Trápily mě podivné sny. Vídala jsem v nich svého otce, za nímž létali dva havrani. Pár týdnů nato jsem se dozvěděla zlou zprávu.
Sny se mi zdají, ostatně jako každému z nás, už od dětství. Nikdy jsem si z nich moc nepamatovala. Vždycky jen pár útržků. Tentokrát se mi v nich ale opakovaly podobné scény, v nichž figuroval můj otec a havrani. A jiné bylo i to, že jsem si po probuzení vybavila prakticky všechno.
Začali klovat na okno
Vše začalo před rokem. Lehla jsem si do postele, a jak jsem byla za celý den unavená, bleskově jsem zabrala. Za noc jsem se ale dvakrát vzbudila kvůli podivnému snu. Spatřila jsem v něm svého tátu, který odpočíval v obýváku a něco si kutil.
Bylo sychravé podzimní odpoledne a nic zvláštního se evidentně nedělo. Pak ale na okenní parapet přilétli dva havrani. Černá barva, namodralé peří a šedý zobák, byla jsem si identifikací těch opeřenců zcela jistá.
Chvíli nahlíželi přes sklo a pozorovali otce, jenž jim zpočátku nevěnoval pozornost. Až když začali klovat na okno, zbystřil. Došel k oknu a snažil se je odehnat, což se mu povedlo až v momentě, kdy ho otevřel. Havrani se lekli a odletěli. Jenže ne nadlouho.
Uběhla chvilka, když se jejich hlučný hlas ozval pro změnu z balkonu. Táta je chvíli ignoroval, pak už to ale nevydržel a pospíchal na balkon. Když prudce rozrazil dveře, havrani neupláchli, což ho překvapilo.
Místo toho, aby je vyhnal, posadil se na židli a civěl na ně. Oba ptáci vydrželi na balkoně asi pět minut, aby poté definitivně odlétli. Nic dalšího si už nepamatuji, každopádně ráno jsem svůj sen převyprávěla tátovi, který se jen lehce pousmál.
Podobný příběh při snění se mi opakoval za další tři dny. Opět za tátou přilétli dva havrani, tentokrát při procházce na louce.
Uviděl je na obloze, chvíli ho sledovali, a když zašel do lesa a usedl na pařez, aby si trochu odpočinul, zahlédl je, jak sedí na protilehlém stromě.
Rozloučit jsem se už nestihla
Sen, v němž se objevoval táta ve společnosti havranů, se mi vrátil ještě jednou. Zvažovala jsem, jestli nepožádat o pomoc odborníky. Jenže když jsem se je pomalu chystala oslovit, podivné sny zničehonic ustaly.
V tu chvíli jsem si oddechla, to jsem však ještě netušila, co přijde! Uběhly tři týdny, když mi máma volala do práce, že táta doma zkolaboval a záchranka ho odvezla do nemocnice. Byla jsem vyděšená a spěchala do špitálu, kam už dorazila máma.
Byla jsem zhruba v polovině cesty, když mi začal vyzvánět telefon. Byla to máma. „Táta zemřel,“ vysoukala ze sebe uplakaným hlasem. „Dostal infarkt, šlo to strašně rychle,“ dodala.
Dala jsem se do pláče, byla to pro mě strašná rána, protože táta byl zdravý a nikdy si na srdce nestěžoval. Doteď se s jeho smrtí nedokážu vyrovnat. Často si přitom vybavím sny, v nichž se mi zjevoval ve společnosti havranů. Varoval mě snad někdo a předpověděl jeho smrt?
Radka N. (53), Poděbrady
