Byla jsem tak moc zamilovaná. Chtěla stále dokola poslouchat Standovo vyznání a další důkazy o jeho velké lásce. Nakonec jsem ho podrobila zkoušce a to se mi ošklivě vymstilo.

Znala jsem toho kluka ze střední. Chodil na průmyslovce o ročník výš a patřil mezi vyhlášené krasavce. Nelíbil se pouze mně, ale i dalším holkám ze školy. Naštěstí jich na průmyslovku nechodilo zase tak moc, tak jsem měla šanci.

Často jsem na Standu myslela. Musí být můj! Jenže, jak to mám udělat? Všiml si mě, až když jsem byla ve třeťáku. Nahrála mi tehdy náhoda.

Zapomněla jsem si doma věci na rýsování, a ze strachu z přísného učitele jsem obcházela ostatní třídy, zda by mi věci někdo nepůjčil. A tím zachráncem se stal právě on. Tehdy mezi námi přeskočila jiskra.

Miluješ mě?

Už za dva dny jsme měli první shůzku. Jako by se mi splnil sen. Bylo to moc fajn. Procházeli jsme se po nábřeží a seděli na lavičce. Když se dotkl mojí ruky, prožívala jsem něco, co se mi do té doby nestalo. Hraničilo to s mrtvicí!

Ani nevím, jak jsem tehdy došla domů. Byla jsem v tom až po uši. Vztah se slibně rozjel a začal nabírat na obrátkách. Milovala jsem Standu k zbláznění, ale měla jsem stále málo jeho lásky. Snad každou hodinu jsem po něm chtěla nové a nové vyznání, že mě miluje.

Aby mi to zase znovu zopakoval. Musela jsem být hrozně otravná, protože čím více jsem se vyznání dožadovala, tím více Standa mlčel. Nakonec to vždycky shrnul jedinou větou: „Vždyť to víš, že tě miluju, nejvíc na světě!“

Já ale cítila najednou v jeho hlas odměřenost, něco bylo jinak. Už mě nemiluje a má jinou? Potřebovala jsem to vědět! Všechno jsem to vyklopila nejlepší kamarádce Soně. Znaly jsme se od školky. Bezmezně jsem jí důvěřovala a nikdy by mě nenapadlo, že by mě mohla podrazit.

Dobrá kamarádka

Byla jsem to já, kdo přišel s tím hloupým nápadem, jak otestovat věrnost mého Standy. „Oblíkneš si minisukni, nalíčíš a zkusíš to na něj!“ řekla jsem jí. Soně se do toho zprvu nechtělo. Musela jsem ji dlouho přemlouvat. Nakonec povolila.

Hned jsme vymyslely plán. Standa chodil hrát fotbal každou sobotu odpoledne. Tam si na něj Soňa počká. Nebude to těžké, fotbal tam totiž shodou náhod chodil hrát i její o dva roky starší bratranec. Nebude to tedy vypadat nápadně.

Všechno jsme promyslely do detailů. Adrenalin mnou cloumal, ukáže se, že mě Standa miluje, nebo se nechá lapit do sítí krásné Soni?

Trest za nedůvěru

To odpoledne jsem na ni čekala dlouho. Přišla až k večeru a tvářila se divně. Řekla mi, že je všechno v pořádku, Standa se nechytl, ale že se zapovídala s bratrancem. Nebyla to pravda. Standa druhý den na naše rande nepřišel ani se neomluvil.

To už se ke mně doneslo, že ho spolužačka viděla v kině s vysokou prsatou blondýnou v modrém kabátku. Soňa? To nemůže být pravda! Opakovala jsem si dokola. Jenže ten popis se hodil přesně na ni. Dva dny nato jsem je potkala.

Standa mi řekl, že se se mnou rozchází, měl mě rád, ale to moje otravování dokola, zda mě miluje, se už nedalo vydržet. A Soňa? Ta jen mlčela a koukala do země. Tak jsem vlastní vinou přišla o nejlepší kamarádku i o svou první lásku.

Zuzana (63), Plzeň