Domů     Šlo o vteřiny, mohli jsme ji ztratit
Šlo o vteřiny, mohli jsme ji ztratit
5 minut čtení

Hlídání mé vnučky patří k nejhezčím chvílím, které znám. Ovšem to odpoledne tehdy jsem si opravdu sáhla na dno. Ale vybojovala jsem její život zpátky a jsem prý hrdinka.

Pořád si říkám, že kdybych ten den své dceři automaticky neřekla: „Jo, jasně, přiveď ji!“, možná bych teď seděla na chalupě u televize a v klidu se koukala na Ulici.

Místo toho, aby se mi hlavou stále dokola honily vzpomínky na ty šílené dvě hodiny zoufalství, kdy jsem myslela, že přijdu o vnučku a nejspíš taky o rozum.

Osudné hlídání

Bylo to v červnu minulého roku. Klára, moje dcera, měla službu v nemocnici, nějaký akutní záskok na urgentu. Její manžel byl na školení v Brně. A tříletá Anička nemohla do školky, protože byla nastydlá.

Rýma, kašel, nic vážného, ale na pobyt v kolektivu to nebylo. „Mami, jen odpoledne, do šesti, maximálně do sedmi. Prosím.“ Co jsem měla říct? Samozřejmě že ano. Přijely kolem jedné.

Anička měla růžové tváře, oči lesklé a hned se vrhla na mou starou panenku v šatníku. „Babi, pojď si hrát na princezny!“ Říkala jsem si, paráda, zabalím ji na sedačce do deky a budeme si hrát.

Vytáhla jsem staré šaty z truhly, všechny možné korálky a taky klobouk s peřím. Smály jsme se, když se snažila nazout mi moje staré lodičky na vysokém podpatku. Pak chtěla čaj s medem. Pak bonbóny. Pak ještě jednu pohádku a nějaké další sladkosti. Všechno šlo hladce.

Předčasně jsem se radovala

Až jsem si říkala, že to jde lépe, než jsem čekala. Někdy, když jí není dobře, bývá ukňouraná a pěkně protivná. Asi jsem to zakřikla. Krátce po čtvrté začala být divná. Nejdřív jen víc kašlala.

Pak se najednou posadila na koberec, chytila se za krk a začala sípat. Ne plakat, ale sípat. Jako když se dusí. Oči měla vytřeštěné, rty modraly. V tu chvíli mi mozek úplně vypnul. „Aničko, co je? Co se děje?“ ptala jsem se hloupě, jako by mi snad mohla odpovědět.

Popadla jsem ji do náruče. Byla lehká jako peříčko a zároveň těžká strachy. Běžela jsem s ní do kuchyně, k telefonu. Vytočila jsem 155. „Dítě se dusí! Tři roky! Rychle!“ křičela jsem do sluchátka.

Byly to minuty čirého děsu

Operátorka byla ledově klidná, ptala se: „Má něco v puse? Vidíte něco v puse?“ Nic. Jen sípala dál, slaběji a slaběji. „Heimlichův chvat,“ řekla operátorka.

„Stojíte? Otočte ji hlavou dolů, přes předloktí, a udeřte mezi lopatky. Pětkrát. Pak otočte a tlačte na hrudník. Opakujte.“ Nikdy jsem to nedělala, jen jsem o tom kdysi slyšela na kurzu první pomoci.

Ale zkoušeli jsme to jen na figuríně a pak jsem to viděla v televizi, jenže to už bylo před lety. Ruce se mi třásly. Položila jsem Aničku přes levé předloktí, hlavičkou dolů. Udeřila jsem dlaní mezi lopatky. Jednou. Podruhé. Potřetí. Nic. Jenom slabý sípot.

Čtvrté, páté. Pořád nic. Otočila jsem ji. Pětkrát stisk na hrudník, opatrně, strašně opatrně, abych jí něco nezlámala a neublížila jí. Nic. „Stále se dusí?“ ptala se operátorka. „Ano!“ křičela jsem.

„Sanitka je na cestě, tři minuty, vydržte. Pokračujte.“ V tu chvíli mi došlo, že tři minuty jsou strašně dlouho. Anička už skoro nedýchala. Oči měla pootevřené, ale už nereagovala. Začala jsem panikařit.

Co se v mládí naučíš…

Vzpomněla jsem si na ten starý kurz první pomoci, co jsme s manželem absolvovali před dvaceti lety. „Když Heimlich nefunguje u malého dítěte…,“ uslyšela jsem jakoby zdálky hlas instruktora. Co bylo dál? Pak mi to blesklo!

Ústa otevřít, prstem vytáhnout, co tam je. Otevřela jsem jí pusinku. Nic nebylo vidět. Ale prstem jsem zajela hlouběji a tam to bylo. Malý kousek gumového medvídka, který se jí zasekl v hrtanu. Byl mokrý, kluzký, nešel chytit.

Vytáhla jsem prst, znovu jsem ji otočila hlavou dolů a bouchla ještě jednou, silněji. A najednou byl venku! Medvídek vypadl na koberec. Anička se prudce nadechla, zakašlala a rozplakala se. Hlasitě, zoufale, ale dýchala.

Seděla jsem na zemi s ní v náručí a plakala taky. Celé tělo se mi třáslo. Slyšela jsem sirénu. Pak bouchly dveře. Záchranáři. „Pusťte ji, paní, podíváme se.“ Oxymetr, kyslík, kontrola. „Už je to dobrý. Máte štěstí. Dalších třicet vteřin a mohlo to dopadnout špatně.“

Bojím se o ni nepřetržitě

Klára přijela o půl hodiny později. Byla bílá jako stěna. Objala nás obě a nemohla mluvit. Nic mi nevyčítala, ale já sobě ano, neměla jsem jí ty sladkosti vůbec dávat. Manžel mi řekl: „Dano, ty jsi ji zachránila. Jsi hrdinka.“ Já vím, že nejsem. Jen jsem měla štěstí v neštěstí a strašný strach.

Děkuji za její život, i sobě

Dnes je Aničce čtyři a půl roku. Když mi říká: „Babi, pojď si hrát na princezny!“, tak jdu. Ale bonbóny nebo gumoví medvídci mají v naší domácnosti už stopku!

A když se ta moje treperenda směje, když běhá po zahradě, když mi ukazuje nový obrázek, tak si v duchu říkám: „Děkuju, že jsi tady!“ Už vím, že i zábava se může vmžiku změnit v boj o život. Zažila jsem to a naštěstí jsem ten boj vyhrála!

Dana H. (68), Nový Jičín

Související články
3 minuty čtení
Léta jsme budovali s manželem penzion, na který jsem nakonec zůstala sama. Chtěla jsem to vzdát, ale neudělala to. Naštěstí! Když jsme s Karlem před třiceti lety koupili starý dům na okraji Českého ráje, všichni si ťukali na čelo. Do střechy zatékala, okna netěsnila a kolem rostlo víc kopřiv než květin. Jenže já jsem v té ruině viděla něco úplně jiného. Malý rodinný penzion, kam se lidé budou r
4 minuty čtení
Když jsem po letech potkala svoji studentskou lásku, Jiřího, zjistila jsem, že se i v seniorském věku dokážu červenat jako dospívající dívka. Ještě nedávno byl můj život uspořádaný jako krabice se starými krajkami. Rána patřila kávě a luštění křížovek, spíše ze zvyku než z potřeby si bystřit mozek. Občas se zastavila dcera s vnoučaty. Ta na chvíli udělala v bytě chaos a rozruch. Znala jsem každ
3 minuty čtení
Byl krásný letní den, a tak jsem se rozhodli, že se vydáme na chalupu. Manžel se hned vydal na svou oblíbenou louku, tam ale číhalo nebezpečí. Můj muž je chlap jako hora a nikdy neměl žádné alergie, jen tak něco ho neporazilo. Jenže člověk se časem mění a s věkem už není imunita taková, jako kdysi. Sluníčko ten den krásně svítilo a já jsem zavelela: Pojedeme na chalupu! Naše chaloupka stojí, ja
3 minuty čtení
Vždy jsem toužila po holčičce, kterou mi ale osud nedopřál. Jen syna, který zmizel do světa. Byla jsem osamělá, musela jsem s tím něco udělat. K synovi jsem přilnula snad až příliš, jenže synové na rodině příliš nelpí. Ti se dívají jen dopředu a směřují za svou kariérou a za ženou, kterou si vyberou. Tak tomu bylo i u mého Matěje. Znal mě, dokud mě potřeboval. Jakmile ukončil školu, sebral s
2 minuty čtení
V mládí jsem si našla cizince. Do zahraničí jsem se ale bála odejít sama. Tak jsem k odchodu postrčila i svou nejlepší kamarádku. Už tam zůstala. Moje okolí mi ten vztah rozmlouvalo, ale já si prosadila svou. Byla jsem zamilovaná až po uši. Jmenoval se Khalil, žil a pracoval ve Švýcarsku, pocházel ale z Blízkého východu. Potkali jsme se v Praze na jednom koncertě, když tu byl na výletě s přátel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Připadám si zase krásná
skutecnepribehy.cz
Připadám si zase krásná
Když jsem po letech potkala svoji studentskou lásku, Jiřího, zjistila jsem, že se i v seniorském věku dokážu červenat jako dospívající dívka. Ještě nedávno byl můj život uspořádaný jako krabice se starými krajkami. Rána patřila kávě a luštění křížovek, spíše ze zvyku než z potřeby si bystřit mozek. Občas se zastavila dcera s vnoučaty. Ta na chvíli udělala v bytě chaos a
Zvířecí dobroty: Proč patří ke králíkům mrkev?
epochaplus.cz
Zvířecí dobroty: Proč patří ke králíkům mrkev?
Opice si dá banán, ježek jablko, myška sýr. A co zajíc či jeho blízký kolega králík? Ti si samozřejmě pochutnají na mrkvi! Proč jsou podobné představy o potravě zvířat často spíš mýty? Pokud máte doma králíka, mrkev mu dát můžete. A nejspíš mu i bude chutnat, ovšem měl by ji mít jen jako občasný pamlsek.
Ledová expedice: Jak dostat kostku ledu na Saharu
epochalnisvet.cz
Ledová expedice: Jak dostat kostku ledu na Saharu
Arktický mráz, tři tuny ledu, jedno auto, tisíce kilometrů, písek a tropické vedro. To je ve zkratce zdánlivě nesplnitelná výzva, která se promění v úžasné dobrodružství a důkaz, že nic není nemožné.   Vše začíná na podzim 1958 jako hec. Rádio Luxembourg přichází s neobvyklou výzvou. Tomu, kdo dokáže dopravit ze severního polárního kruhu na
Snaží se Neužil zachránit manželství?
nasehvezdy.cz
Snaží se Neužil zachránit manželství?
Co nám tají herec ze seriálu Metoda Markovič Václav Neužil (46)? Modrooký fešák se prořekl, že musí docházet na terapie. Kvůli jakýmsi svým vnitřním problémům. Podle jeho tvrzení má potíž s tím, že
Grilované kuřecí špízy s dipem
nejsemsama.cz
Grilované kuřecí špízy s dipem
Šťavnaté kuřecí špízy se zeleninou patří mezi favority pro zahradní oslavy, neboť jsou lehké a hodí se k vínu i domácí limonádě. Ingredience pro 4 osoby: ● 600 g kuřecích prsou ● 1 červená a 1 žlutá paprika ● 1 červená cibule ● 150 g cherry rajčat ● 3 lžíce olivového oleje ● 1 lžička sladké papriky ● 2 stroužky česneku ● sůl ● pepř Na dip: ● 200 g řeckého jogurtu
Krveprolití na Dukle: Našel si Koněv obětního beránka?
historyplus.cz
Krveprolití na Dukle: Našel si Koněv obětního beránka?
„Jednou jsi nahoře, podruhé dole, i takovou podobu má válka,“ pomyslí si Jan Kratochvíl. Právě se dozvěděl, že už není velitelem svého armádního sboru. Ne, nechce neúspěch házet na jiné, pocitu křivdy se ale neubrání. O jeho schopnosti tu ovšem nejde. Sověti zkrátka musejí najít viníka…   Generál Heliodor Píka (1897–1949), velitel mise Československé armády
Bramborovo-sójová miska s vejcem
tisicereceptu.cz
Bramborovo-sójová miska s vejcem
Hodí se na pozdní snídani, takzvaný brunch. Suroviny na 4 porce 4 brambory vařené ve slupce 250 g sójového granulátu 1 kostka masového vývaru 2 stroužky česneku 4 vejce olej sůl pepř maj
8 důvodů, proč letos v létě vyrazit do Madonna di Campiglio
epochanacestach.cz
8 důvodů, proč letos v létě vyrazit do Madonna di Campiglio
Dolomity umí být dramatické, ale málokde je jejich krása tak snadno dostupná jako v oblasti Madonna di Campiglio. Stačí pár minut v lanovce a ocitnete se mezi skalními věžemi, horskými jezery a nekonečnými výhledy. Přinášíme tipy na osm zážitků, kvůli kterým stojí za to naplánovat si letní dovolenou právě sem. Madonna di Campiglio uhrane každé
Prostor, který roste s dítětem
rezidenceonline.cz
Prostor, který roste s dítětem
Je to svět, který se vyvíjí a proměňuje od prvních dětských krůčků až po dospívání. Správně navržený pokoj podporuje bezpečí, kreativitu, soustředění i odpočinek a reaguje na každou etapu života a specifické potřeby dítěte. Pro nejmenší je klíčová jednoduchost, měkkost a bezpečí, proto by pokoj miminka měl působit především klidně a útulně. Předškolní věk je
Věděli Američané o útoku na Pearl Harbor dopředu?
enigmaplus.cz
Věděli Američané o útoku na Pearl Harbor dopředu?
Ohlušující výbuch otřese Pearl Harborem. Je ráno 7. prosince 1941 a japonský útok mění americkou námořní základnu v peklo. Torpéda posílají lodě ke dnu, hladinu pokrývá hořící nafta a začíná jeden z n
Vodní hladina otisknutá do křišťálu
iluxus.cz
Vodní hladina otisknutá do křišťálu
Sklářský výtvarník František Jungvirt přichází s volným pokračováním svých autorských sběratelských kolekcí Garden Unique a rozšiřuje ji nyní o dva sběratelské unikáty s podtitulem Aquatic. Objekty z
Každý 25. z nás nosí v genech skryté riziko. Většina o něm nikdy neuslyší
21stoleti.cz
Každý 25. z nás nosí v genech skryté riziko. Většina o něm nikdy neuslyší
Geny jsou zvláštní archiv. Pamatují si příběhy našich předků po tisíce generací a občas v nich zůstane i chyba, která se tiše dědí dál. Je nenápadná. Nepůsobí bolest ani únavu. Člověk o ní nemusí vědě