Loni v zimě jsem prožila něco děsivého. Ve sklepě domu jsem zaregistrovala záhadné kroky a stíny, které mě „sledovaly“.

S manželem Pavlem bydlíme už několik let v jedenáctipatrovém domě úplně nahoře. Máme malý byt a hojně tedy využíváme sklep. Je prostorný a vejde se tam spousta věcí.

Zbývaly už jen dva týdny do Vánoc a zrovna napadl sníh. A protože máme dvě malá vnoučata, chtěla jsem je vzít na boby. Kousek od našeho domu se nachází pěkný a docela prudký kopec.

Nečekaný nepořádek

Po snídani jsem sjela do přízemí a po schodech sešla do sklepa. Máme ho až úplně vzadu. Když jsem vstoupila do společných prostor sklepení, zaslechla jsem nějaké kroky.

V tu chvíli mi prolétlo hlavou, že je tu asi někdo další z nájemníků, a zpočátku jsem to příliš neřešila. Prosmýkla jsem se chodbičkou a dorazila k naší kóji.

Když jsem ji otevřela, zaskočil mě nepořádek, který jsem tam našla. Boby jsem sice ihned uviděla, ale trčely až úplně vzadu u zdi, takže jsem musela řadu věcí nejprve vyndat.

Zahlédla jsem stín

Tahala jsem ven nejrůznější krabice a bedny a přitom znovu zaslechla jakési kroky. Podívala jsem se do chodby, ale nikoho jsem nespatřila. Pokračovala jsem v práci a konečně vytáhla boby. Jenže kroky neustávaly. Přišlo mi to zvláštní.

Podívala jsem se opět do chodby a najednou zahlédla nějaký stín. „Je tam někdo?“ zvolala jsem. Nikdo se neozýval. Vrtalo mi to hlavou, takže jsem šla tu záhadu prozkoumat.

Došla jsem až na konec chodby ke schodišti, ale zela prázdnotou. Vracela jsem se zpátky ke kóji a vtom jsem znovu spatřila nějaký stín, který se pohyboval po zdi zleva doprava.

Utíkala jsem k výtahu

Byla jsem docela vystrašená, popadla boby, zamkla sklep a běžela nahoru k výtahům. Obvykle je v domě docela rušno, teď se tu však jako na potvoru neobjevila ani noha. Přivolala jsem si výtah a mezitím znovu zaslechla kroky.

Bála jsem se a už jsem se raději ani neotáčela. Sotva přijel výtah, rychle jsem otevřela dveře a zmáčkla jedenácté patro. Jakmile se rozjel, zaslechla jsem nějaké úpění, které se naštěstí postupně, jak kabina stoupala, vytrácelo.

Do sklepa už nechodím

Rozrazila jsem bytové dveře, které jsem okamžitě zamkla, a běžela za Pavlem. Manžel mému vyprávění nechtěl věřit. Já byla ale vyděšená. Nevím, co se ve sklepě dělo a kdo mě tam přišel navštívit. Vyprávěla jsem o tom kamarádce, která bydlí o dvě patra níž.

Žasla a koukala na mě s otevřenou pusou, protože se s žádnými kroky ani stíny ve sklepě nikdy nesetkala. Nemám tušení, kdo to tehdy byl, ale každopádně od té doby už do sklepa nechodím a v případě potřeby posílám dolů Pavla.

Vendula K. (61), Svitavy