A to i za tu cenu, že byl ženatý a měl rodinu. Když se mu přestalo dařit, poslala jsem ho zpět k manželce a dětem.
Můj život byl stereotypní nuda a šeď, v srdci jsem cítila spoustu nenaplněných ambicí. Přesně v okamžiku, kdy jsem se smiřovala s tím, že budu žít stejně jako všichni ostatní, se objevil Rudolf. Přijel do naší malé obce dokončit umělecký projekt.
Když jsem ho uviděla, cítila se očarovaná. Zajímal mě čím dál víc a všimla si, že i já jsem mu padla do oka. Nakonec to dopadlo tak, že jsme spolu stáli pod hustě posetou hvězdnou oblohou a líbali se. Bylo to neodolatelně omamné. Jen to mělo jednu trhlinu, byl ženatý…
Zakázané ovoce chutná
Dostala jsem se do fáze, kdy jsem chtěla mít Rudu jen pro sebe. Pokaždé, když odjížděl za rodinou, mučily mě myšlenky, že už se nikdy neuvidíme. Samozřejmě byla rodina na prvním místě, děti stály v čele zájmu.
Jenže tu první metu jsem sobecky zatoužila obsadit já. Dělala jsem pro to všechno. A moje pozice se začala postupně měnit. Rudy mě seznámil mě s přáteli, začali jsme spolu obcházet zajímavé akce, pracovní večírky. Všude jsem figurovala jako jeho milenka.
Manželka nic netušila, ale i tak jejich vztah začal skřípat. Nakonec mu sbalila věci a dovezla mu je před dveře ateliéru. Namísto pocitu vítězství, začaly naše soužití narušovat konflikty. Rudy to přeháněl s alkoholem. Najednou byl permanentně v lihu.
A někdy i zlý. Začal se řešit rozvod, péče o děti. Rudy pil jako duha, dokázal mě pak v takové chvíli urazit tím nejhorším způsobem. A já mu odpouštěla. Znovu a znovu.
Jak daleko to půjde?
Když se vracel z hospody, nastávalo peklo. Obvykle začal řvát, jednou mě dokonce skopal z postele. Byla jsem z něho vyčerpaná. Začínalo mi docházet, že by se sebou měl něco dělat. Že alkohol je jeho velký problém.
Navíc přestával pečovat o svůj zevnějšek a já se za něj styděla. Protivilo se mi žít vedle muže, který je den co den nadranc. Potíž byla i v tom, že neustálé pití bralo Rudovi chuť a sílu pracovat. Nakonec celý den seděl, pil, díval se z okna, kouřil.
Nestíhal platit účty, vydělávat. Nechtěla jsem ho opustit v takové situaci, ale zároveň se začal hlásit můj pud sebezáchovy. Věděla jsem, že takhle mě stáhne ke dnu taky. A když mi pak jednou vpálil, že mě podvedl, nabrala jsem sílu a začala konečně jednat.
Tajně jsem si pronajala byt a odstěhovala se. Pak mu zavolala, že se už nevrátím.
Konečně šťastná!
Rudy mi šíleně chyběl. Snažila jsme se na něj zapomenout, ale nešlo to. Pořád jsem mu volala a on mně. Jeho stav se však nelepšil. Chátral příšerně. Už i kamarádi ho varovali, že by měl nastoupit na léčení.
Občas jsem mu půjčovala peníze, aby přežil, a rvalo mi srdce, co ze sebe udělal člověk, který se pyšnil řadou významných ocenění ve své branži. Nakonec jsem si našla nového partnera a otěhotněla.
I teď jsme s Rudym v kontaktu a i když mě někdy tíží, že jsem ho v těžké situaci nechala na holičkách, pochopila jsem, že jiné řešení nebylo.
Muž mého života, kterým stále je, bude muset ujít pořádný kus cesty, aby začal žít opět kvalitní život jako dřív – jestli to vůbec někdy dokáže…
Jana (43), Ostrava