Nikdy jsem netušila, že mám talent na věštění. Jednou jsem ale zírala na dno svého šálku čaje a lístky mi prozradily budoucnost.

Zdálo se, že to bude den jako každý jiný. Hleděla jsem z okna a nadávala na počasí. Pršelo už druhý den. Popíjela jsem šálek čaje z konvičky, která patřila k mým oblíbeným. Ten čaj jsem si přivezla ze Srí Lanky, kde jsem byla s kamarádkou.

Obě jsme musely navštívit čajové plantáže, kde jsme si nakoupily spoustu čajů. Doma jsem je popíjela s velkou úctou, pustila si meditační hudbu, dala nohy na stůl a nechala hlavou procházet myšlenky, aby si pluly jen tak…

Věčně sama

Bylo mi už skoro čtyřicet, a nebyla jsem ještě vdaná. Několik nadějných partnerů jsem sice v životě měla, ale nakonec to nikdy nedopadlo. Už jsem to vzdala. Nehledala jsem.

Ani seznamky jsem nezkoušela, protože tam chodí jen samí poděsové, kterých se pak člověk nemůže zbavit. Můj život byla jen práce a víkendy, které jsem trávila u rodičů nebo s kamarádkami, které si na mě udělaly náhodou čas.

Bylo to stále dokola a už mě ten stereotyp nebavil! Jak jsem tak byla srovnaná s osudem, najednou jsem zaostřila na dno šálku. Leželo tam několik malých lístků čaje.

Iniciály?

Přišlo mi, že vytváří dvě písmena A a L. Zvláštní! Říkala jsem si, a pak mi ta dvě písmena vyjela před očima znovu, když jsem uviděla jméno mého nového klienta, se kterým jsem v práci řešila jednu smlouvu. Písmena A a L byly jeho inicály.

Začala jsem se smát, a přiznala mu, co se mi stalo a že mám asi už vidiny z toho množství čaje, co jsem od návratu ze Srí Lanky vypila. „Vy milujete Srí Lanku?“ vydechl nadšeně.

Vypadlo z něj, že marně hledá parťáka, který by na ten ostrov s ním jel. Slovo dalo slovo, a nakonec jsme to byla já, kdo se vydal po jeho boku. Moje věštba se nakonec naplnila. Aleše jsem si vzala.

Jarmila (60), Cheb