S manželem jsme už v důchodu a naší velkou radostí jsou vnoučátka. Vyrůstají však s novou ženou našeho syna, která je na ně zlá a často je bije.

Syn je podruhé ženatý. Svou první ženu Janičku znal odmalička. S její maminkou jsme byly velké kamarádky. Jana s naším Petrem se do sebe zamilovali a vzali se. Ještě hezčí bylo, když se narodily děti, nejdřív Petruška a za dva roky po ní Honzík.

Nejdříve bydleli mladí v podnájmu, když zemřela moje maminka, nastěhovali se do jejího domku. Dva roky nato Jana zemřela. Na přechodu ji srazilo auto. Petrušce bylo sotva sedm a Honzíkovi pět. Synovi se zhroutil svět.

Byl jak tělo bez duše, nedokázal si poradit sám se sebou, natož s dětmi a domácností. Musely jsme nastoupit my dvě babičky a dokonce i dědové. V péči o děti jsme se střídali, já navíc pomáhala synovi s domácností.

Skoro rok trvalo, než se jakžtakž vzpamatoval a byl schopný převzít péči o domácnost i o děti. Byla jsem to já, kdo mu jednoho dne řekl, ať si najde novou ženu a dětem mámu. Dnes bych si za tu radu nafackovala.

Přivedl zlou macechu

Věra byla jeho sousedka. Nikdo mi nevymluví, že si Petra nevyhlédla, aby ho mohla klofnout. Z jeho vyprávění jsem pochopila, že to byla ona, kdo ho neustále kontaktoval, chtěla mu pomáhat, nosila mu jídlo, byla přesládlá k dětem. No a náš hodný Petr podlehl.

Netrvalo dlouho a byla druhá svatba. To už byla Věra v jiném stavu. Ještě před svatbou se nastěhovala k němu do domu. Všechno tam přeorganizovala a vymýšlela si. Nic jí nebylo dost dobré. A Petr dělal, co jí na očích viděl.

K dětem se zpočátku chovala hezky, ale postupně se její vztah k nim začal měnit. Začala je komandovat, křičí na ně a občas je i fyzicky trestá.

Rozmazluje své dítě

Po narození malého Matyáše se všechno ještě zhoršilo. Věra zapřáhla děti do péče o domácnost i o malého. Syn jezdí často na služební cesty a není doma. Dozvěděla jsem se, že v těch dnech mají děti doma peklo. Je to jako z pohádky o zlé maceše.

Dokonce už zakazuje dětem, aby za námi chodily. K nám je ale přece jen občas pustí, k druhé babičce však ne. Tak Janičky maminka, aby viděla své vnoučky, chodí k nám. Kdykoliv chci vnuky navštívit, tak se musím nejdřív zeptat na dovolení.

Jednou jsem si dovolila přijít bez ohlášení a Věra mě vyhodila, že děti mají domácí vězení, Petr je pryč a ona má na návštěvě kamarádku. Své třetí vnouče vůbec nevídám. Věra prohlásila, že mu jako babička stačí její matka.

Mockrát jsem si chtěla o všem promluvit s Petrem, ale on na tohle téma nechce vůbec mluvit. Jsem z toho zoufalá. Tak moc bych chtěla, aby děti byly šťastné, celé noci přemýšlím, jak to udělat, aby bydlely u nás.

Marie (65), Domažlice