Domů     Našel smrt v sutinách
Našel smrt v sutinách
5 minut čtení

Mnoho let jsme snili o vlastním bydlení. Nedařilo se nám to. A když se na nás konečně usmálo štěstí, přišla tragédie.

Už celou noc a celý den sedím na jedné rozvrzané židli pod lípou. Jsem zcela otupělá strachem a zoufalstvím. Nejsem v tom ale sama. Vedle mně, na dece, leží a usedavě pláže Monika. Obě jsme strašně zoufalé. A nikdo nám nedokáže pomoci. A jak by asi také mohl.

Vždyť před námi leží v troskách celý náš život a budoucnost. Doslova a do písmene. Dům, který měl být naším domovem se zřítil. A naši oba manželé jsou kdesi v jeho sutinách. Ani za 15 hodin je ještě nedokázali záchranáři vyprostit ven.

Moje životní láska

Pavla, svého muže, jsem potkala před mnoha lety. Ještě na střední škole. Chodil na večerní průmyslovku a přes den pracoval jako dělník. Byl to kluk z děcáku a každý mi ho rozmlouval. Nejvíc samozřejmě rodiče.

Báli se, že to bude problémový muž, který nepoznal teoplo domova a vyrůstal v podivných podmínkách. Začali o něm mluvit jako o „kriminálníkovi“. A to i přesto, že s policií neměl nikdy nic společného. Opak byl ale pravdou.

Pavel byl totiž velice slušný a hodný kluk. Strašně moc toužil po opravdovém přátelství, po dobrém slově, věrné lásce a nakonec také po vlastní rodině. Mít skutečnou rodinu považoval za největší bohatství.

Nechtěli o tom ani slyšet

Jenže moje rodiče o našem vztahu nechtěli ani slyšet. Snažili se mě všelijak přemlouvat, vysvětlovat, citově vydírat a dovolávat se poslušnosti a mojí lásky k nim.

Pavel se jim snažil vysvětlit, že to se mnou myslí opravdu vážně, že nás dokáže uživit a že z něj bude zodpovědný otec. Vše bylo ale marné. Každé setkání končilo hádkou, nepochopením a tvrdými výčitkami. Už se to nedalo vydržet, i když jsem vždy své rodiče velice milovala.

Tajná svatba

Nakonec jsme se tedy vzali tajně. U obřadu byli jen my dva a světci. Bylo mi to hrozně líto, věděla jsem, jak se vždycky moje mamka těšila na moji svatbu, jak táta očekával, že mě povede k oltáři. Ale nedalo se nic dělat.

Moji rodiče nepřijali Pavla a odmítali přijmout i to, že ho doopravdy miluju, že s ním chci skutečně být a že se ho prostě nevzdám. Přesto jsem to nakonec nevydržela a na poslední chvíli rodiče na svatbu pozvala.

Bojkotovali ji a vlastně nás oba ihned po ní odepsali. Byli dotčení a ublížení. A ať jsem se snažila, jak chtěla, moje kontakty s rodiči pomalu, ale jistě řídly, až vymizely docela.

Babičkou být nechtěla

A to i přesto, že jsem byla těhotná. Neměli jsme vlastně kde bydlet. Pavel byl na ubytovně a já do svatby žila u rodičů. Kdysi, ještě než jsem začala chodit s Pavlem, my naši slibovali celé první patro jejich pěkného prostorného domu.

Tehdy máme snila o tom, jak tam budu bydlet se svojí rodinou a ona si užije vnoučat. Teď ovšem rozhodně být babičkou nechtěla. Vnouče, které jí porodím s „kriminálníkem“ Pavlem, ji nezajímalo.

Z podnájmu do podnájmu

Místo slibovaného bydlení v domě u rodičů jsme tedy s Pavlem hledali, kam složit hlavu. Naštěstí Pavel dostal práci v nedalekém městě a k tomu i malou garsonku do pronájmu. Byli jsme štěstím bez sebe. Byt byl sice opravdu malinkatý, ale náš.

Měla jsem pár měsíců po maturitě a nastoupila jsem do jedné kanceláře. Aspoň do té doby, než půjdu na mateřskou. Pavel pře den pracoval a večer dojížděl do školy. Měl před maturou a jeho nervozita rostla.

Oba jsme se sesypali

Jednou večer jsem náhle začala krvácet. Soused nás rychle odvezl do nemocnice. Bohužel se už nedalo nic dělat a já o své vytoužené miminko přišla. Pavla to sebralo ještě víc než mě. Tak moc se těšil na to, že budeme úplná a krásná rodina.

Snažila jsem se ho utěšit, že příště to vyjde. Upnul se tedy na školu a udělal si ještě VOŠku. Dostal tak mnohem lepší práci a dobré místo. Finančně se nám začalo dařit a nakonec jsem i znovu otěhotněla.

Zprvu to byl jen sen

Pavel náramně ožil a začal ihned snít o našem vlastním bydlení. V zaměstnání měl kamaráda, který měl podobné plány. Nakonec si vymysleli, že spolu postaví dům, pro naše dvě rodiny. Souhlasila jsem, proč ne.

Tadeáš s Monikou byli velmi sympatičtí lidi a chtěli mít také svůj domov a rodinu. Půjčku jsme dostali. Monika měla od rodičů na konci města stavební pozemek. Nebyl sice moc velký, ale pro dům a malou zahrádku nám všem vyhovoval víc než dost.

Pavel měl zase z dřívějšího zaměstnání k ruce několik dobrých stavebních dělníků a řemeslníků. A tak se se stavbou začalo.

Byli jsme rodina

Mezitím se mě i Monice narodily krásné dcery. Pavel měl konečně svou rodinu a byl neskutečně šťastný. Zrychlil proto stavební práce, aby byl domeček, co nejdřív hotový. Pak prý si ještě pořídíme syna a on na zahradě zasadí strom.

Tak, jak to má správný chlap udělat. Místo toho teď ležel pod hromadou zdiva, domu, který měl být už do Vánoc postavený.

Konec čekání a všemu

Naše čekání s Monikou skončilo ještě ten den odpoledne. Tadeáše vyhrabali polomrtvého, ale podařilo se ho zachránit. Pavel byl mrtvý. Vše se zhroutilo, nejen ten náš vysněný domeček. Najednou jsem byla na světě sama.

Tedy s naší malou holčičkou, ale bez člověka, kterého jsem nesmírně milovala. Navíc jsem brzy zjistila, že jsem těhotná. Pavlovi se narodil Pavlík, jeho vytoužený syn, osm měsíců po jeho smrti.

Zůstala jsem sama

Děti už mi vyrostly a já jsem zůstala od Pavlovi smrti sama. Ne, že bych měla o nápadníky nouzi, ale Pavel byl moje jediná životní láska. Nikdo ho nemohl nahradit a už také nenahradí.

Zuzana W. (49), Klatovy

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Roky jsem se styděla otevřeně přiznat, že jsem milovala dva muže celý život. Dnes už své tajemství skrývat nemusím! Sedím u kuchyňského stolu, stará lampa vrhá měkké světlo na vybledlý ubrus. Venku je ticho, jen vítr občas zašumí v korunách jabloní. Jsem už stará, život jsem si odžila, a přesto mám pocit, že některé věci jsem pochopila teprve teď. Možná je to věk, možná ta samota, která mě nutí
3 minuty čtení
Říká se, že by se člověk neměl hrabat v minulosti, spíš hledět dopředu. Jenže, znáte to, přijde chvíle, kdy vytáhnete krabici s fotkami a vzpomínáte. Mohli jsme spolu zestárnout. Tak jsem si to malovala, když jsem slavila osmnácté narozeniny. Byla jsem k zbláznění zamilovaná a mám ho ráda dodnes. Vydrželo mi to celý život. Ale míjíme se a vždycky se míjet budeme. Přitom jsme se k sobě tak hodil
3 minuty čtení
Když jsem se potkala s bývalým manželem na hřbitově u hrobu rodičů, málem bych ho nepoznala. Vypadal hrozně, najednou mi ho bylo tak líto... Pepík byl moje velká láska. Znali jsme se od školy, chodil o dva roky výš, a byl to školní krasavec. Točily se kolem něj snad všechny holky z naší vesnice. Měl ale jednu velkou vadu, byl strašný sukničkář! Už když jsme spolu chodili, se to projevovalo. Don
3 minuty čtení
Klárka. Byla jako svěží vítr, který rozfouká všechny stíny. Dnes už tu je jen ten její. Má vnučka byla jiná než ostatní děti. Odmalička si vytvářela vlastní svět, plný fantazie a zvláštního porozumění pro věci, které jiní přehlíželi. Často jsme spolu chodily ven, do přírody, kde se jí oči rozzářily nejvíc. U stromů, květin, zvířat, tam byla doma. Povídaly jsme si o životě, o světě, o snech, ved
3 minuty čtení
Dlouhou dobu jsem nevěděla, jestli o tom někdy vůbec promluvím. Člověk si spoustu věcí nese v sobě a nechce se v nich zbytečně šťourat. Některé události už tolik nebolí, i když občas dokážou zasáhnout stejně silně jako kdysi. Dnes je mi osmdesát. A přesto mě občas přepadne takový stesk, jaký jsem naposledy cítila ve svých 12 letech. Bylo tehdy jaro. Slunce se konečně odhodlalo svítit naplno,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Fenomén poltergeista. Proč se nadpřirozené jevy často pojí s dospíváním?
enigmaplus.cz
Fenomén poltergeista. Proč se nadpřirozené jevy často pojí s dospíváním?
Říká se, že děti jsou citlivější na to, co je pro dospělé neviditelné. Někdy se ale tato vnímavost může obrátit proti nim. Podle některých teorií mohou děti a dospívající v období silných emocí nevědo
Gurmánský zážitek z grilování: třikrát jinak
tisicereceptu.cz
Gurmánský zážitek z grilování: třikrát jinak
Slunečné počasí vylákalo grilovat už všechny milovníky dobrého jídla. Připravit na grilu můžete opravdu širokou škálu zeleniny a různé druhy sýrů vhodných na gril, ale přece jen nejoblíbenější variant
Rozlišení bez smyslu: Studie tvrdí, že 8K televize jsou pro většinu diváků zbytečné
21stoleti.cz
Rozlišení bez smyslu: Studie tvrdí, že 8K televize jsou pro většinu diváků zbytečné
Ve výzkumu publikovaném v časopise Nature Communications pod názvem “Resolution limit of the eye – how many pixels can we see?” autoři z Cambridghské univerzity a společnosti Meta přišli s překvapivým
Sen odhalil, kde je poklad
skutecnepribehy.cz
Sen odhalil, kde je poklad
Tu paseku ze sna jsem dobře znala, ale nemohla jsem si vzpomenout, kde se nachází. Letní dovolená pak vše odhalila. Zjistila jsem, že to, co se nám zdá, může mít spojitost se skutečnými událostmi, třeba i s hodně dávnými. Krátce před důchodem se mi stalo něco neuvěřitelného. Díky tajemným silám jsme získali odměnu. Ve snu
Ultimátní oblečení na svah: Goldbergh GOLD Exclusive
iluxus.cz
Ultimátní oblečení na svah: Goldbergh GOLD Exclusive
Oblíbená značka zimního oblečení Goldbergh představuje Goldbergh GOLD Exclusive – exkluzivní limitovanou kolekci, která posouvá pojetí alpské elegance na novou úroveň Tato exkluzivní kapsulová kolekce
Telč – město, které dýchá romantikou a klidem
epochanacestach.cz
Telč – město, které dýchá romantikou a klidem
Není velké ani přehnaně pyšné. Ale je krásné. Navíc je to skutečné místo šťastných lásek. Alespoň tak TELČ nazval spisovatel František Kožík (†87). Asi proto, že se do něj každý ihned zamiluje. Telč je kouzelné místo s bohatou historií a nádherným centrem. Právě to je už od 90. let minulého století zapsané na seznamu UNESCO. Mohou za
Vztah Basikové s jejím novým princem nevyšel?
nasehvezdy.cz
Vztah Basikové s jejím novým princem nevyšel?
Byl to jen reklamní tah, nebo vzal vztah za své? Nad tím si teď mnozí lámou hlavu. V létě se totiž muzikálová hvězda Bára Basiková (62) pochlubila, že má novou lásku. Totožnost dotyčného nesdělila,
Létají v Yprech z věže kočky?
epochalnisvet.cz
Létají v Yprech z věže kočky?
Náměstí je narvané k prasknutí. Všichni vzhlížejí k věži nad tržnicí. „Už letí!“ křikne kdosi. Do natěšeného davu se snáší shůry mňoukající, k smrti vyděšená kočka.   Kdo nebohé zvíře dole chytí, může si připadat jako král jarmarku. Často se lidé i o tuto trofej poperou. Co na tom, že je zvíře raněné či polomrtvé, tradice je tradice.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Stal se podplukovník Sochor obětí atentátu?
historyplus.cz
Stal se podplukovník Sochor obětí atentátu?
Vyhlédne z okénka, když vtom spatří, jak se na jejich vůz v plné rychlosti řítí nákladní auto. Řidič stihne vyskočit, ale podplukovník Sochor namísto toho nahmatává samopal. Vystřelit už nezvládne. Vojenský náklaďák do jeho automobilu zprava narazí takovou silou, že ho zcela odmrští stranou. Důstojník je s vážnými poraněními převezen do nemocnice. Byla srážka nehodou,
Zamilujte si multifunkční líčidla!
nejsemsama.cz
Zamilujte si multifunkční líčidla!
Probíhají vaše rána v pracovních dnech ve spěchu, a na dlouhé zkrášlování není čas? Ale zároveň chcete vypadat upraveně, se zdravou barvou ve tváři? Tady se hodí tzv. multifunkční líčidla, která obsáhnou i několik kroků najednou. Výživa pleti je základ Klíčem je věnovat více času péči o pleť a můžete pak ubrat na líčení. Večerní péče je samozřejmostí a tu ranní můžete výrazně zkrátit díky
Přesycení světem zážitků. Tři psychologické mechanismy, které nás ženou za novým.
epochaplus.cz
Přesycení světem zážitků. Tři psychologické mechanismy, které nás ženou za novým.
Nuda, paradox moderní doby. Žijeme v éře neustálé konektivity a nekonečné nabídky zábavy, kde je všechno dostupné na jedno kliknutí. A přesto nás často přepadá pocit prázdnoty a ztráty smyslu. Nuda tak není pouhým nedostatkem podnětů, ale složitým psychologickým mechanismem s hlubokými kořeny v lidském vývoji. Věda se dnes na nudu dívá jako na emocionální