Po rozvodu jsem hledala klidné a tiché místo. V novém domě jsem ale zažila spíše něco děsivého a nepochopitelného.

Může se brána mezi naším světem a tím nadpřirozeným vyskytovat v naší blízkosti? Po jisté zkušenosti jsem přesvědčená o tom, že ano. Stalo se to už dávno, ale v paměti to mám čerstvé, jako by k tomu došlo včera.

Záhadné ztráty

Měsíc po nastěhování do nového bytu se mi začaly z kóje pod střechou záhadně ztrácet různé předměty. Nemohla jsem tomu přijít na kloub. S vyřešením záhadného problému mi pomohla až sestřenice Romana.

Činžák z první republiky

Po rozvodu jsem se před lety přestěhovala do jiného bytu na opačném konci města. Nacházel se ve staré zástavbě, byl to vlastně činžák ještě z první republiky. Líbilo se mi, že kolem je celkem klid.

Byt měl vysoké stropy, výhled na vedlejší ulici, kde nejezdila skoro žádná auta. Připadalo mi to ideální. Navíc k bytu patřil také malý sklep a kóje na půdě. Prostě ideální, říkala jsem si. Jenže právě tam se začaly jednoho dne dít podivné věci!

Pokaždé jsem měla mrazení v zádech

Na půdu jsem chodila celkem nerada, měla jsem tam vždy trochu tísnivý pocit. Byla tam tajemná atmosféra, jako by se tu zastavil čas. Vždy jsem cítila mrazení v zádech.

Připadalo mi, že jsem tak trochu v jiném světě. Nikdy jsem se ale ničeho moc nebála, takže jsem půdu normálně používala, i když jsem se tam necítila dobře.

Lampičku jsem nenašla

Asi měsíc po mém nastěhování se začalo dít něco, nad čím mi zůstal rozum stát. V kóji na půdě jsem měla různé staré věci, které jsem nechtěla mít v bytě, jako třeba knihy, starší drobný nábytek a podobně.

Mimo jiné jsem tam odložila i starou lampičku z ložnice. Nechtěla jsem ji vyhazovat, měla jsem k ní vztah z minulosti. Jednoho dne jsem si na ni vzpomněla, ale nikde jsem ji nemohla na půdě najít.

Byla jsem si přitom stoprocentně jistá, že jsem ji tam dávala. Pamatovala jsem si dokonce přesně místo, protože mi málem z toho starého stolku spadla.

Napadla mě krádež

Prohledala jsem celou kóji dokonce dvakrát, dívala jsem se i jinde na půdě, ale lampička skutečně zmizela. Jako kdyby se do země propadla. Vysvětlila jsem si to nakonec tím, že ji prostě někdo ukradl, i když jsem nechápala, proč by to dělal.

Nový zámek

Nechala jsem to být, jenže brzy nato se ztratila další věc, jedna stará knížka. Ta nebyla k přehlédnutí, šlo o velký obrazový atlas. Situace se opakovala – ať jsem hledala, jak jsem hledala, atlas byl prostě pryč.

Nechala jsem vyměnit zámek od kóje, jenže věci se ztrácely i potom. Tehdy mě poprvé napadlo, že na půdě nejspíš straší. Jinak se to mizení předmětů nedalo vysvětlit.

Svěřila jsem se

Zkusila jsem se nenápadně vyptávat obyvatel domu, abych zjistila, jestli se také s něčím podobným někdy nesetkali. Nechtěla jsem však před nimi vypadat jako blázen nebo jako někdo, kdo si o nich myslí, že kradou.

Moje otázky byly nepřímé, takže jsem se od sousedů vlastně nic nedozvěděla. Svěřila jsem se proto své sestřenici Romaně, o které jsem věděla, že se zajímá o ezoteriku a různé záhady.

Tajný druhý vchod?

Nejprve jsem s ní mluvila po telefonu. Její první domněnka byla, že moje kóje má třeba ještě druhý, tajný vchod, skrze který se tam někdo může dostat.

I tak by ale zůstalo nepochopitelné, proč by takový vetřelec bral zrovna atlas nebo lampu. Více jsme to po telefonu už nerozebíraly, ale mně ta záhada stále vrtala hlavou.

Odehrávaly se tam tajemné rituály

Nakonec za mnou Romana zanedlouho přijela. Kóji na půdě si důkladně prohlédla. Ještě před její návštěvou se záhadně ztratila další kniha. Protože sestřenice byla tak trochu „od rány“, neměla problém promluvit si s lidmi z domu.

Dozvěděla se od nich, že tu kdysi, za první republiky, měla svoje sídlo nějaká soukromá magická společnost. Právě na půdě se prý konaly podivné seance a rituály. Tohle zjištění mě dost vyděsilo.

Obřad vysvěcení

Sestřenice mi poradila, že nejlepší způsob, jak se s tím místem vypořádat, je nechat ho vysvětit nějakým knězem. Hned mi také jednoho doporučila.

Byla přesvědčená o tom, že tím se celý prostor duchovně očistí a už se tam nikdy nic záhadného nestane. Uposlechla jsem a tři dny nato skutečně přišel starší kněz a provedl obřad vysvěcení.

Byly tam síly z jiného světa?

Byla jsem u toho, a tak jsem na vlastní oči spatřila, jak se během tohoto obřadu předměty v kóji rozechvěly a některé popadaly. Od té doby byl ale na půdě klid. Ty zmizelé předměty se ale už nikdy neobjevily.

Nejspíš si je opravdu vzaly nějaké síly z jiného světa a vysvěcení jim nadobro zavřelo bránu!

Zuzana R. (60), Ústí nad Labem