S manželkou mého bratra jsme nikdy neměly dobrý vztah. Když bratr zemřel, doufala jsem, že nás společné neštěstí sblíží. Ale spletla jsem se.

Místo jejích slz přišly nákupy a místo vzpomínek nekonečná přehlídka luxusu. Bratr zemřel nečekaně a zatímco mě jeho skon zdrtil, se švagrovou ta tragédie neudělala nic. Spíš ji potěšila.

Smrt manžela pro ni byla jenom vstupenkou do života bez finančních omezení. Dodnes si pamatuji bratrův pohřeb. V kostele bylo ticho, které přerušovalo jen tlumené vzlykání. Pouze švagrová byla klidná a nalíčená, jako by se chystala na večírek.

Rudá rtěnka bila do očí

Hned po obřadu vyběhla ven a nahlas si vykládala s kamarádkou, jak ráno stihla manikúru. „Možná je to jen šok, neumí se s bolestí vyrovnat jinak,“ zašeptala mi tehdy maminka smutně. Já jsem ale měla pocit, že švagrová se s ničím vyrovnávat nemusela.

Prostě jí odchod mého bratra vyhovoval. Týden po pohřbu jsem jela za švagrovou probrat dědictví a pojistku. Lukáš jí zanechal dům, dvě auta a dost peněz. Našla jsem ji v růžovém teplákovém kompletu, jak popíjí kávu a čeká na architektku. „Musím to tady předělat, Lukáš měl hrozný vkus,“ oznámila mi beze stopy smutku.

Veselá vdova

Místo probírání papírů začala mluvit o mramoru v koupelně a nové sedací soupravě. Rozhodně nebyla smutná a také ji nezajímalo, jak se cítíme my ostatní včetně jejího syna. Došlo mi, že její truchlení neexistuje, a možná nikdy neexistovalo.

Nakonec si ze mě udělala vrbu, ale jinak, než bych si představovala! Začala mi volat jen proto, aby se pochlubila útratami. „Dneska jsem nechala v nákupním centru padesát tisíc a prodavačka mě musela krotit,“ smála se.

Když jsem jí navrhla, aby se raději věnovala Lukášově firmě nebo myslela na zadní vrátka, jen mě odbyla. Na sociální sítě pak pověsila fotku s popiskem „Stylová vdova“. Když jsem ji navštívila naposledy, balila si kufry a chystala se na dovolenou.

Prý potřebuje all-inclusive servis a doufá, že tam potká novou lásku. Na moji námitku, že od pohřbu uplynuly teprve dva měsíce, jen odsekla: „Lukáš je mrtvý, ale já nehodlám umřít s ním.“

A když jsem viděla synovce Jakuba, jak smutně sedí v koutě, úplně mi to sevřelo srdce. Jeho máma mu sice naslibovala hory doly, ale místo v jejím životě nezbylo ani pro něj. A jí bylo fuk, že její syn strádá odchodem otce, kterého miloval.

Její ztráta je můj zisk

Jakuba odložila ke mně a nevzala si ho zpět ani po návratu. Prý má moc práce. Jsem si jistá, že mu je s námi lépe než s mámou, kterou nezajímá. Vzal si s sebou tátovy fotky, které švagrová zanesla do sklepa.

V mých dětech našel sourozence, po který prý vždy moc toužil. Ztratila jsem bratra, ale nedovolím, aby zmizela i památka na něj. Pro nás neodešel a Jakub mi ho každý den připomíná.

Květa S. (50), Humpolec