Bratr byl odvážný, lehkomyslný a na strašidelné historky nedal. Přijal výzvu od bratrance, která se mu stala osudnou.

Setkání s tajemnými silami může člověku nadobro rozhodit psychiku. V osamělém domě se během jedné noci stalo něco příšerného. Bratr krutě doplatil na strašidelnou sázku! Když jsem po týdnu svého bratra viděla, vůbec jsem ho nepoznala!

Výzvy bratra lákaly

Můj bratr Michal byl vždycky zábavný a moc milý člověk. Vycházeli jsme spolu už v dětství a nezměnilo se to ani v dospělosti. Když jsem se vdala a on oženil, naše rodiny se často navštěvovaly.

Jezdili jsme společně i na dovolenou. Michal byl oblíbený i u dětí, protože dokázal vymýšlet nejrůznější hry a v podstatě se stát jedním z nich.

Starý opuštěný dům

Měl dobrodružnou povahu a rád zkoušel nové věci nebo čelil nejrůznějším výzvám. Bohužel na to pak doplatil. Nedaleko vesnice, kde Michal bydlel, stál starý opuštěný dům. Byl léta neobývaný, jeho majitelé zmizeli kdesi v zahraničí. Nikdo neměl tušení, kam.

Strašidelná pověst

O budovu se nikdo nestaral, takže postupně chátrala. Protože nebyly vyřešeny majetkové poměry, nikdo s tím nic nemohl a ani nechtěl dělat.

Okna stavení byla rozbitá, dveře už dávno vypadly z pantů. Tím, jak se dům pomalu rozkládal, se k němu vázalo hodně strašidelných historek.

Strašidelné historky

Stále více lidí přicházelo s děsivými zážitky. Prý se tam zjevují duchové a občas je slyšet děsivé chroptění a sténání. Jiní zase tvrdili, že slyší z pozemku o půlnoci výt psa. A další pro změnu, že slýchávají pláč miminka.

Jedna historka byla strašidelnější než druhá, některé zněly spíše vymyšleně, ale beztak se pak všichni začali osamělému domu raději vyhýbat.

Sázka s bratrancem

Celé tajemství ohledně toho domu se řešilo i na jedné rodinné oslavě, kam se sjelo široké příbuzenstvo. Michal se pustil do sporu s jedním vzdáleným bratrancem, který bral strašidelnou pověst opravdu vážně. Došlo to tak daleko, že s ním uzavřel sázku.

Byla to taková obvyklá klukovina, jakou občas dospělí muži udělají. Nešlo vlastně o nic jiného než o pouhé hecování, zda má Michal dost odvahy dům navštívit. Bratr se nevsadil o žádné peníze ani úkoly.

Osudná noc

Stalo se to koncem října, kdy už se stále dříve stmívalo, často pršelo a počasí bylo samo o sobě dost depresivní a strašidelné. To, k čemu došlo, znám jen z vyprávění. Michal se skutečně pozdě večer jednoho dne vydal do domu s děsivou pověstí. Aby nepodváděl, drželo postupně pár jeho kamarádů venku hlídky.

Bratr byl nepříčetný

Nějakou dobu všechno probíhalo klidně, ale časně k ránu se vše dramaticky změnilo. Michal vyběhl ven a byl úplně nepříčetný. Musela pro něho přijet sanitka. Vlasy bratrovi zbělely a nikoho nepoznával.

S každým se chtěl nejprve prát, potom se jen schoulil do sebe a vzlykal. Všichni byli v šoku. Někteří kamarádi si v první chvíli mysleli, že si Michal dělá legraci. Bohužel ale prožil nějakou skutečnou hrůzu, která nyní nesla své následky.

Jako kdyby zestárnul o třicet let

Já jsem se o bratrově tragédii dozvěděla od švagrové telefonicky. Hned jsem se za ním rozjela do nemocnice, ale nepustili mě k němu. Po uklidňujících injekcích ležel v umělém spánku. To, co mi o Michalovi říkali jeho kamarádi, bylo skutečně drsné. Připadalo jim, jako by v tom domě můj bratr přes noc zestárnul o třicet let.

Ozval se tajemný křik

Během těch nočních hlídek bylo občas prý z domu slyšet podivné temné zvuky a jednou se na chvíli rozzářilo fialové světlo. Kamarádi ale měli za to, že je to Michalova činnost, aby pak vypadal jako hrdina.

Tlumený křik se pak ozval chvíli předtím, než bratr vyběhl ven. V rozbitém vchodu něco nesrozumitelně volal. Co se tam uvnitř odehrálo, o tom věděl pouze Michal sám.

Nepřítomně zíral před sebe

Na návštěvu k bratrovi jsem se dostala až za týden a na tu chvíli, kdy jsem ho v nemocnici viděla, vzpomínám dodnes s mrazením v zádech. Hrůza, kterou v domě prožil, mu nadobro změnila rysy tváře. Jeho pohled byl naprosto prázdný. Vůbec to nebyl on.

Vypadal jako živoucí mrtvola. Nic neříkal, jen nepřítomně hleděl před sebe. V jedné světlejší chvilce mě poznal, ale zdálo se, že si není vůbec vědom toho, kde a proč se nachází.

Tajemství zůstává

Nezměnilo se to bohužel ani v dalších měsících a letech. Michal už zůstal nadobro v péči psychiatrů a i dnes, kdy už je starým mužem, pobývá v léčebně. Několikrát různým návštěvám vyprávěl o tom, co v domě zažil hrozného.

Pokaždé to byl ale jiný příběh. Nikdo se tak už nejspíš nikdy nedozví, co to bylo. A popravdě, já na to vlastně raději ani odpověď znát nechci.

Petra M. (68), střední Čechy