Měla to být cesta z práce domů jako každá jiná. Ale zahlédla jsem v parku starší ženu, které se udělalo špatně. Tak jsem zasáhla.

Myslela jsem si, že si nezasloužím zázrak. A přece mě potkal. Zachránila jsem lidský život a dobré síly se mi za můj čin odměnily. Měla jsem možnost vybrat si tři věci, které jsem si přála, po kterých jsem toužila. Moc dlouho jsem neváhala a řekla jsem, co bych si přála.

V životě se mi moc nedařilo

Bylo mi tehdy už přes padesát let a při ohlédnutí za svým životem jsem měla spíše smutné vzpomínky než ty veselé. Začalo to už v mládí, na střední škole, kdy jsem prožila velkou platonickou lásku, která bohužel neskončila vytouženým vztahem.

Dotyčný chlapec o mě nestál. Bolelo mě srdce, když si po dokončení studií vzal jinou dívku. Bohužel, ani v pracovním životě mi štěstí příliš nepřálo. Léta jsem měla sice dobrou práci, která ale náhle skončila, když firma zkrachovala. To už jsem byla přesvědčená o tom, že jsem zkrátka smolař.

Manželství se rozpadlo

Vdávala jsem se v sedmadvaceti letech, kdy už jsem tak trochu panikařila a vzala jsem si prvního muže, který o mě měl zájem. Vlastně jsem ho ani nijak zvlášť nemilovala, ale prostě jsem nechtěla být sama. Bohužel Jarda měl zájem i o jiné ženy a taky o alkohol.

Měli jsme spolu syna, ale ani ten nedokázal naše manželství udržet pohromadě. Když jsme se rozvedli, chtěl Tomáš bydlet se svým otcem. Bylo mi to líto, ale nechtěla jsem dělat problémy, takže jsem souhlasila. S Tomášem jsem se vídala alespoň o víkendech, pokud tedy on sám chtěl.

Pohotová reakce

Život plynul dál. Jednoho letního dne jsem se vracela z práce domů. Zkracovala jsem si cestu lesoparkem jako obvykle. Náhle jsem spatřila starší paní, vstávající z lavičky, jak se zapotácela a padla na zem.

Bylo mi jasné, že má nějaký zdravotní problém. Zareagovala jsem pohotově, běžela jsem k ní a poskytla jí první pomoc. Zároveň jsem zavolala záchrannou službu.

Starší pán s plnovousem

Sanitka tam byla za pár minut. Dozvěděla jsem se, že jsem svým zásahem paní zachránila život. Poté, co záchranáři i s paní odjeli, posadila jsem se na lavičku, abych si z toho stresu chvíli odpočinula. Náhle jsem za sebou spatřila jakýsi pohyb.

Když jsem se otočila, uviděla jsem staršího pána s plnovousem. V první chvíli mě napadlo, že možná patřil k té paní, které se udělalo nevolno, ale pak jsem usoudila, že na to vypadá příliš neobvykle. Připomínal spíše nějakou pohádkovou postavu.

Tři přání

Trochu šibalsky se na mě usmíval. Řekl mi, že jsem udělala moc dobrý skutek a že si zasloužím odměnu. Vybídl mě, ať vyslovím tři přání. Myslela jsem si, že žertuje. Jako by mi četl myšlenky, ujistil mě, že se nejedná o žádnou legraci.

Řekla jsem tedy, co bych si přála. Stále ještě jsem to nebrala vážně a v duchu jsem měla dojem, že jde asi o blázna. Náhle se ale stalo něco nevysvětlitelného. Dědeček slíbil, že se mi vše splní – a vzápětí zmizel, jako by tam nikdy nestál! Nechtěla jsem věřit svým očím.

Netrvalo to dlouho

Domnívala jsem se, že ta příhoda byl pouhý následek traumatické situace. Ta tři přání, která jsem vyslovila, zněla následovně. Potkat hodného muže, smířit se se synem a najít si novou práci.

Netoužila jsem po žádném závratném bohatství ani po nějakých zázracích. Stačilo by mi dokonce splnění i jen jednoho z těch přání. Ona se ale k mému překvapení začala postupně plnit všechna tři.

Pracovní pohovor

Nejprve jsem našla na internetu zajímavý inzerát s pracovní nabídkou. Poslala jsem e-mailem svůj životopis. Moc jsem nedoufala, že se mi z té firmy ozvou, ale odpověď jsem dostala hned druhý den. A nebyla to jediná radost, která mě v téhle souvislosti potkala. Ředitelem firmy byl totiž můj bývalý spolužák ze základní školy.

Další milé překvapení

Než jsem se vydala do firmy na pohovor, čekalo mě další překvapení. Ozval se mi syn, po velmi dlouhé době. Mluvil velmi smířlivě, a dokonce se po telefonu se mnou shodl v tom, že jeho otec se nechoval správně. Cítila jsem spíš radost než nějaké zadostiučinění. Domluvili jsme si setkání někde na neutrální půdě.

Vzpomínky na mládí

Další den jsem šla do té případné nové práce. Srdce mi poskočilo radostí, když jsem se dozvěděla, že mě berou. Marek, onen můj bývalý spolužák, a nyní ředitel, o mém příchodu věděl a vyžádal si se mnou hovor.

O práci jsme se moc nebavili, zato jsme oživili spoustu vzpomínek na školní léta. Asi už jste uhodli, že nezůstalo jen u toho jednoho povídání.

Život se mi změnil k lepšímu

Během měsíce od té příhody v lesoparku se mi tak skutečně naprosto změnil život a všechna tři přání se splnila v té nejlepší podobě. Dodnes, když procházím tím místem, kde jsem potkala kouzelného dědečka, mu v duchu tiše poděkuji.

Marie N. (61), Hradec Králové