Dlouhou dobu jsem se vyhýbala pohledu do zrcadla. Měla jsem strach z toho, co bych v něm mohla spatřit.
Proč k té proměně došlo? Po léčbě rakoviny jsem samu sebe sotva poznávala. Je to už pět let, co mi lékaři oznámili diagnózu: rakovinu prsu. Do té doby mi život konečně připadal klidný.
Měla jsem práci, kolem sebe blízké lidi, rodinu. Děti už byly dospělé a s manželem jsme si začali užívat čas jen pro sebe. Takové obyčejné, nenápadné štěstí. A pak přišlo jediné slovo. Náraz, který všechno rozlomil.
Vlasy na polštáři
Ze začátku jsem bojovala. S odhodláním, téměř hrdě. Nosila jsem šátek, usmívala se, i když ten úsměv postupně ztrácel pevnost. Chemoterapie mě ale postupně vyčerpávala. Každé ráno jsem vstávala s odporem ke svému vlastnímu tělu. Slábla jsem.
Ztrácela chuť k jídlu i k životu. Vlasy mi zůstávaly na polštáři a s nimi jako kdyby odcházela i část mé identity. Pak přišla operace. A s ní jizva. Dlouhá a nepřehlédnutelná.
Místo na těle, které dřív působilo živě, se najednou zdálo cizí a prázdné. Lékaři mi říkali, že jsem silná. Lidé mi psali zprávy plné podpory a obdivu.
Jenže nikdo neviděl ty chvíle, kdy jsem seděla ve sprše, shrbená, se sklopenou hlavou, a v tichosti se omlouvala svému tělu.
Měla jsem pocit, že jsem ho zklamala. Že jsem ho nedokázala ochránit. A v těch chvílích ke mně nedoléhala ani podpora rodiny, ani manžela.
Učit se znovu existovat
Po skončení léčby se očekávalo, že budu žít dál. Jenže přežít a skutečně žít není totéž. Jednoho dne jsem se zastavila před zrcadlem. Stála jsem tam dlouho, zabalená v ručníku, s vlhkými vlasy. Dívala jsem se na své tělo. Na jizvu, která nešla přehlédnout.
Na oči, ve kterých chyběl dřívější jas. Na ramena, která nesla víc, než by měla. Neznamená to, že jsem všechno přijala. Některé věci bolí pořád stejně. Ale začala jsem k sobě přistupovat s větší jemností.
Dýchat, vnímat vítr na tváři, projít se bosky po trávě. Když se podívám na jizvu, stále cítím bolest. Naučila jsem se s tím žít, i když je to těžké. Některé věci už nebudou jako dřív.
Klára T. (66), Šternberk