Domů     Matka byla jako vyděšené dítě
Matka byla jako vyděšené dítě

Moje maminka byla celý život v domácnosti. Vždycky měla doma naklizeno a nepamatuji si na den, kdy by na stole nestála teplá večeře.

Nikdy neměla ambice jít do práce a takzvaně dělat kariéru. Tatínek nás v pohodě uživil a v životě své ženě nedal najevo, že by si ji snad nevážil. Měli hezký vztah a já jsem jim vděčná za to poklidné dětství.

I díky němu jsem v sobě našla sílu na to, abych se zdravým rozumem zvládala to peklo spojené s matčinou nemocí.

Tatínek odešel do penze ve dvaašedesáti letech. Do té doby pracoval jako ředitel jednoho menšího státního podniku a díky téhle skutečnosti dosáhl na slušný důchod. On i maminka byli ještě v té době plní zdraví a síly, takže si spolu volno užívali.

Hodně chodili na procházky, sem tam si zašli do divadla, jezdili i na chatu – prostě ideální život dvou starších  lidí, kteří se mají rádi. Tahle pohoda trvala nějakých patnáct let.

Roztomile střelená

Za rodiči jsem pravidelně jednou týdně chodila – buď sama, nebo s dcerou, velmi výjimečně jsem vytáhla i manžela. K tomu, abych si uvědomila, že se kolem matky děje něco podivného, jsem potřebovala poměrně dost času.

Tatínek totiž dokázal obrušovat hrany naprosto všemu, co byť jen z dálky připomínalo problém. Že maminka vyběhla ven pro chleba a místo něho přinesla lak na vlasy? Že uklidila klíče do mrazáku a ke svíčkové uvařila brambory místo knedlíků?

To buď odbýval tatínek mávnutím ruky (všichni jsme občas roztržití, ne?), anebo se smál. A když jsme spolu byli sami, prohodil třeba: „A víš, že jsem rád? Teď, když je maminka takhle roztomile střelená, se s ní aspoň nenudím.“

Potíže se stupňovaly

Maminka ale bohužel přitvrdila. Jednou, když byl tatínek na rybách, nechala přetéct vanu tak, že vytopila dokonce i sousedy ob jedno patro. Jindy zase nechala celou noc otevřené dveře do bytu.

Ale teprve v ten den, kdy nechala v kuchyni puštěný plynový hořák, aniž by ho zapálila, a v klidu se odešla dívat do obýváku na televizi, došlo i tatínkovi, že do jejich života vstoupil Problém.

Absolvoval s maminkou kolečko po doktorech a po mnoha vyšetřeních to bylo jasné.

Měla namalovat, kolik je hodin

Až mnohem později (nejspíš si nejdřív musel sám v sobě tu novou skutečnost zpracovat), mi tatínek alespoň částečně popsal, jak vyšetření v nemocnici probíhala.

Doktor, psychiatr, se prý začal ptát maminky po vyloučení dalších možných příčin jejího podivného chování na naprosto banální věci – například na to, kolikátého je, jaký je měsíc, jaký rok, chtěl po ní, aby nakreslila ručičky na hodinách v určitém čase, aby si zapamatovala jednoduchá slova, aby odříkala své telefonní číslo, aby něco spočítala, nakreslila… Maminka se moc nechytala, připadala mu jako vyděšené dítě, které propadá ve škole u zkoušky.

Když mi to líčil, tak plakal. Přesto si tatínek zachoval nadhled. Uklidňoval mě: „Prostě tu holt budeme žít ve třech. Já, maminka a pan Alzheimer. Nějak to zvládneme, neboj.“… no, nezvládli.

Tatínek umřel na infarkt tři roky poté, co si oficiálně vyslechl diagnózu své ženy.

Na nemoc jsme zbyly samy

Na pana Alzheimera jsme zůstaly s maminkou samy. Byla jsem připravená na boj, ale to, co následovalo, předčilo i mé nejčernější obavy. Ze začátku jsem se u matky stavovala dvakrát denně. Ráno a k večeru po práci.

Až na drobná nedorozumění se sousedkou (maminka si prý pouští ve tři ráno nahlas televizi) všechno probíhalo relativně v pohodě. Nosila jsem jí jídlo a čisté prádlo, a když bylo třeba, tak jsem jí lehce poklidila.

Když jsem jednou zjistila, že se možná celé dva dny nedotkla ničeho, čím jsem jí naplnila ledničku, že pila jenom vodu a že za celou dobu nesundala noční košili a župan, došlo mi, že přituhuje. Rozhodla jsem se, že ji nastěhuji k nám do bytu.

Spala by v pokoji naší dcery, která beztak trávila většinu času na škole v Praze.

Měl ji za rozmazlenou

Ukázalo se, že problém je ještě závažnější, než se původně zdálo. Manžel se postavil velmi striktně proti. Mé rodiče téměř od samého začátku našeho vztahu „nemusel“ a na maminku měl jasný názor.

Koukal na ni jako na rozmazlenou sobeckou paničku, která byla líná jít do práce a druhým pořád z nudy kafrala do života. Moje matka ho zkrátka iritovala a bránit ji nemělo cenu. Už jsem to zkoušela tolikrát a marně…

Život se mi drolil pod rukama

K mamince jsem se nastěhovala. Můj muž bydlel doma sám, dcera přijížděla z Prahy sporadicky. Se svým přítelem si pronajala malý byt, k vysoké škole si našli i práci, měli svůj svět.

Čím dál intenzivněji jsem si uvědomovala, že se mi život, který byl do té doby celkem spokojený, drolí pod rukama. V práci jsem si domluvila zkrácený úvazek a chodila tam jen na čtyři hodiny.

V tu dobu kontrolovala maminku sousedka, za peníze a za to, že jsem jí také nakupovala. Měla bolavé nohy, jinak ale byla v naprostém pořádku a mohla jsem se na ni spolehnout

S maminkou to šlo ovšem dost rychle z kopce. Byla čím dál roztržitější a podrážděnější, někdy zase byla naopak silně apatická, přestala se orientovat v čase. Ve dvě v noci mi šla dělat snídani a budila mě do práce.

Ječela na mě, že přijdu pozdě a že jsem ulejvák. Jindy se přenesla v čase o desítky let zpátky a začala mi nadávat, že mám binec v pokojíčku a že jsem si ještě nenapsala úlohu. A ať se prý těším na to, až přijde tatínek z práce domů!

Kdybych z toho všeho nebyla tak vyčerpaná, možná by mě její hlášky sem tam i pobavily.

Přidal se stihomam

Co ale bylo nejhorší – začala trpět stihomamem. Například byla přesvědčená o tom, že ji chce sousedka zabít, konkrétně zapíchnout nožem. Jednou dopoledne, když jsem byla v práci, proto vyhodila všechny nože z okna. Jen zázrakem nešel zrovna nikdo po ulici.

Maminka začala být nebezpečná sobě i druhým, a já se k tomu musela postavit. S těžkým srdcem jsem přestala chodit do práce a až moc dobře si uvědomovala, že ztrácím jediné pojítko mezi normálním světem a nemocným světem své matky.

Zůstala jsem s ní „na plný úvazek“ a sama jsem z toho všeho nezačala bláznit jenom proto, že jsem se mohla spolehnout alespoň na částečnou pomoc sousedky.

Během těchto dvou nebo tří hodin, které byla ochotná obětovat, jsem zaběhla nakoupit, nebo jsem se šla třeba jen tak nazdařbůh projít. Finance naštěstí nebyly problém, tatínek našetřil celkem dost na to, aby sobě i mamince zabezpečil důstojné stáří.

Kdyby chudák tušil… Z peněz jsem brala opatrně a po malých částkách, nevěděla jsem, jak dlouho to peklo bude trvat. Na svého manžela jsem se bohužel spolehnout nemohla. V té době jsme se hodně odcizili.

Vzácné chvíle prozření

No a teď už to hodně zkrátím, protože zacházet do detailů by bylo k osobě mojí maminky neuctivé.

Jen naznačím, že postupem doby úplně zapomněla na to, že někdy dodržovala nějaké hygienické návyky, že sama chodila na záchod… To už byl takový rozpad osobnosti, že jsem byla nucena to vzdát.

Umístila jsem ji do důstojného zařízení a už ji chodila jenom každý den navštěvovat. Pouze ve velmi světlých chvilkách si uvědomovala, kdo jsem. Ty přicházely ale už jen velice sporadicky. Nakonec už si vůbec nevzpomínala. Bylo to pro mě strašné.

Jeden život končí, jiný začíná

Když umírala, držela jsem ji za ruku. V jednu chvíli mi ji překvapivě pevně stiskla. Myslím, že v momentu, kdy odcházela, byla opravdu se mnou. Mezitím se mi rozpadlo manželství a já se pomaličku hrabu z nejhoršího.

Nad vodou mě drží práce a taky fakt, že dcera čeká miminko. Budu jí s ním pomáhat a už se na to moc to těším. Po studiích se totiž nastěhovali s přítelem do bytu po mé mamince a já je tak mám nablízku. Co víc si můžu přát?

Olga A. (55), Zlín

reklama
Související články
4.5.2024
Stejně jako máma jsem byla posedlá vzhledem. U ní jsem to nenáviděla, a přitom jsem dusila svoji dceru. Moje matka měla štěstí, že se vdala za úspěšného muže. Můj otec vydělával dost peněz, takže ona mohla být doma a starat se o sebe. Zastávala názor, že žena musí být prostě krásná. Tento styl výchovy jsem převzala od ní i já, ačkoli jsem to nenáviděla. Jak se to stalo? Snadno. „Nepoveden
3.5.2024
Tereza je naše vymodlené dítě. Dlouho se nám nedařilo počít, ale nakonec se na nás usmálo štěstí. I když pak se od nás zase odvrátilo. S Vláďou jsme se seznámili, když nám bylo už 35 let. Oba jsme toužili po rodině, ale před tím jsme nenašli vhodné partnery. Osudový muž Vláďa Jakmile jsme narazili na sebe, oba jsme věděli, že to je přesně ono. Proto jsme ani neotáleli a dohodli jsme se, ž
2.5.2024
Po smrti nevlastního otce se stalo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Dědictví zasáhlo do mého života nelítostně, ten domek jsem musela rychle opustit. Nevlastního otce jsem měla moc ráda. Maminka si ho vzala, když mi bylo pět let. Vycházela jsem s ním dokonce lépe než s mámou. Spolu pak měli syna Vojtu. Máma Vojtu rozmazlovala a stavěla nás proti sobě. Byla jsem ráda, když jsem vypadla po učňáku
1.5.2024
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem si, že to je láska na celý život. Když jsem otěhotněla, úmyslně jsem našim neřekla n
29.4.2024
Čekaly jsme s mámou na tátu. Ohlásil, že si přijde pro věci. Rodiče procházeli složitým rozvodem a hádali se kvůli majetku. Naši koupili chalupu, když jsem byla ještě malá. Ze zchátralého stavení udělali společnými silami malebnou vilku. A ze sadu plného starých stromů a v neposlední řadě kopřiv, vysokých jako urostlý chlap, tak pěknou zahradu, že o ní vyšel článek v časopise Zahrádkář, dodn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zavražděná Otýlie Vranská: Kdo rozporcoval mrtvou dívku v kufrech?
epochaplus.cz
Zavražděná Otýlie Vranská: Kdo rozporcoval mrtvou dívku v kufrech?
Nádražák lehce nadzvedne víko opuštěného kufru a sáhne dovnitř. Snad se mu podaří nahmatat třeba občanský průkaz. Jeho ruka však narazí na něco měkkého, poddajného. A studeného. „Myslel jsem, že sahám na kus masa,“ sdělí později kriminalistům. V podstatě to tak bylo. Je mladá i pohledná. A tak se Slovenka Otýlie Vranská vydá hledat štěstí
Vranová Lhota a Vraní Hora: Skutečně jsou tato bývalá sídla útočištěm duchů?
enigmaplus.cz
Vranová Lhota a Vraní Hora: Skutečně jsou tato bývalá sídla útočištěm duchů?
Obec Vranová Lhota leží v údolí říčky Třebůvky v okrese Svitavy. V obci stojí tvrz, o níž první písemná zmínka pochází z roku 1406. Jedná se o původní středověkou stavbu s gotickou a renesanční přesta
Je zamilovaný do Kohoutové?
nasehvezdy.cz
Je zamilovaný do Kohoutové?
Někdy se stává, že se do sebe během natáčení zamilují dva herečtí kolegové. Možná je to i případ Bereniky Kohoutové (33) a Filipa Blažka (50), kteří hrají zamilovanou dvojici v seriálu Jedna rodina.
Záhada mých skvrn na rukou
skutecnepribehy.cz
Záhada mých skvrn na rukou
Od dětství jsem trpěla záhadnou nemocí. Nikdo mi nedokázal pomoci. Až minulý život ukázal příčinu. Prvně se mi to stalo jako miminku a s naprostou pravidelností se ten nevysvětlitelný „problém“ opakoval každý rok – vždy ve stejném období. Tu záhadnou nemoc nedokázal nikdo nikdy rozluštit, až do mých třiatřiceti let. Do roka a do dne V čem spočívala ta
Mé ztracené dítě se objevilo a změnilo mi život
nejsemsama.cz
Mé ztracené dítě se objevilo a změnilo mi život
Tehdy jsem byla sama ještě dítě! Pozdě jsem litovala, že jsem své miminko dala k adopci, ale neměla jsem na výběr. Po letech si mě však našlo! Je to tak dávno, a přesto se na to nedá zapomenout! Stále to strašně bolí. Bylo mi šestnáct, když jsem se zamilovala do vojáka, který sloužil v našem městě. Myslela jsem
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zámek Kynžvart: Dřevomorka už dávno neřádí
epochanacestach.cz
Zámek Kynžvart: Dřevomorka už dávno neřádí
Zámek Kynžvart je vystavěn v kombinaci klasicismu a empíru a od roku 1828 v něm sídlilo muzeum, jedno z nejstarších v Čechách. Býval letním sídlem hraběte a diplomata poloviny 19. století Klemense Metternicha, a proto se v něm také odehrálo mnoho významných setkání evropských politiků. Navštívil ho ale například také básník Johann Wolfgang Goethe. Poté, co byl zestátněný zámek v roce
Asijské nudle s vepřovým masem
tisicereceptu.cz
Asijské nudle s vepřovým masem
Co nesmí chybět v žádném asijském pokrmu? Především chilli, které dodá pokrmu ten správný říz, čerstvé bylinky, křupavá zelenina a sezamová semínka. Suroviny 200 g vepřových nudliček (například
Kde leží hrob abatyše Mlady?
historyplus.cz
Kde leží hrob abatyše Mlady?
Archeologové důkladně prozkoumávají ostatky, vyzvednuté z hrobu č. 110 na pohřebišti svatojiřského kláštera na Pražském hradě. Dlouhá léta se vědci domnívali, že patří abatyši Anežce Přemyslovně, nevlastní sestře Přemysla Otakara I., která zemřela roku 1228. Teď se ale zdá být všechno jinak… Datování kosterních ostatků, odhalených v hrobě č. 110, určuje, že jejich majitel či
Jak se pářili termiti před 40 miliony lety?
epochalnisvet.cz
Jak se pářili termiti před 40 miliony lety?
Vědci nalezli v třetihorním baltském jantaru důkazy, že nejen vzhled hmyzu, ale také jeho chování je konzervováno desítky milionů let. Přibližně před 40 miliony let se termití pár druhu Electrotermes affinis zrovna věnoval námluvám, když uvízl v lepkavé pryskyřici stromu a navždy zůstal uvězněn ve zkamenělém jantaru. Tato dosud jediná známá fosilie páru termitů poskytla
U viru ptačí chřipky byly zjištěny nové mutace
21stoleti.cz
U viru ptačí chřipky byly zjištěny nové mutace
Podle nové, dosud nerecenzované studie získal virus ptačí chřipky, který momentálně šíří mléčnými farmami ve Spojených státech, desítky nových mutací. A to včetně těch, které jej mohou učinit schopněj
Milionářské sny o medu
iluxus.cz
Milionářské sny o medu
Milionáři často dostanou, co chtějí, a Sir Jim Ratcliffe, spolumajitel Manchester United, je toho dokonalým příkladem. Po osmnáctiměsíčním boji o plánování vyhrál spor se sousedem ohledně úlů a teniso