Domů     Hluboký les za chalupou všem naháněl hrůzu
Hluboký les za chalupou všem naháněl hrůzu
4 minuty čtení

Znala jsem o tom lese mnoho hrůzostrašných historek. Rozhodla jsem se ho tedy i s dětmi prozkoumat. Předčil veškerá má očekávání.

Byl to les, který naháněl hrůzu už našim předkům. Vázalo se k němu hodně legend, všechny spojovalo hrůzostrašné hrobové ticho v lese, pocit, že se na člověka dívají tisíce očí ze všech stran a také zvířata, která občas z lesa vyběhla a chovala se agresivně.

Taky tam prý byl strom oběšenců. Jako dítě jsem ty strašidelné legendy o lese poslouchala se zatajeným dechem.

Jdu na houby

Když jsem byla větší, začala jsem se těm historkám smát, a v dospělosti jsem tomu už nevěřila vůbec. Nikdy jsem v tom lese ale nebyla, abych si udělala vlastní obrázek. Jako malá jsem se ho bála a vyhýbala se mu. Babiččina chalupa stála přitom nedaleko.

Ale když jsem k babičce po letech přijela – už jsem byla vdaná a měla dva kloučky na prvním stupni základní školy – na strašidelný les jsem si rychle vzpomněla. Mým synům se rozzářily oči a hned se začali své prababičky vyptávat.

Ta si nenechala ujít příležitost, aby ty malé děti pořádně postrašila. K těm povídačkám, které jsem znala, si přidala ještě další – o zježených veverkách a houbách, které v tom lese poskakují přes pařezy.

„No to je cirkus,“ ohodnotil to můj muž a vytratil se ven k autu, že na něm musí něco nutně opravit. „A co houby?“ zeptala jsem se, „rostou tam?“

Babička zdvihla varovně prst, že jich tam je plno, protože tam nikdo z místních nechodí. Sebrala jsem košík v předsíni, oba synky a vyrazila ze dveří. „Nechoďte tam!“ kvílela za námi babička zoufale.

Hrobové ticho

Nemohla jsem si pomoct, do těch míst jsem se musela vypravit. Hned zkraje lesa jsme našli několik pěkných babek a křemenáčů. To nás navnadilo tak, že jsme šli dál a dál do lesa, až jsem si uvědomila, že je kolem nás až podivné ticho.

Bylo opravdu hrobové, jak říkaly legendy. Rozhlížela jsem se kolem a snažila si uvědomit, jakým směrem jsme se vydali „Nebojte, děti,“ řekla jsem, „všechny cesty vedou z lesa ven, vždyť není velký!“

Jenže ať jsme vyrazili kamkoli, chodili jsme stále dokola, jako bychom překročili bludný kořen. „Maminko, já mám strach,“ začal jako první Kubík.

Starší Matěj mlčel, ale bylo vidět, že se taky ustrašeně rozhlíží. Posadila jsem se na pařez a přemýšlela. Nevím, jak dlouho bych tam seděla a přemýšlela, kdyby najednou nezašramotilo houští nedaleko nás.

Kdo nás vyhnal?

Vyrazil z něj divočák, a než jsme se vzpamatovali, zmizel v jiném houští. Ani si nás nevšiml, choval se, jako by se něčeho lekl. Hned poté se ozvalo zahoukání. A pak se proti nám vyřítila obrovská postava s divým řevem.

Nečekala jsem ani vteřinu, chytla děti a běžela, jako by mi za patami hořelo. Horem dolem, občas jsme upadli, pak rychle vstali a utíkali dál, neohlíželi jsme se. Najednou jsme byli z lesa venku. Košík s houbami zůstal v lese. Nevraceli jsme se pro něj.

Běželi jsme dál po pěšině k babiččině chalupě. Tam jsme vletěli jako velká voda a děti vyprávěly, že nás honil divý muž, nebo možná dokonce hejkal či strašlivý pán lesa. Já jsem tomu samozřejmě nevěřila, ale kdo to byl, to taky nevím.

Možná někdo z místních, kdo si dělá po léta z lidí dobrý den, aby byly všechny houby v lese jeho? Kdo ví… Každopádně já tam už nikdy nepůjdu.

Alena (60), Opava

Související články
4 minuty čtení
Byla nenávistná, nikdo ji neměl rád. Dokázala prý uhranout pohledem. Nikdy jsme se jí neměli stavět do cesty. V malé vesničce na severu Čech, kde bydlela moje babička, žila kdysi žena, o které se říkalo, že je čarodějnice. Místní se jí báli, uměla údajně uhranout pohledem tak, že chlapům přestalo chutnat pivo a drůbež na dvorku propadala hysterii. Stará Margita žila sama, nikdo za ní nechodil,
2 minuty čtení
Od dětství jsem byla posedlá touhou žít někde na samotě uprostřed divoké přírody. Možná za to mohla moje vzpomínka na minulý život... Od dětství jsem posedlá vztahem k přírodě. Těšila jsem se vždycky, až pojedu k babičce a dědečkovi na samotu. Děda byl myslivec, byla jsem v jeho domku na kraji lesa šťastná! Když jsem se ale měla vracet v neděli odpoledne domů do města, propadala jsem smutku.
3 minuty čtení
Ta vilka byla kouzelná. Koupili jsme ji za podezřele málo peněz. Brzy jsme pochopili proč. Nebydleli jsme v ní totiž sami… Po tom jsme vždy toužili. Bylo až k neuvěření, jak byl domek z devatenáctého století zachovalý a že se nám ho podařilo získat doslova za hubičku. Jako kdyby mě někdo sledoval Ulehla jsem do čerstvě povlečených peřin a slastně se roztáhla přes celou půlku postele. Netr
5 minut čtení
V době svého dospívání jsem ráda jezdila za prarodiči na vesnici. Bylo tam krásně. V tamním lese však také číhalo nebezpečí. Z vlastní zkušenosti vím, že některá místa mohou mít na duši člověka velmi neblahý vliv. Na tajemné pasece přišlo během let několik lidí o rozum. Včetně mojí dobré kamarádky, která nedala na varování a doplatila na to nejvyšší cenou. Staré báchorky V dětství nám dos
3 minuty čtení
Neměla jsem živé sny. Až jednou mě začala pronásledovat holubice, a pak přišel sen, ve kterém se proměnila v mou zesnulou matku. Vždy jsem byla rozumově uvažující člověk. Nikdy jsem nevěřila na to, že by se mohla duše stěhovat, nevěřila jsem na minulé životy a převtělování do jiného člověka, natož abych si myslela, že se můžeme stát v dalším životě zvířetem. Také k předpovídání budoucnosti nebo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Změnily výstřely v Marseille osudově tvář Evropy?
historyplus.cz
Změnily výstřely v Marseille osudově tvář Evropy?
Atentát v Marseille 9. října 1934 otřese Evropou. Jugoslávský král Alexandr I. při něm umírá v otevřeném voze a spolu s ním i francouzský ministr zahraničí Louis Barthou. Zatímco veřejnost sleduje šokující záběry z místa činu, v zákulisí se tiše hroutí celý bezpečnostní systém, který měl držet nacistické Německo na uzdě. V jihofrancouzské Marseille se
Oslava života po mexicku: The Monkey Bar zve na Día de los Muertos
iluxus.cz
Oslava života po mexicku: The Monkey Bar zve na Día de los Muertos
Podzimní čas vzpomínek na naše blízké, kteří již nejsou mezi námi, nemusí být jen obdobím ticha a melancholie. V Mexiku se totiž vzpomíná jinak – s barvami, hudbou, květinami a radostí ze života. Práv
Soulad podle harmonie zlatého řezu
rezidenceonline.cz
Soulad podle harmonie zlatého řezu
Vznosné křivky rezidence Habitação Áurea v regionu Amarante na severu Pyrenejského poloostrova vytvořily díky dané koncepci prostor s přirozenou rovnováhou, otevřený krajině, světlu i modernímu rodinnému životu. Neutrální barevná paleta a přírodní textury, jež byly použity v dokonalém souladu, přispívají ke klidné a sofistikované atmosféře, zatímco architektonické prvky, jako je prosklená terasa a stropy v
Hlaveň vytvoří vlastní podpis. Jak střela začala vypovídat o zbrani
epochaplus.cz
Hlaveň vytvoří vlastní podpis. Jak střela začala vypovídat o zbrani
Zločinec může utéct, svědci si nemusí nic pamatovat a pachatelova pistole skončí schovaná někde v temné zásuvce. Jenže vystřelená střela někdy prozradí víc, než by její majitel čekal. Kriminalisté postupně zjišťují, že kovový projektil si z hlavně odnáší mikroskopické stopy. Rodí se forenzní balistika, obor, v němž se i nepatrná rýha může stát důležitým svědkem.
Největší vánoční příběhy na zámku Loučeň
epochanacestach.cz
Největší vánoční příběhy na zámku Loučeň
Vánoce jsou nerozlučně spojené se světlem, a to ať už jde o hvězdu svítící nad Betlémem nebo o jiskřičky radosti v očích dětí. Ve znamení světla se ponesou i vánoční prohlídky na zámku Loučeň. A to nejen v zámku. Od 17. listopadu do 17. ledna se na středočeském zámku Loučeň poblíž Nymburka denně koná oblíbená
Tisíc let hledání ztraceného hrobu. Kde spočinul věrozvěst Metoděj?
enigmaplus.cz
Tisíc let hledání ztraceného hrobu. Kde spočinul věrozvěst Metoděj?
Zemřel roku 885 a podle staroslověnských pramenů spočinul ve významném moravském chrámu. Kde tento kostel stál a kam se poděly ostatky muže, který spolu s bratrem Cyrilem změnil duchovní dějiny Slovan
Chodí Vondráčková s kamarádem  „ex“?
nasehvezdy.cz
Chodí Vondráčková s kamarádem „ex“?
To jsou nám ale novinky! Hvězda seriálu Ulice Lucie Vondráčková (46) prý už není sama, ale má si užívat romantické chvilky s novým mladým krasavcem! A celá věc je ještě pikantnější v tom, že má jít
Sestra mi udělila pořádnou lekci
skutecnepribehy.cz
Sestra mi udělila pořádnou lekci
Pět let jsem žila v nepřetržitém stresu. Starala jsem se o vlastní rodinu a také o maminku, která vážně onemocněla. Moje sestra dělala, že jí se to netýká. Všechno to začalo nenápadně. Máma zapomínala klíče, připalovala hrnce a občas si spletla jména svých vnoučat. Zpočátku jsme tomu nepřikládaly velkou váhu. Když ale lékaři potvrdili začínající demenci, byl to pro nás
Domácí malinovka z čerstvých malin
tisicereceptu.cz
Domácí malinovka z čerstvých malin
Pokud jsou maliny samy o sobě dost sladké, tak není zapotřebí přidávat cukr. Ingredience 5 snítek máty 250 g čerstvých malin 7 lžic třtinového cukru 1 l mírně perlivé vody šťáva z ½ citronu
Dýně s čočkou
nejsemsama.cz
Dýně s čočkou
Do hotové směsi můžete vmíchat ještě opečenou pikantní klobásu. Dýně snese i aromatičtější koření, přidejte třeba trochu garam masaly. Ingredience na 4 porce: ● 300 g uvařené čočky ● 1 malá dýně ● 1 cibule ● 1 stroužek česneku ● olej ● sůl ● pepř ● 1 lžička sušeného tymiánu Postup: Dýni nakrájejte na kousky a dejte na plech vyložený pečicím papírem. Pokapejte olejem, posypte sušeným tymiánem, osolte a opepřete. Promíchejte
Přistát už nestačí aneb jak se lidstvo zabydlí na Měsíci
21stoleti.cz
Přistát už nestačí aneb jak se lidstvo zabydlí na Měsíci
Poprvé lidstvo na Měsíci přistálo v roce 1969, naposledy o tři roky později. Nyní po více než půl století k němu opět míří a to i s novou výzvou: tentokrát už na něm zůstat. To ovšem s sebou přináší n
Muž, který čekal v ledu. Příběh Ötziho začal znovu před 35 lety
epochalnisvet.cz
Muž, který čekal v ledu. Příběh Ötziho začal znovu před 35 lety
Ležel v horách více než pět tisíc let. Měl kožešinovou čepici, luk, toulec se šípy a na těle desítky tajemných tetování. Pak přišlo 19. září 1991 a mrtvý muž z doby měděné vstoupil do moderního světa. Dnes odpočívá za sklem archeologického muzea v Bolzanu. Teprve když před ním člověk stojí, naplno mu dojde, jak neuvěřitelný