Moje dětství bylo těžké. Naše maminka zemřela. Táta byl despota. Jedinou mojí spřízněnou duší se stal toulavý pejsek Bobi.

Doma jsem jako dítě měla peklo. Maminka zemřela, když jsem byla ještě malá. Otec hodně pil a často dokázal propít skoro celou výplatu. Čtyři roky jsem chodila do školy u nás na vesnici.

Měli mě tam rádi, protože se tam všichni znali a učitelé věděli, jak těžké dětství mám. To se však změnilo, když jsem od páté třídy začala jezdit do vedlejší vesnice, kde byla devítiletka. Tam jsem nezapadala, byla jsem všem pro smích. Holka z chudé rodiny.

Nestěžovala jsem si

Jenže vždycky může být hůř. Ani nové učitelce jsem nepadla do oka. Vždycky si musela najít i sebemenší chybičku, aby mi mohla dát špatnou známku nebo poznámku.

A já nebyla dítě, které by si stěžovalo. Taky nebylo komu. Jediná babička, kterou jsme měli, žila daleko. Měla jsem jen tři sourozence, kteří to taky neměli lehké. Otec se choval jako tyran k nám všem.

Věrný přítel

Když mi ujel autobus a chodívala jsem dva kilometry sama pěšky domů, občas se ke mně přidal toulavý pes, kterému se ve vsi přezdívalo Bobi. Vždycky jsem ho podrbala a dala mu něco ze své skromné svačiny.

Cestou jsem mu vyprávěla , co se mi zase stalo. Bobi naslouchal, jako by mi rozuměl. Ten den na mě Bobi zase čekal, pohladila jsem ho a šlapala rychle, abych byla doma dříve, než se vrátí otec z práce.

Jenže ten den skončil táta dříve, cestou domů jsem ho našla vyspávat v příkopu. Zase přebral. Snažila jsem se ho probudit. Otec se zvedl a nenávistně se na mě podíval. Bylo jasné, že mi chce jednu vrazit.

Bobi mstitel

Jen ale napřáhl ruku, Bobi skočil a zakousl se. Otec dolezl s kvílením k prvnímu domu a tam halekal, aby ho někdo odvezl na pohotovost. Mělo to dramatickou dohru, nad Bobim se stáhly mraky.

Naštěstí se lidé psa zastali a někteří se nechali slyšet, že měl tátovi ublížit víc, aby na nás ruce už nikdy nevztáhl. Díky policii a výslechům místních se konečně provalilo, jak se k nám otec chová.

Tehdy dokonce přijela babička, která se o mě a mé sourozence začala starat. I táta se začal trošku snažit. Konečně u nás doma zavládl klid. A já jsem se navíc ujala Bobiho, který u nás spokojeně žil dalších osm let.

Karla (63), jižní Čechy