Do nového kolegy v práci jsem se zakoukala hned první den. Jenže jsem ve vztazích neuměla chodit a bála jsem se ho oslovit…

S Danou jsme byly zaměstnané v účtárně jednoho velkého výrobního podniku. Měly jsme dost rozdílnou povahu. Dana žila poměrně pestrým osobním životem a střídala muže v dost rychlém tempu, já jsem byla, co se týkalo navazování známostí, nerozhodná a neschopná.

Když nastoupil do podniku na funkci vedoucího odbytu nový mladý pracovník, všechny ženy na něm mohly oči nechat.

Jmenoval se Lukáš a kdykoliv jsem ho potkala nebo si přišel do naší kanceláře něco vyřídit, cítila jsem, jak se červenám od hlavy až k patě. Protože jsme připravovaly jeho nástupní dokumenty, moc dobře jsem věděla, že je svobodný.

Pan Nezadaný

To, že nemá momentálně ani žádnou stálou partnerku, jsem se dozvěděla z místní „šuškandy“. Potkávala jsem ho často, vlastně několikrát denně. Moc dobře věděl, že se mi líbí.

Utekla jsem

Častěji než dřív jsem nyní trávila chvíle před zrcadlem a zkoušela se na sebe dívat Lukášovým pohledem. On si mě ale nevšímal – nebo ne víc než ostatních žen a dívek. Slabou útěchu jsem si našla v tom, že jsem se o své lásce alespoň bavila s Danou.

Té bylo jasné, že jsem se do Lukáše zamilovala. Pak se jednoho dne na mě Lukáš usmál. Měla jsem pocit, že svůj úsměv posílá přímo mně osobně jako nějakou tajnou zprávu. Bylo to u nás v kanceláři. Zachovala jsem se jako malá, vyplašená holka. Najednou jsem se sebrala a utekla Lukášovi z očí.

Dopis naděje

Odpoledne mi Dana promluvila do duše. Prohlásila, že bych o svých citech měla Lukášovi říct. Protestovala jsem, že to není vhodné a že bych k tomu nikdy nenašla odvahu. Kamarádka navrhla, ať mu tedy napíši dopis.

Přemluvila mě k tomu, a skutečně jsem večer doma psaní sesmolila. Váhala jsem ale, jak dopis Lukášovi předat. Osobně bych to nezvládla. Dana se nabídla, že mu ho dá sama, to mi ale nepřipadalo jako dobrý nápad. Zbývala jedině pošta. K tomu jsem se ale nedokázala odhodlat.

Konečně rande

Dana se toho nakonec chopila po svém. Řekla Lukášovi, že s ním potřebuji o něčem mluvit, a on mě oslovil, když jsem byla sama v kuchyňce. Zeptal se mě, co jsem potřebovala.

Nedokázala jsem ze sebe vypravit nic moudrého, jen jsem koktala, že tady nechci nic řešit. A stal se zázrak – Lukáš mě pozval na schůzku, kde bych se mu svěřila! Vyvinulo se z toho nakonec opravdové rande a oba jsme zjistili, že si máme co říct. V tu chvíli bych své kamarádce nejradši postavila pomník.

Dvě svatby

Za několik měsíců se konala svatba. Samozřejmě že na naší svatbě nemohla chybět Dana, která mi šla za svědka. Na poslední chvíli se ale objevily komplikace. Lukášův svědek měl zpoždění. Bála jsem se, že se kvůli tomu všechno pokazí.

Dana na chvíli odběhla a objevila se až za několik minut, kdy už situace byla opravdu vážná. Za ruku vedla nějakého mladíka, kterého jsem v životě neviděla. Oznámila nám, že je to náš druhý svědek, a my jsme se na nic nevyptávali.

Svatba se tedy konala a teprve během hostiny jsem se Dany zeptala, kdo to vlastně je, ten muž, který nám nakonec vytrhl trn z paty. Pokrčila rameny, že neví, a dala se do smíchu. Prostě ho sbalila na ulici.

Po celou dobu svatební hostiny se pak Dana svému novému známému věnovala a zdálo se, že si bezvadně rozumí. A jak to dopadlo? Za půl roku se konala další svatba.

Markéta L. (59), Olomouc