Na procházce lesem jsem objevila mohutný starý strom. Měl puklinu, do které jsem se podívala. Neměla jsem to dělat.

Když je hezky, vyrážíme s dětmi na výlety. Snažím se v nich už od narození probudit lásku k přírodě, protože město je možná fajn a všechno máte na dosah, ale člověk potřebuje přijít i na jiné myšlenky. Jeden z našich výletů se mi ale málem stal osudným.

Celodenní výlet

Jednou se v sobotu udělalo hezky, tak jsem připravila svačiny a vyrazili jsme na výlet do lesa. Děti skotačily mezi stromy, manžel koukal po houbách a já se nemohla nabažit svěžího vzduchu.

Sbírala jsem listy, abychom si z nich něco hezkého vyrobili. Pak moji pozornost zaujal obří dub. Byl hrozně široký a tak nějak pokroucený.

Vyhoupla jsem se na strom

Jak jsem stála u toho stromu, připadala jsem si jako malá holčička. Byl opravdu obří. Pocítila jsem úctu vůči stromu, který musel být starý desítky let. Odolával počasí a všemu, co se dělo kolem. Nešlo mi ale do hlavy, proč má takový podivný tvar.

Jako kdyby jej nějaká silná ruka pomačkala, ale on to stejně přežil a rostl dál. A v té své ošklivosti byl prostě nádherný. Jak jsem tam tak stála, všimla jsem si, že má ten strom prasklinu. Nějakou díru, která byla asi půl metru široká.

Táhla se nad větvemi, které mi visely nad hlavou. Asi bych na ně mohla dosáhnout. Tak jsem to zkusila a vyhoupla se na strom. To jsem nedělala celá léta. Připadala jsem si najednou báječně a mrzelo mě, že to nevidí zbytek rodiny.

Pomalu jsem se po větvi posouvala k puklině, abych do ní mohla nahlédnout. Doufala jsem, že tam žijí třeba veverky, nikdy jsem na vlastní oči neviděla, jak hnízdí. Opatrně jsem nakoukla do díry, ale nic tam nebylo.

Ozval se děsivý hlas

A pak, jako blesk z čistého nebe, se ozval cizí hlas. Byl děsivý a vycházel přímo ze stromu. „Teď se postavíš a vylezeš na nejvyšší větev,“ pronesl. Byla jsem překvapená a vyděšená zároveň. Nejhorší bylo, že jsem cítila nutkání udělat to.

Pak to ten hlas zopakoval. A dodal, že když budu na vrcholu stromu, mám skočit dolů. Poslušně jsem poslechla a začala šplhat. Pak mě něco ťuklo do hlavy.

Zamrkala jsem a uvědomila si, co dělám. Pevně jsem se přichytila kmene. „Co tam blbneš?“ volal na mě manžel. Podívala jsem se dolů, byla jsem asi deset metrů nad zemí. „Pojď, holky ti chtějí něco ukázat,“ dodal manžel.

Moje tajemství

S vypětím všech sil jsem lezla dolů. Snažila jsem se vyhnout prasklině. Pak jsem opět zaslechla ten hlas, ale byl slabší. Když jsem konečně byla dole, lehla jsem si a oddechovala.

Manžel jen koukal a mlčel. A já si řekla, že mu raději nic nepovím o tom, co jsem právě prožila, Určitě by mi to neuvěřil.

Eva S. (51), Klatovy