Všichni kuřáci to znají. Leze to do peněz a obtěžujeme tím okolí. Tolikrát jsem si dávala marně novoroční předsevzetí, až mi pomohla náhoda.

Byli jsme náruživými kuřáky já i můj muž. Dokud jsme neměli děti, tak nám to bylo jedno. Pak ale přišlo první dítě, druhé a třetí. I když jsme se snažili kouřit pouze v kuchyni, přesto kouři děti zcela neunikly.

Trápila jsem se myšlenkou, že za každé jejich zakašlání možná můžeme my – kuřáci. Mnohokrát jsem se pokusila s kouřením přestat. Podporu jsem našla ve švagrové. Společně jsme absolvovaly všechny možné odvykací metody a rady.

Vyhrála jsem

Někdy se nám podařilo nekouřit dva týdny, jindy měsíc. Obě jsme ale během té doby přibraly. Chuť na cigárko jsme zaháněly čokoládou a  oříšky na posílení vůle a nervů. Všechny naše zoufalé snahy se nakonec obrátily proti nám.

Roky běžely, doma nám zůstala už jen nejmladší dcera Stáňa, nekuřačka. Pamatuji si na ten den, jako by to bylo včera. Připravovala jsem oběd. V rádiu, kde hezky hráli, běžela nějaká soutěž, otázky byly z historie. Byla to náhoda, že jsem znala odpovědi.

A tak mi to nedalo a vytočila jsem číslo do rádia. Nemohla jsem uvěřit, vyhrála jsem zájezd – Španělsko pro dvě osoby na dva týdny autobusem a bez stravy.To bude nádherný výlet pro mě a dceru!

Už mi to nechutná

Těch pár cigaret, co jsem si vezla s sebou k moři, jsem vykouřila během dvou dnů, a pak? Když jsem viděla ty ceny v obchodech, řekla jsem si, že to vydržím bez nich. Každý den jsem se opájela představou, jak si zapálím cigaretu, až přijedu domů.

Myslela jsem na to celou cestu autobusem zpátky do Čech, schody do bytu jsem brala po třech, abych už seděla v kuchyni u stolu a kouřila. Vrazila jsem s kufrem do dveří a křičela na muže: „Dej mi cigaretu!“ Sedla jsem si na židli a slastně natáhla.

Cigareta mi ale vůbec nechutnala. Odložila jsem ji. A pak to zkusila druhý den. Hnus! A tak už to zůstalo navždycky. Přestala jsem kouřit ze dne na den a jsem šťastná.

Olga (84), Praha