Domnívali jsme se, že je ten zchátralý dům zcela opuštěný. Pak jsme z něj ale opakovaně slyšeli hlasy. Nikoho jsme ale neviděli.

Celkem často jezdím na svou chatu u lesa na kraji obce. Protože ráda chodím s přítelem na procházky, většinou společně zamíříme právě do blízkého lesa. Naše cesta obvykle vede kolem opuštěného starého domu. Jednou se ale stalo něco, co v nás vyvolalo dojem, že v tom domě straší.

Do lesa na borůvky

Stalo se to před třemi roky na podzim. S přítelem Alešem jsme šli jednou zase na procházku do lesa, kde jsme plánovali nasbírat trochu borůvek. Zastavili jsme se zrovna na místě, kde stojí zchátralý dům.

Před ním totiž zrovna rostly celé plantáže lesních borůvek. Máme je oba moc rádi, takže jsme je tam nemohli nechat. Začali jsme je sbírat, když jsme se oba najednou překvapeně ohlédli ke starému domu.

Rozhovor muže a ženy

Shodli jsme se na tom, že tam slyšíme hlasy, jak si povídají. Při dalším poslechu bylo patrné, že jde o rozhovor muže a ženy.

Pomysleli jsme si, že tam nejspíš šli, aby měli soukromí, nebo jsou to třeba lidé z obce, kteří zkouší naplánovat, jak by ves mohla dům využít. Protože hovor nepřestal, zvědavost nám nedala a šli jsme blíž.

Chtěli jsme totiž zjistit, kde přesně jsou, jelikož dveře vypadaly nepoužívané a zarostlé a nás zajímalo, kudy se tam ti lidé dostali. Napadlo nás, že tam třeba vlezli okny, ale všechna měla rozbité okenice, navíc byla okna pečlivě zavřená.

Jenom starý nábytek

Došli jsme až k domu. Najednou ale hovor přestal. Napadlo nás, že ti lidé museli stihnout odejít. Když jsme si ale dům prohlíželi, došlo nám, že není kudy. Zůstali jsme před ním nějakou chvilku a pořád bylo ticho.

Přítel se odvážil nahlédnout starými okny do domu. K našemu překvapení tam ale opravdu nikdo nebyl. Jen staré, viditelně nepoužívané věci a nábytek.

Vše se opakovalo

Oba jsme se divili, jak je to možné. Byli jsme si totiž jistí, že hovor přicházel právě ze starého domu. Od té doby se bojíme chodit touto cestou. Jednou, loni na podzim, jsme se ale přece jenom odvážili jít kolem.

Opět jsme tam slyšeli ty stejné hlasy a scénář se opakoval, po příchodu k domu hlasitý rozhovor muže a ženy najednou přestal. Shodli jsme se s Alešem na tom, že příště už se tomuto místu vyhneme obloukem.

Stále však na tu příhodu musíme myslet. Že by si v domě povídali duchové bývalých obyvatel? Zní to sice neuvěřitelně, ale nic jiného nás nenapadá.

Nikola P. (63), Písek