Věčně jsme se se sousedem hádali. Naposled kvůli břečťanu, který přerostl na jeho zahradu. Řval a choval se jako hulvát.

Zase jsme se s tím chlápkem odvedle pohádali. Stříhal břečťan, můj břečťan, který přerostl zeď a plazil se po jeho. Stříhal ho však velice neurvale. To jsem si nemohla nechat líbit.

„Stříhejte prosím opatrně,“ žádala jsem ho, ale zdvořile. „Vždyť tu rostlinu poškozujete.“ Začal vykřikovat, že břečťan je zákeřná liána z třetihor a vraždí vše, co mu přijde do cesty.

„Asi moc koukáte na katastrofické filmy,“ usoudila jsem. „Myslíte, že přeháním?“ hulákal. „Valí se mi sem váš břečťan a zničí mi zahradu, jestli ho nezastavím!“ Zvyšovali jsme hlasy.

Slavil narozeniny

Otevřela se dvířka a na dvorku se objevila jeho maminka, vlídná stařenka s bílými vlasy. Hádku ignorovala a třaslavým hláskem neurvalce vyzvala: „Pročpak slečnu nepozveš na tu svou dnešní oslavu narozenin? Slušelo by se to, vždyť je to sousedka.“

Vyvalil oči: „Jaká slečna? Táhne jí na čtyřicet. A proč bych ji zval? Je protivná jak činže.“ Hodila jsem po něm gumovou pracovní rukavici.

Hledá se nevěsta

Za nějakou dobu zvonek. Byla to ta stařenka. Pozvala jsem ji dál. Těžce usedla na lavičku a povídá: „Přišla jsem se omluvit za syna. Není takový, jak vypadá. Býval to docela citlivý hoch. Ale vyrůstal bez táty a zvlčil. Marně mu hledám nevěstu.

Nechtěla byste přijít večer na tu oslavu?“ Dívala se tak prosebně, že jsem řekla, že přijdu, ač se mi po čertech nechtělo. Vydolovala jsem ve špajzu flašku, která tam asi rok překážela, a tak jsem měla i dárek.

Když jsem mu ho předávala, koukal jako sůva z nudlí. Zjevně nevěřil svým očím: „Vy jste fakt přišla? Máti se za vámi stavila, že jo? Dobrovolně byste nepřišla. Vodku nemám rád. To jste nemohla přinést rum?“ Tím jsme měli za sebou úvodní formality.

Byl pěkný letní večer, sešlo se tu pár celkem normálních lidí, hrálo se na kytaru. Nakonec jsem to nějak přežila. Když jsem se plížila domů, stařenka to postřehla a polohlasem mi povídá: „A víte, že byste se k Frantovi docela hodila? Myslím, že jsem mu nevěstu konečně našla,“ pochválila se závěrem.

Sama doma jsem se tomu zasmála. Vdát se za souseda! Leda až se úplně zblázním. Asi za dva dny na mě zvonil slušně oblečený chlápek s čerstvě umytými vlasy, rudý jako vlčí mák, v ruce flašku vína.

Nejdřív jsem ho nepoznala, ale byl to on, soused Franta. „Nemůžu už s matkou vydržet,“ šeptal mi. „Furt o vás mluví. Poslala mě sem. Pojďte, chvíli to spolu vydržíme, aby se uklidnila.“

Vydrželi jsme to spolu až do večera, stejně tak i další den. A tak se Frantova maminka nakonec dočkala i vnoučat, což si řadu let vroucně přála.

Radka L. (62), Vsetín