Jsem žena do nepohody a pro strach mám uděláno. Ovšem to, co nás jednou potkalo, dokázalo nahnat husí kůži i mně.

Ráda jezdím se svými vnuky na výlety. Patřím mezi ty babičky, kterým nedělá problém řídit auto. Tehdy jsme projížděli pozoruhodnou krajinou Lužických hor. Bylo krásně, nicméně mí malí drahouškové potřebovali akutně zastavit.

Jak už to u dětí bývá, třebaže byla na obzoru vesnička, musela jsem zastavit okamžitě.

Děti pobíhaly a křičely

Vnoučci vběhli do pole za mohutný strom a vysoké roští. Když jsem je doběhla, zůstala jsem stát jako opařená. Ve stínu stromu stála kaplička. Děti se rozběhly k ní. Pobíhaly kolem, honily se a nakonec je zaujala akustika.

Nadšeně začaly v malém prostoru pokřikovat a výskat. Nechala jsem je, ať se proběhnou. Když jsem se ale rozkoukala, zaujala mě na stěně připevněná destička.

Pietní místo

Zamířila jsem k ní, abych si ji přečetla. Mráz mi přeběhl po zádech. Stálo na ní, že v těchto místech tragicky zemřeli dva mladí lidé. Svůj život skončili tragicky ve stejný den. Přemýšlela jsem, co se jim mohlo stát?

Co se přihodilo na tomto svatém místě za tragedii, která si vyžádala dva mladé životy?

Mladí výletníci

Ve vsi, která se rýsovala na obzoru, jsem zastavila. Oslovila jsem pána, který v tu chvíli pracoval na zahradě, abych se ho na to místo zeptala. Náhoda mi přála. Ochotně pokýval hlavou a řekl: „Moje žena vám o tom poví.

Ona to viděla.“ Z domu vyšla stařenka a začala mi vyprávět příběh, který se k tragédii, jež se stala před více jak dvaceti lety, vázal. Nikdy prý na tu chvíli nezapomene. Ten den se zastavili v místní hospůdce dva mladí studenti.

S krosnami na zádech se potloukali krajinou a přespali, kde se zrovna dalo. V hospůdce hodně popili, a protože čas pokročil, setmělo se, a začalo pršet, rozhodli se přenocovat v kapličce.

Blesk udeřil

Rozdělali v ní oheň a dál bujaře popíjeli. Jejich hlasité povykování se neslo krajinou dlouho do noci. „Vstala jsem tehdy a šla se podívat z okna,“ pokračovala stařenka. „Pomyslela jsem si, že je to rouhání takto běsnit na svatém místě.

Že ty dva musí bůh potrestat.“ Těchto slov ale hned vzápětí litovala. Tma se rozsvítila elektrickým výbojem, viděla klikatý blesk, který sjel z nebe rovnou do kapličky. Země se otřásla, až se jí srdce zachvělo.

Nebylo jim pomoci

„Já s manželem i všichni sousedé jsme vyběhli z domů.“ Když dorazili ke kapličce, nebylo už těm dvěma mladým pomoci. Blesk je zabil. Dodatečně se mi podlomila kolena. Byla jsem ráda, že jsem s vnuky v bezpečné vzdálenosti.

Od té doby jsem projela kolem toho místa několikrát, nikdy jsem se ale už raději nezastavila. Inu, ke svatyni je třeba přistupovat s úctou.

Soňa L. (63), Teplice