Když se manžel konečně odhodlal, že nám postaví vlastní bazén, těšila jsem se jako malá holka. Měla to být romantika pro nás dva a zábava pro širokou rodinu. Měla…

Bazén, samozřejmě vlastní, byl odjakživa můj sen. Když jsem byla malá, měli něco takového doma jen ti vyvolení. Jedna má kamarádka ze školy se mohla chlubit tím, že její táta vyrobil něco takového.

V té době ale nebyly dostupné žádné technologie na údržbu, takže čachtat se tam bylo spíš o zdraví. Ale na to, jak jsme klábosily u břehu a hrály si, že jsme někde na riviéře, nikdy nezapomenu.

A taky jsem nikdy nezapomněla na to, že chci mít ten svůj bazén. Manžel našetřil a jako novopečený důchodce se těšil, že mu začne jedna velká letní dovolená. A tak to všechno začalo.

Velké rozhodnutí

Nejdřív jsme chtěli vybrat firmu, která bazén udělá na klíč. Když jsme zjistili ceny, za jaké bazény realizují, manžel prohlásil: „To si udělám většinu prací sám a levněji!“ Najednou objevil YouTube tutoriály a dodal: „Není to žádná věda.“

Bahno bylo všude

Po dvou týdnech kopání díry ve složení kope, kdo má ruce, tedy já, on a náš zeť Martin, který přišel „jen pomoct s bagrem“, jsme měli jámu velikosti olympijského bazénu. Jenže o půl metru hlubší, než měla být. „To se srovná,“ řekl manžel a šel si dát pivo.

Dcera Marta přijela s dětmi a prohlásila: „Mami, to je super, budeme mít vlastní koupaliště!“ A smála se s tím, že bychom možná mohli provozovat dokonce to veřejné a vybírat.

Kluci okamžitě vběhli do mokré jámy v gumácích a začali dělat bahenní anděly. Manžel se snažil je vyhnat hadicí, ale oni si mysleli, že je to hra. Po hodině vypadali jako čokoládoví vojáčci.Já už tak nadšená nebyla. Zabahnili mi půl baráku.

Den pro beton

Pak přijeli betonáři. Podívali se do jámy, potom na nás a zase zpátky do jámy. „Paní, tohle je spíš rybník než bazén.“ Manžel se nenechal zahanbit: „No a? Budeme mít hlubší bazén.“

Tak nám tam tedy beton nalili. Když ztuhl, zjistili jsme, že na jedné straně je prasklina velikosti mé ruky. „To se zacelí fólií,“ uklidnil nás šéf betonářské firmy.

Já jsem už v tu chvíli věděla, že tohle bude jednou legendární rodinná historka. Fólii jsme pokládali za deště. Mnohokrát jsme se u toho zhádali, než jsme konečně celé dílo dotlačili do konce.

Otužovací bazén

Když jsme po mnoha týdnech úsilí konečně napustili vodu, sešla se celá rodina. Syn Petr přivezl nafukovacího jednorožce velikosti dodávky, zeť Martin přinesl gril, snacha Anička donesla saláty a já jsem upekla tři plechy buchet.

Všichni stáli kolem bazénu jako u pomníku. Manžel slavnostně řekl: „Tak na zdraví našemu novému bazénu!“ A skočil do vody jako první.

Špatná volba

Jenže voda nebyla dostatečně vyhřátá, takže prakticky ledová. A my se doma nikdy moc neotužovali. Manžel se vynořil téměř s omrzlinami a křičel: „To je ledárna!“ Děti poskakovaly a smály se tak, že jeden z vnuků spadl do vody oblečený.

Následovala záchranná akce zetě, který z radosti, že je dítě zachráněno, hodil do vody i dceru. Naše první koupání tak končilo doma u zapáleného krbu a horkého čaje.

Následoval další problém. Ukázalo se, že nefunguje filtr. Voda byla zakalená snad už druhý týden. Manžel volal firmě, od které jsme filtr kupovali: „Ve vodě jsou řasy!“ Oni na to: „To je normální, musíte chlorovat.“

Chlorovali jsme. Pak jsme přidali algicid. Pak jsme vyměnili filtr. Nic. Voda zůstávala jako špenátová polévka. Nakonec přijel jejich specialista. Podíval se, ponořil testovací proužek a prohlásil.

„Vy máte vodu z vrtu s vysokým obsahem železa. To se vám pak barví do hněda.“ Manžel na to: „Tak proč jste to neřekli hned?“ Specialista pokrčil rameny: „Jste se neptal.“

Náhradní voda

Další týden jsme vozili barely s vodou z města. Myslela jsem, že se zblázním, ale měla přijet vnoučata na prázdniny a ta měla jasno, co chtějí dělat. Každé ráno začínalo stejně: „Babi, jdeme do bazénu!“

Já jsem už měla připravené ručníky, opalovací krém, hadici na oplachování špinavé vody, teplé župany i čaj v termosce. Náš bazén jsme totiž vybudovali na tom jediném místě v zahradě, kde bylo místo, a tam bohužel moc nesvítilo sluníčko.

Nedomysleli jsme to, ale já nechtěla přijít o ovocné stromy. Takže jsme i v parném létě v bazénu jektali zuby. A voda? Ta se kazila vesele dál, i když jsme ji složitě vozili v barelech. Největší katastrofa přišla na konci prázdnin.

To už odjela vnoučata a my si s manželem chtěli udělat tu kýženou romantickou chvilku ve dvou. Muž už v amoku z toho, jak se nám s bazénem nedaří, navštívil bazénové studio. Nechal si poradit s čištěním i ohřevem. Skoro to vypadalo, že ty zlepšováky zafungovaly.

Aby taky ne, za tolik peněz. A tak jsem se konečně odvážila jít se smočit i já, která prakticky celou dobu řešila malé plavce na souši a balila je po výstupu ze studené vody do županů.

„Dal jsem tam všechno, co jsem koupil, je to paráda!“ jásal muž, který vlezl dovniř jako první. Pak jsem se přidala já.

Ano, bylo to skvělé, než mi zezelenaly mé odbarvené blond vlasy! Kadeřnice se smála ještě týden, po té super dávce chloru jsem připomínala vodníka!

Letos bude líp

Je jaro, bazén je zakrytý plachtou a voda v něm je smrdutá. Udržet ho během zimy se nám dle návodů na internetu nepodařilo. Manžel slibuje, že jak se oteplí, vyřeší to. Prý se letos budeme koupat bez problémů. Nevím proč, ale nějak tomu nevěřím.

Gábina J. (63), Hodonín