Od samého začátku jsem Marcelu podezírala, že si vymýšlí a lže. Navíc se začala kroutit před naším šéfem i kolegou, který se mi líbil. Musela jsem vymyslet plán, jak se jí zbavit.

Propadli jejímu kouzlu, to mi bylo jasné. Když nastoupila Marcela do naší pekárny, hned se kolem ní začali točit nejen naši řidiči a vedoucí, ale také zákazníci a ve finále si uměla obtočit kolem prstu i kolegyně. Byla povídavá a snažila se být vtipná.

Já ale tušila, moje ženská intuice mě neklame. Na té ženské se mi něco nezdálo. Chodila jsem za ní a všechno kontrolovala, taky jsem poslouchala, co si s každým povídá. Byla slizká jako had, na každého se usmívala, ale z očí jí koukala faleš a nepoctivost.

Jednou jsem to už nevydržela a nadhodila před kolegyní Barčou, že Marcela není určitě taková, jak si ji všichni malují. Moje poznámka však nepadla na úrodnou půdu. Barča se smála, že mám bujnou fantazii.

Mám plán

Když se po třech měsících začala Marcela točit kolem šéfa a nakonec to zkoušela i na řidiče Vencu, který se mi líbil, došla jsem k názoru, že musím všem dokázat, že je nemožná, a vypudit ji z pekárny. Náhoda mi nahrála.

Barča byla nemocná a já měla plánovanou dovolenou. Péct musela Marcela a přiložit ruku k dílu i sám šéf. Odjela jsem s matkou na chalupu ke známým na Šumavu a tam jsem domyslela svůj plán.

Matce i známým jsem napovídala, že mám v Budějovicích provdanou spolužačku, a jedu za ní. Ve skutečnosti jsem vyrazila posledním autobusem domů, aby mě nikdo náhodou nepotkal. Klíče od práce jsem měla, náhradní měl v podstatě každý, kdo v pekárně pracoval.

Nebyl pro mě problém dorazit na místo před směnou a všechno jim tam pořádně přesolit. To bude pečivo, panečku! A koho z toho obviní? Marcelu! Ta poletí! Radovala jsem se cestou zpátky na Šumavu.

Při grilovačce na zahradě u známých jsem se potutelně usmívala, až se mě ptali, jestli jsem místo za spolužačkou nebyla za nějakým chlapem.

Dostala výpověď

Věci nabraly rychlý spád, jak jsem se dozvěděla po svém návratu. Ovšem jiný, než jsem myslela.

Marcela totiž ten den nepracovala, skolila ji nevolnost, a tak místo ní přišla do práce Barča, které už bylo líp, a jako pomocnici k ní povolali jednu naši starou paní pekařku v důchodu.

Ani jednu nenapadlo těsto kontrolovat, a tak se přesolené až běda rozjelo do obchodů. Byl z toho strašný průšvih. Důchodkyně Anička z toho byla tak špatná, že onemocněla, a Barča dostala výpověď.

Nic jsem neprozradila

Marcela se z toho vykroutila jako ten had. Bylo mi to líto, ale neprozradila jsem ani slůvkem, že bych v tom mohla mít prsty já. Šéf přijal novou pekařku, mladou holku, která sbalila mého milovaného řidiče Vencu.

Marcela během dvou měsíců odešla na rizikové těhotenství a byl od ní pokoj. Po průšvihu z přesoleným pečivem, který se řešil dlouho, byl posléze odejit i náš šéf – a místo něho nastoupila ženská, která mi začala dělat ze života peklo.

Nakonec jsem raději podala výpověď sama a odešla pracovat jinam. Až do důchodu jsem pracovala jako pomocná síla v kuchyni.

Marie (68), Plzeň