Zradilo mě srdíčko, skončila jsem v nemocnici s náběhem na infarkt. Krátce nato jsem měla podivný sen, mluvil o pokladu ukrytém v zahradě.
Před několika lety jsem se dostala do těžké situace. Odešel ode mě manžel. Celý svět se mi zhroutil. V noci jsem nemohla spát a tlak mi vylétl až do oblak. Ani dcera a vnuci mě nedokázali rozptýlit. Jednoho dne jsem zkolabovala.
Lékaři říkali, že to byl náběh na infarkt. Nasadili mi přísnou dietu, abych zhubla, dostala jsem prášky na tlak, a hlavně se nesměla rozčilovat. Neschopenku jsem měla už dva měsíce a sedět doma u televize mě už nebavilo.
Když mi otrnulo, začala jsem chodit na krátké procházky a hlavně něco málo dělat na zahrádce. Zasázela jsem nějakou zeleninu a kytky pro radost.
Pod lípou
Pravidelně jsem odpočívala na lavičce pod lípou v rohu zahrady. Tady sedávala moje babička, říkala jsem si. Celé dny tu proseděla, a teď tu sedím já! Taky jako stárnoucí opuštěná žena.
Nakonec jsem si nechala pod lípu donést proutěné křeslo a dívala se do koruny stromu den co den. Tak jsem při poslechu ptáků a cvrčků v trávě jednou na chvíli zadřímla.
Před očima se mi vybavila stará fotka babičky, asi jak jsem na ni tak intenzivně myslela.Na krku měla šperk ve tvaru srdce. Kde asi skončil? Napadlo mě ve snu. „Hledej, holčičko, pod lípou!“ jako bych slyšela babičku. Najednou jsem se probudila.
Ukrytá truhlička
Moje oči se zapíchly do kamene vedle lípy. Co když je právě pod ním ukrytý ten šperk ze snu? Co když to nebyl jen obyčejný sen? Vzala jsem motyčku, a začala kopat. „Co to děláte, sousedko?“ volal, na mě přes plot soused.
Se smíchem jsem odpověděla, že si kopu hrob. V tom motyčka narazila na něco tvrdého. V hlíně byla ukrytá malá truhlička. Běžela jsem s ní domů, abych ji otevřela.
Našla jsem v ní dopis od babičky a několik šperků. Ukryla je tam prý za války před Němci. Srdce z fotky tam bylo také. Hned jsem si ho nasadila.
Od té chvíle jsem cítila takový příliv energie a hlavně radosti, že jsem se nebála ničeho. I moje zdraví se od té doby upevnilo, při dalších kontrolách byli lékaři potěšeni, oznámili mi, že mám srdce jako zvon.
Stáňa (69), Liberec