Maminka ale bohužel přitvrdila. Jednou, když byl tatínek na rybách, nechala přetéct vanu tak, že vytopila dokonce i sousedy ob jedno patro. Jindy zase nechala celou noc otevřené dveře do bytu.

Ale teprve v ten den, kdy nechala v kuchyni puštěný plynový hořák, aniž by ho zapálila, a v klidu se odešla dívat do obýváku na televizi, došlo i tatínkovi, že do jejich života vstoupil Problém.

Absolvoval s maminkou kolečko po doktorech a po mnoha vyšetřeních to bylo jasné.

Měla namalovat, kolik je hodin

Až mnohem později (nejspíš si nejdřív musel sám v sobě tu novou skutečnost zpracovat), mi tatínek alespoň částečně popsal, jak vyšetření v nemocnici probíhala.

Doktor, psychiatr, se prý začal ptát maminky po vyloučení dalších možných příčin jejího podivného chování na naprosto banální věci – například na to, kolikátého je, jaký je měsíc, jaký rok, chtěl po ní, aby nakreslila ručičky na hodinách v určitém čase, aby si zapamatovala jednoduchá slova, aby odříkala své telefonní číslo, aby něco spočítala, nakreslila… Maminka se moc nechytala, připadala mu jako vyděšené dítě, které propadá ve škole u zkoušky.

Když mi to líčil, tak plakal. Přesto si tatínek zachoval nadhled. Uklidňoval mě: „Prostě tu holt budeme žít ve třech. Já, maminka a pan Alzheimer. Nějak to zvládneme, neboj.“… no, nezvládli.

Tatínek umřel na infarkt tři roky poté, co si oficiálně vyslechl diagnózu své ženy.

Na nemoc jsme zbyly samy

Na pana Alzheimera jsme zůstaly s maminkou samy. Byla jsem připravená na boj, ale to, co následovalo, předčilo i mé nejčernější obavy. Ze začátku jsem se u matky stavovala dvakrát denně. Ráno a k večeru po práci.

Až na drobná nedorozumění se sousedkou (maminka si prý pouští ve tři ráno nahlas televizi) všechno probíhalo relativně v pohodě. Nosila jsem jí jídlo a čisté prádlo, a když bylo třeba, tak jsem jí lehce poklidila.

Když jsem jednou zjistila, že se možná celé dva dny nedotkla ničeho, čím jsem jí naplnila ledničku, že pila jenom vodu a že za celou dobu nesundala noční košili a župan, došlo mi, že přituhuje. Rozhodla jsem se, že ji nastěhuji k nám do bytu.

Spala by v pokoji naší dcery, která beztak trávila většinu času na škole v Praze.

Měl ji za rozmazlenou

Ukázalo se, že problém je ještě závažnější, než se původně zdálo. Manžel se postavil velmi striktně proti. Mé rodiče téměř od samého začátku našeho vztahu „nemusel“ a na maminku měl jasný názor.

Koukal na ni jako na rozmazlenou sobeckou paničku, která byla líná jít do práce a druhým pořád z nudy kafrala do života. Moje matka ho zkrátka iritovala a bránit ji nemělo cenu. Už jsem to zkoušela tolikrát a marně…

Život se mi drolil pod rukama

K mamince jsem se nastěhovala. Můj muž bydlel doma sám, dcera přijížděla z Prahy sporadicky. Se svým přítelem si pronajala malý byt, k vysoké škole si našli i práci, měli svůj svět.

Čím dál intenzivněji jsem si uvědomovala, že se mi život, který byl do té doby celkem spokojený, drolí pod rukama. V práci jsem si domluvila zkrácený úvazek a chodila tam jen na čtyři hodiny.

V tu dobu kontrolovala maminku sousedka, za peníze a za to, že jsem jí také nakupovala. Měla bolavé nohy, jinak ale byla v naprostém pořádku a mohla jsem se na ni spolehnout

S maminkou to šlo ovšem dost rychle z kopce. Byla čím dál roztržitější a podrážděnější, někdy zase byla naopak silně apatická, přestala se orientovat v čase. Ve dvě v noci mi šla dělat snídani a budila mě do práce.

Ječela na mě, že přijdu pozdě a že jsem ulejvák. Jindy se přenesla v čase o desítky let zpátky a začala mi nadávat, že mám binec v pokojíčku a že jsem si ještě nenapsala úlohu. A ať se prý těším na to, až přijde tatínek z práce domů!

Kdybych z toho všeho nebyla tak vyčerpaná, možná by mě její hlášky sem tam i pobavily.

Přidal se stihomam

Co ale bylo nejhorší – začala trpět stihomamem. Například byla přesvědčená o tom, že ji chce sousedka zabít, konkrétně zapíchnout nožem. Jednou dopoledne, když jsem byla v práci, proto vyhodila všechny nože z okna. Jen zázrakem nešel zrovna nikdo po ulici.

Maminka začala být nebezpečná sobě i druhým, a já se k tomu musela postavit. S těžkým srdcem jsem přestala chodit do práce a až moc dobře si uvědomovala, že ztrácím jediné pojítko mezi normálním světem a nemocným světem své matky.

Zůstala jsem s ní „na plný úvazek“ a sama jsem z toho všeho nezačala bláznit jenom proto, že jsem se mohla spolehnout alespoň na částečnou pomoc sousedky.

Během těchto dvou nebo tří hodin, které byla ochotná obětovat, jsem zaběhla nakoupit, nebo jsem se šla třeba jen tak nazdařbůh projít. Finance naštěstí nebyly problém, tatínek našetřil celkem dost na to, aby sobě i mamince zabezpečil důstojné stáří.

Kdyby chudák tušil… Z peněz jsem brala opatrně a po malých částkách, nevěděla jsem, jak dlouho to peklo bude trvat. Na svého manžela jsem se bohužel spolehnout nemohla. V té době jsme se hodně odcizili.

Vzácné chvíle prozření

No a teď už to hodně zkrátím, protože zacházet do detailů by bylo k osobě mojí maminky neuctivé.

Jen naznačím, že postupem doby úplně zapomněla na to, že někdy dodržovala nějaké hygienické návyky, že sama chodila na záchod… To už byl takový rozpad osobnosti, že jsem byla nucena to vzdát.

Umístila jsem ji do důstojného zařízení a už ji chodila jenom každý den navštěvovat. Pouze ve velmi světlých chvilkách si uvědomovala, kdo jsem. Ty přicházely ale už jen velice sporadicky. Nakonec už si vůbec nevzpomínala. Bylo to pro mě strašné.

Jeden život končí, jiný začíná

Když umírala, držela jsem ji za ruku. V jednu chvíli mi ji překvapivě pevně stiskla. Myslím, že v momentu, kdy odcházela, byla opravdu se mnou. Mezitím se mi rozpadlo manželství a já se pomaličku hrabu z nejhoršího.

Nad vodou mě drží práce a taky fakt, že dcera čeká miminko. Budu jí s ním pomáhat a už se na to moc to těším. Po studiích se totiž nastěhovali s přítelem do bytu po mé mamince a já je tak mám nablízku. Co víc si můžu přát?

Olga A. (55), Zlín

Související články
3 minuty čtení
Netoužila jsem po muži, ovšem kamarád mi nevadil. Dnes se bojím věřit komukoli. Zbyněk byl muž, který se do naší čtvrti přistěhoval. Byli jsme tam starousedlíci, znali jsme se, takže jsme mezi sebe jen tak někoho nepustili. Ale Zbyněk byl šarmantní vdovec, všechny si nás získal. Bavil všechny, byl pozorný, ovšem vycítil, že všichni mají své blízké, rodiny. Až na jednu osobu. Na mě. Takže se na
5 minut čtení
Je to klišé. Studentka zamilovaná do učitele. Jenže nikdo neví, jaké problémy přijdou, když se to stane. Lidé nepřejí a dělají podrazy. Vždy jsem se zajímala o biologii. Když jsem byla ve třeťáku na gymplu, nastoupil k nám mladý učitel. Byl hned po škole, takže zapálený do své práce. A neviděl problém v tom, když se někdo zajímal více o předmět, aby mu více ukázal. Abych třeba mohla na biologic
3 minuty čtení
Můj rodný dům mi přirostl k srdci. Tak moc jsem na něm lpěla, až mám pocit, jestli jsem tím nepřivolala ty šílené tragédie v mém životě. Dívám se na to místo. Tam, kde jsem měla kotvu. Nedobytné zázemí. Najednou tu není. Jako by všechno sfoukl vítr spolu s prachem sutin domu, který jsem začala nenávidět. Šlo o útulný domeček. Prvorepubliková stavba, která patřila prarodičům, vešli jsme se tam
3 minuty čtení
Mamince je devadesát. To už je věk. Já ten svůj mám také, ale to neznamená, že se nebudu starat. I když to bolí. Mateřská láska dokáže být krásná a hřejivá. Jenže někdy se z ní stane pouto, které svazuje víc, než by mělo. Přesně to se stalo mně. Musím se o ni přece postarat Moje maminka sedává každý večer na gauči, ovladač pevně v ruce. Už dopředu mi chystá místo vedle sebe, načechrá polš
4 minuty čtení
Nikdy bych nevěřila, že mě jednou zradí žena, kterou jsem si pustila tak blízko. Ta, kterou jsem považovala za kamarádku, ta, které jsem věřila. Muži odcházejí, to člověk tak nějak očekává. Ale že mi podrazí nohy někdo, komu jsem svěřovala i věci, které jsem si roky nechávala jen pro sebe, to mě nenapadlo. S Lídou jsme se poznaly před sedmi lety v rehabilitačním centru. Obě jsme tam chodily cvi
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Smolný ostrov Charles Island: Byl proklet hned třikrát!
enigmaplus.cz
Smolný ostrov Charles Island: Byl proklet hned třikrát!
Malý ostrov v průlivu Long Island je prý jedním z nejprokletějších míst na Zemi. V průběhu historie na něj dosednou hned tři různé kletby. Jejich vinou prý na ostrově žádná stavba nevydrží stát dlouho
Malý princ se vrací v kouzelném vydání. A jeden z vás ho může získat zdarma!
21stoleti.cz
Malý princ se vrací v kouzelném vydání. A jeden z vás ho může získat zdarma!
Klasika, která už osmdesát let dojímá děti i dospělé po celém světě, přichází nyní v naprosto výjimečné podobě. Čtenář, který nám napíše jako 21. v pořadí, získá nádherně vytištěnou knihu Malý princ –
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
rezidenceonline.cz
Plevel ovládl váš trávník? Možná děláte tuhle zásadní chybu
Pokud váš trávník po zimě připomíná spíš flekatý koberec než lákavý zelený porost, není to náhoda. Jaro vždy nemilosrdně odhalí místa, kde plevel využil náskok, který získal ještě před začátkem sezóny. Dobrou zprávou je, že právě teď máte šanci změnit pravidla hry. Když půda volá o pomoc Důvod, proč se plevele na jaře chovají životaschopněji
Tvářil se jako kamarád
skutecnepribehy.cz
Tvářil se jako kamarád
Netoužila jsem po muži, ovšem kamarád mi nevadil. Dnes se bojím věřit komukoli. Zbyněk byl muž, který se do naší čtvrti přistěhoval. Byli jsme tam starousedlíci, znali jsme se, takže jsme mezi sebe jen tak někoho nepustili. Ale Zbyněk byl šarmantní vdovec, všechny si nás získal. Bavil všechny, byl pozorný, ovšem vycítil, že všichni mají
Jahodový džem s mátou
tisicereceptu.cz
Jahodový džem s mátou
Suroviny 1 kg jahod 600 g krystalového cukru 1 balení ovocného pektinu (20 g) snítky čerstvé máty trochu kyseliny citronové Domácí marmeláda vám bude chutnat mnohem víc, než ta z obchodu. P
Křupavý bochníček z žitné mouky
nejsemsama.cz
Křupavý bochníček z žitné mouky
Zkušené pekařky si mohou vyrobit i vlastní kvásek, ale pro nás začínající je droždí zcela postačující. Ingredience: ● 3 hrnky hladké mouky ● 3 hrnky žitné mouky ● 1 balíček sušeného droždí ● 3 lžičky soli ● 2 lžičky drceného kmínu ● 3 hrnky vlažné vody ● 2 lžíce oleje Postup: Z droždí, špetky cukru a trošky vlažné vody připravíte kvásek. Všechny další suroviny smícháte,
Admirál „dřevěná noha“ bránil kolonie
historyplus.cz
Admirál „dřevěná noha“ bránil kolonie
V bitvě u Malagy jej v roce 1704 trefí dělová koule do levé nohy, následuje amputace pod kolenem a povýšení za statečnost na nadporučíka. O tři roky později, v bitvě o námořní základnu Toulon, ztrácí levé oko. Během bojů o Barcelonu v letech 1713–1714 ho kulka zase trefí do pravého předloktí a ruka zůstane chromá. Tak začíná kariéra
Loewe otevírá parfémový chrám v Soulu
epochalnisvet.cz
Loewe otevírá parfémový chrám v Soulu
Španělský módní dům Loewe otevírá svůj první vlajkový boutique v jihokorejském Soulu. Dvoupatrový prostor v designové čtvrti Seongsu propojuje španělskou tradici s korejskou estetikou a funguje i jako zážitkový prostor.   Interiér soulského butiku Loewe je rozprostřený do dvou podlaží. Jeho design působí jako harmonický dialog mezi středomořskou tradicí a současnou korejskou vizuální kulturou. Prostor
Nové Dokumentační centrum v Norimberku otevře začátkem léta
epochanacestach.cz
Nové Dokumentační centrum v Norimberku otevře začátkem léta
Německo upevňuje svou pozici jedné z nejvyhledávanějších evropských turistických destinací. Nejnovější kulturní projekty, otevření inovativních muzeí a velkolepé rekonstrukce historických památek přitahují návštěvníky z celého světa. V nadcházejících měsících se zde propojí kultura, historie i moderní zážitky do jedinečné nabídky turistických míst – přinášíme jejich výběr. Po přibližně pětileté přestavbě se koncem května nebo začátkem
Hublot posouvá standardy záruky programem 5+5 let
iluxus.cz
Hublot posouvá standardy záruky programem 5+5 let
V rámci prestižní události Watches and Wonders 2026 představuje Hublot novou kolekci hodinek, která potvrzuje jeho dlouhodobý závazek k odvážnému designu, technické preciznosti a inovacím. Do popředí
Povyráží se Matáskova žena raději s jinými?
nasehvezdy.cz
Povyráží se Matáskova žena raději s jinými?
Hroutí se snad Davidu Matáskovi (63) i čtvrté manželství? Herec ze seriálu Bratři a sestry utekl už od tří manželek a vždy propadl kráse jiné ženy. Jen aby s tou čtvtou, současnou, s o pětadvacet le
7 věcí, kterým daly jména antické postavy
epochaplus.cz
7 věcí, kterým daly jména antické postavy
Řecké i římské mýty jsou plné zajímavých postav. A ty se schovaly do slov, která v mnoha jazycích používáme dodnes. O některých dobře víme, jiné se tu dobře skryly… AFRODIZIAKUM postava: bohyně lásky Afrodita Nedaleko ostrova Kypr hodí Titán Kronos do moře genitálie svého otce Úrana. Vytvoří se kolem nich bílá pěna (řecky aphros) a