Byla jsem mladá a blbá a ztratila jsem hlavu. To mě neomlouvá. Měl tři děti a manželku prý poněkud prazvláštní.
Byla to láska na první pohled. Prý i z jeho strany, jak mě ubezpečoval. Rozuměli jsme si úplně ve všem. Mělo to jedinou vadu. On už ženu měl, a dokonce se třemi dětmi.
Měl být můj!
Byla jsem přesvědčená, že jsem tohoto mužského měla potkat už dřív, protože bych mu tak ráda dala děti. On je však měl s jinou, která ale nebyla tou pravou.
Byla moc štíhlá, s krátkými vlasy, kdežto já měla bujný dekolt, smyslné ženské křivky a husté vlasy, což on prostě miloval. A bylo to víc než zřejmé, protože ho vzrušoval snad každičký centimetr mého já.
Popravdě, nikdy před ním jsem si s žádným mužem nepřišla tak krásná. Vždy jsem se snažila držet diety a každou chvíli jsem držela půst, jen abych se dostala na standardní podváhu.
Pochleboval mi
Už po první schůzce jsem věděla, že budu chtít další a další. „Nikdy jsem nic podobného nezažil. Jsi ta nejnádhernější žena na světě,“ šeptával mi. A ve chvíli, kdy vzpomínám na to, co dřív mezi námi bylo, a už není, ještě dnes mě bolí srdce.
Když vám pak dojde, že ten druhý má svoji rodinu, která je pro něj zásadní a vy jste byla jen kratochvíle, něco to ve vás zlomí.
Tak dlouho jsem věřila, že jednou budeme spolu, že třeba po pár letech společného randění posuneme náš vztah někam dál, vstříc společnému životu. Tam, kde budeme spolu jen já, on a jeho děti. S tím, že se dřív či později dočkáme i toho vlastního.
Rozhodla jsem se
Roky jsem čekala a roky snášela jeho výmluvy, než mi to došlo. Jsem jen milenka, která tahá muže od rodiny. Naše pletka by možná i nadále pokračovala, protože mu vyhovoval standard, který ve mně měl. Vlastně jsem se mu naservírovala na stříbrném podnose.
Probrečela jsem snad stovky nocí, než jsem se rozhodla k tomu, že s ním skončím. Náš vztah zamrzl jednou provždy na jednom a tom stejném bodě, nikam jsme se neposouvali a já dál čekat prostě nemohla.
Kdybych s ním setrvala za stejných okolností, moje srdce by jednou explodovalo bolestí.
Dala jsem mu život
Teď, když se dívám na ty roky, které jsem promrhala s mužským, co si mě nikdy pořádně nevážil, koulí se mi slzy zklamání, hořkosti a neuvěřitelné prázdnoty po tváři. Jak je možné, že mi vůbec nedošlo, jak hrozné klišé to je?
A že jsem jen naivní mrcha, co si jen něco nalhává? Život strašně rychle běží a já s ním promarnila ty nejlepší roky života, a nakonec jsem tak zůstala sama. Sama, bez muže, bez dětí, které už mít nebudu. Sama bez rodiny, po které jsem tak moc toužila.
Růžena J. (57), Náchod
